"Tyhle masky jsou hrozné," zasmála jsem se, když jsme se s Christopherem dostali na naše stanoviště. "Jak to může ty děti vylekat?"
"Nevíš, co dokáže dětská představivost," odpověděl. "vidím to každý den u Minnie. Ta i z obyčejné maličkosti může udělat nový svět."
"Co tady máme vlastně dělat?" posadila jsem se na zem a rozhlídla se. Jediný zdroj světla byli svíčky, které se nacházeli v lucernách. "Máme ty děti strašit nebo-"
"Jsme skoro poslední," zasmál se Christopher. "myslím, že budou vystrašení už dost. Hlavně u Ashe a Jake. Oba to berou až moc vážně. Ale teď mi řekni.. jak se ti tady zatím líbí?"
"No.. kdyby tady nebyla tvoje holka, která mě chce zabít.. byla by to paráda." odpověděla jsem a Christopher se uchechtl.
"Brook není moje holka," podíval se na mě a světlo svíčky se mu odráželo v očích. "ale asi bych jí to měl připomenout." jen jsem se smíchem přikývla. Christopher si sedl vedle mě a zadíval se před sebe. "Je mi líto, co se stalo tvému tátovi."
"Mě je líto, co se stalo tvé mámě," zamumlala jsem. "muselo být hrozné pozorovat jak se ti ztrácí před očima."
"Jo," pokrčil Christopher rameny. "ale pro tebe to taky nemohlo být jednoduché.. vrátit se ze školy a zjistit, že tvůj táta se už nikdy nevrátí." vzpoměla jsem si na den ten, kdy se stala ta autonehoda. Do školy přišla policie, že se mnou potřebuje mluvit. Všichni si mysleli, že lítám v nějakém průšvihu. Odvedli mě do kanceláře ředitele a tam mi oznámili, že do auta mého táty naboural náklaďák. Prý umřel hned na místě. "Jsi v pohodě?" podívala jsem se na Christophera a přikývla. "Třeseš se-" poznamenal a já zjistila, že má pravdu.
"Nic to není," zamumlala jsem, ale to už si sundal mikinu a donutil mě si jí oblíknout. "Děkuju."
"Co bych neudělal pro svou sestru," ušklíbl se ironicky a já si povzdychla. "co?"
"Proč mi tak říkáš?" zeptala jsem se. "Myslela jsem, že nenávidíš fakt, že jsme nevlastní sourozenci."
"To je moje tajemství," mrkl na mě. "a ty by jsi měla přestat být tak zvědavá. Jsi horší jak Minnie.. a to je co říct."
"Aspoň všem nelezu na nervy jako její starší bratr," vyplázla jsem na něho jazyk. "někdy jsi totiž fakt k nevydržení." Christopher otevřel pusu, aby mi odpověděl, ale děti už byli blízko. Postavil se a natáhl ke mě ruku.
"Pojď," nasadil si masku. "jdeme vystrašit pár malých nezbedů."
Ráno nás čekala další namáhavá rozcvička. Na štěstí pro mě, jsem nemusela běhat těch milion koleček okolo tábota, kvůli mému kotníku. Donald ani Tom radši nechtěli riskovat, takže jsem seděla na lavičce a pozorovala ostatní.
"To se ale pěkně kouká, že?" zašeptal mi někdo zezadu do ucha a já se otočila. Panebože jak to Christopher dělá, že nikdy nevypadá unaveně?
"Proč neběháš?"
"Protože, sestřičko-" začal a posadil se vedle mě. "Jsem to už doběhl. Není to nic obtížného.. stačí mít trénink."
"A ten ty samozřejmě máš," podotkla jsem ironicky. "jak jsem si vůbec mohla myslet, že by jsi to nezvládl." Christopher se potichu zasmál.
"Jake tě chce pozvat na rande," řekl z ničeho nic a já se na něho překvapeně podívala. "řekl mi to Ash. Takže mě napadlo, že bych ti to měl říct."
"Na rande?" zamumlala jsem a Christopher přikývl. "Tady? Na táboře?"
"Nebuď tak překvapená, Lyro," ušklíbl se. "i tady můžeš jít třeba o poledním klidu k jezeru. Je to celkem pěkné místo, když víš kam přesně jít."
"Proč mi to vlastně říkáš?" zeptala jsem se a nadzvedla jedno obočí.
"Protože nechci, aby jsi s ním šla," upřel na mě oči. "hele na tomhle táboře je spoustu fajn kluků, ale Jake mezi ně nepatří. Vím, že to není moje věc, ale prosím věř mi."
"Máš pravdu, Christophere," přikývla jsem a zvedla se. "není to tvoje věc, takže mi neříkej, co bych měla dělat. Možná se naši rodiče vzali a to z nás dělá nevlastní sourozence, ale já se o svém životě budu rozhodovat sama."
"Tak promiň, že jsem se tě snažil ochránit," stoupl si naproti mě a já musela zvednout hlavu, abych mu viděla do obliče. "nechoď za mnou, až ti něco udělá, sestřičko." otočil se a vydal se ke své chatce.
"To by mě ani nenapadlo, kreténe!" zakřičela jsem za ním.
ČTEŠ
I met you in the summer
عاطفية"Jsi můj nevlastní bratr.. tohle nemůžeme." zašeptala jsem. "Ano přesně tak- nevlastní," zopakoval. "Takže můžeme." ušklíbl se než se svými rty otřel o ty mé.