I met you in the summer

-8-

"A teď trochu spomalýma," ozval se Ash, který si hrál na DJ. "Takhle písnička je pro nádhernou Emily." 

"Jsi idiot, Ashtone!" zasmála se moje nová kamarádka. Ash jí poslal vzdušnou pusu a z reproduktorů začala hrát písnička od Kodaline- all i want. Chtěla jsem se jít posadit, protože na pomalé písničky rozhodně nejsem. Ale někdo se mi postavil do cesty. Zvedla jsem hlavu a ušklíbla se, když jsem se dívala do očí mého nevlastního bratra. Měla jsem víc vodky než ten jeden lok, takže mi všechno připadalo krásné a zábavné.

"Můžu poprosit o tanec, sestřičko?" zeptal se.

"Když mi přestaneš říkat sestřičko." přikývla jsem a přijala ruku, kterou mi nabízel. Přesunul své ruce na mé boky a já omotala ruce okolo jeho krku. Zhluboka jsem se nadechla a ucítila jeho kolínskou.

"Viděl jsem tě s Jakem," zamumlal a já z jeho dechu ucítila vodku a cigaretový kouř. "snaží se tě opít." 

"To není pravdua," zakroutila jsem hlavou a bránila Jake. "Emily by to nedopustila. Ví jaký její bratr je." 

"Ale prosímtě," ušklíbl se. "neví o sázkách, které kluci uzavřeli." 

"O sázkách?" zamračila jsem se. "O čem to mluvíš?" 

"Vsadili se o to, který tě dřív dostane," vysvětlil. Když viděl, že se nepřestávám mračit pokračoval. "ale neboj.. Já to vyhraju." když mi došel význam jeho slov, prudce jsem ho od sebe odstrčila. Nepřestával se blbě usmívat a já měla chuť ho praštit.

"Jak si dovoluješ uzavírat tak hloupou sázku?" zeptala jsem se nevěřícně. "Jsme nevlastní sourozenci!" 

"Přesně tak," přikývkl. "nevlastní.. což znamená, že pokud tě budu chtít dostat do postele tak můžu." přitáhl si mě k sobě a já ucítila jak jeho ruku klouže níž po mých zádech. "Přiznej si, že po mě toužíš."  

"Tak to se pleteš," odstrčila jsem ho od sebe. "po tobě bych netoužila ani kdyby jsi byl poslední kluk na planetě." obešla jsem ho a nechala ho stát na parketě. Vrátila jsem se ke stolu, kde seděl Jake s Josie a Zoe. Emily byla na parketě s Ashem. "Máš ještě nějakou vodku?" zeptala jsem.

"Došla," odpověděl. "ale můžu ti ještě něco sehnat." nabídl se. Už jsem chtěla říct, že ano, ale uvědomila jsem si, že tohle nejsem já. Nepiju kvůli tomu, že mě štve nějaký kluk. 

"Ne, dobrý," zamumlala jsem nakonec. "Půjdu si už lehnout," podívala jsem se na holky. "jsem unavená." 

"Dobře," odpověděla Zoe. "Jsi v pohodě? Ta konverzace s Chrisem nevypadala příjemně." 

"Jsem v pohodě," odpověděla jsem. "Prostě jsem unavená." 

"Tak dobrou." usmála se Josie. Mávla jsem jim na rozloučenou a vydala se k chatce. Najednou jsem si všimla dvou postav, které běželi k jezeru. Hned jsem poznala, že se jedná o Christophera a Brook. Znechuceně jsem obrátila oči v sloup a vešla do naší chatky. Najednou jsem si uvědomila jsem, že jsem si tam nechala bundu. Když jsem chtěla vyjít ven, dveře se otevřeli a v nich se objevil Jake. 

"Tvoje bunda." usmál se a podal mi ji.

"Děkuju," položila jsem ji na postel. "zrovna jsem si pro ní šla." 

"Ukrátil jsem ti cestu," zazubil se a já se musela usmát. "tak dobrou noc, Lyro." popřál mi a opustil chatku. Ještě chvíli jsem se dívala na zavřené dveře a potom jsem odešla do koupelny, kde jsem se odlíčila a vyčistila si zuby. 

Převlékla jsem se do věcí na spaní a oblečení, které jsem měla na sobě jsem poskládala zpět do skříně. Vlezla jsem si do postele a přikryla se. Natáhla jsem se a zhasnula světlo. Uslyšela jsem, že někdo vyběhl schody k naší chatce. Dveře se otevřeli a já ve stínu měsíčního svitu spatřila mužskou postavu. Rychle jsem se natáhla po vypínači a rozsvítila.

"Co tady děláš?" vyjekla jsem překvapeně. "Nebyl jsi s Brook?" 

"Dneska na ní nemám náladu," odpověděl a tvářil se u toho otráveně jako vždy. Došel k mé posteli. "Uhni," nadzvedl mé nohy a posadil se. Potom moje nohy položil do svého klína a opřel se o zeď. "proč jsi odešla tak brzo?" 

"Už mě to tam nebavilo," odpověděla jsem. "co tady děláš, Christophere?"

"Proč mi neříkáš Chrisi jako ostatní?" zamumlal a ignoroval mou otázku. 

"Nejsem jako ostatní," řekla jsem. "Takže ti nebudu říkat tak jako ostatní." 

"Nikdo mi celým jménem kromě rodiny neříká." zamračil se a já se musela pousmát nad tou poznámkou.

"Přesně tak, Christophere," přikývla jsem. "možná zapomínáš na to, že mi teď rodina jsme." 

"Naši rodiče jsou rodina," namítl a konečně se na mě podíval. "My dva rodina nikdy nebudeme, Lyro." 

"Proč se ke mě chováš jako kretén?" zamračila jsem. "Nemůžeme prostě zakopat válečnou sekeru? Je pro tebe snad těžké příjmout, že jsme nevlastní sourozenci?" 

"Popravdě?" ušklíbl. "Je to ta nejtěžší věc, kterou jsem zažil." zvednul mé nohy a postavil se. "Hezky se vyspi, sestřičko." bez dalšího slova opustil mou chatku a já se zhluboka nedechla. Tenhle kluk mě přivede do hrobu.