I met you in the summer

-10-

"Ta mrcha," zavrčela Emily, když jsem holkám dovyprávěla, co se stalo. "jak ti mohla jen tak podkopnout nohy?" 

"Jsem v pohodě," snažila jsem jí uklidnit. "Christopher jí řekne, aby mě nechala na pokoji." 

"Cože udělá?" zeptala se překvapeně Zoe. "Udobřili jste se?" 

"To asi zrovna ne," zakroutila jsem hlavou. "Ale asi si začínáme uvědomat, že až se vrátíme domů, stejně spolu budeme bydlet. Měli bychom se naučit spolu vycházet." 

"A to je celé? Nic jiného v tom není?" nadzvedla se na loktech Josie a zadívala se na mě stejně jako Emily a Zoe. 

"Ne," zasmála jsem se. "Nic jiného v tom nehledejte. Jsme rodina. Skoro." opravila jsem se. 

"Takže k němu nic necítíš?" zeptala se Emily. Překvapeně jsem se rozkašlala a nakonec se rozesmála. 

"To rozhodně ne," zakroutila jsem hlavou. "věřte mi. Dřív než ke Christopherovi začnu něco cítit- to dřív nastane konec světa."  

"Dobře," přikývla Josie. "jen o tebe máme strach. Známe Christophera déle než ty a víme jak dokáže ublížit holkám." 

"Nemusíte mít strach," na všechny tři jsem se usmála. "bože jsem ráda, že jsem se dostala do chatky, kde jste vy tři. Kdybych se dostala k Brook- asi bych žádala o to, abych mohla jet domů." holky se konečně rozesmáli a téma- Christopher a já- bylo zamluveno. Po poledním klidu šly hrát nějakou hru do lesa. Já musela zůstat na příkaz Toma v chatce, abych zase náhodou nezakopla o větev. 

Takže jsem se konečně dala do čtení knihy, kterou jsem si přivezla. Nasadila jsem si do uší sluchátka a pustila si remix písniček, které jsem si namixovala než jsem odjela na tábor. Po dvou hodinách mě to už přestalo bavit. Odložila jsem knihu a zvedla se z postele. Kotník už nebolel tak jako předtím, takže jsem se rozhodla zajít k jezeru, který jsem ještě nestihla vidět zblízka. Přes triko jsem si přehodila mikinu a vyšla z chatky.

"Nemáš ležet?" Jake se opíral o bok naší chatky, takže jsem málem dostala infarkt, když jsem ho uslyšela. 

"Co tady děláš? Myslela jsem, že jste ještě v lese." odpověděla jsem a nedokázala se neusmát. Tenhle kluk vás prostě donutil se usmát, ikdyž to nechcete.

"Jo-" přikývl. "Ale já měl za úkol zjistit, jestli náš marod něco nepotřebuje." vysvětlil. "Takže- potřebuješ něco?" 

"Ne," zakroutila jsem hlavou. "jen jsem se tam začala nudit, tak jsem chtěla jít podívat k jezeru." 

"Měla by jsi ležet," Jake se zamračil. "večer s tebou k tomu jezeru zajdu, jestli budeš chtít. Ale neměla by jsi ten kotník do večera zatěžovat." 

"Jsi horší než moje máma," zavrčela jsem. Jake se rozesmál a doprovodil mě zpět do chatky. Posadila jsem se na postel a nohu si natáhla. "pochybuju, že ty by jsi to dodržel." 

"Nedodržel," pokrčil rameny. "Ale já jsem já a ty jsi ty." vysvětlil se smíchem. Jen jsem obrátila oči v sloup a lehla si. "Musím se vrátit. Máš poslední možnost mi říct, jestli něco potřebuješ." 

"Nic nepotřebuju," odpověděla jsem. "Díky že ses zastavil." 

"Není za co, krásko." mrkl. Otočil se a odešel z chatky. Přemýšlela jsem, jestli si znovu začít číst. Nakonec jsem se rozhodla proto, že na chvíli zavřu oči. 

Když jsem se probudila byl čas na večeři. Holky mi vyprávěli o hře, co odpoledne hrály a mě bylo líto, že jsem se toho nezúčastila, protože to znělo zajímavě. Na večer jsme neměli žádný program, protože se chystala stezka odvahy pro malé děti a my toho měli být součástí.

"Budete po dvojicích na různých stanovištích. Před začátkem dostanete děsivé masky, které si oblečete." vysvětloval Donald. 

"Budeme spolu?" zeptala se Emily, protože Josie už byla se Zoe. Dřív než jsem stihla odpovědět se u nás objevil Christopher.

"Promiň Emily, ale radši bych měl svou sestru pod dohledem," řekl jí, ale přitom se díval na mě. "jestli to teda nevadí?" 

"Myslela jsem, že budeme spolu." ozvala se za ním Brook.

"Kdyby si jí nepodkopla nohy, tak bych s tebou byl." odpověděl jí aniž by se na ní podíval. 

"Nemusíš zoufat, krásko," Ash se u nás objevil z ničeho nic. "můžeme být spolu! Kdyby ses bála tak tě ochráním." Emily pobaveně zakroutila hlavou a přikývla. 

"Takže spolu nebudeme?" nedala se Brook.

"Ne," Christopher se na ní otočil. "najdi si někoho jiného." Brook se na mě podívala a kdyby pohled mohl zabíjet tak už jsem mrtvá.

"Moc ti děkuju," zamumlala jsem směrem ke Christopherovi. "teď mě nenávidí ještě víc." 

"Neboj se," zasmál se. "Ta nenávidí každého kromě sebe a možná mě."