I met you in the summer

-9-

"Musíte spolupracovat!" křičel na nás Tom. "Jinak to nevyhrajeme!" podívala jsem se na Christophera, který zrovna nadzvedával jednu holku, aby mohla jako další vyšplhat na skálu, která byla naše překážka. Doběhla jsem k nim a začala šplhat. 

"Počkej pomůžu ti," uslyšela jsem Christophera a v ten moment jsem ucítila jeho ruce na svém pasu. Chytila jsem se kraje a vydrápala se nahoru. "Jsi rychlejší než oni Lyro! Běž rychle pro tu nápovědu a vrať se." poručil. Byla jsem překvapená tím, co řekl, ale rychle jsem se vzpamatovala. Rozběhla jsem se a opravdu přeběhla ostatní holky, které se sem dostali předemnou. 

Rychle jsem našla jméno našeho týmu a vzala nápovědu, která se tady ukrývala. Doběhla jsem zpět na místo, kde jsem nechala Christophera. Pořád stál dole a čekal na to až se vrátím. "Skoč. Já tě chytím." nedůvěřivě jsem se na něho podívala a on se jen ušklíbl. "Neboj." mrkl a já si povzdychla. Posadila jsem se na okraj a seskočila. 

Opatrně mě postavil na zem a já mu podala nápovědu. "Dobrá práce, sestřičko." mrkl na mě a rozběhl se k zbytku našeho týmu. Teda jenom k té klučičí části, protože holky byli stále nahoře. Přemýšlela jsem nad tím jak se dostanou dolů, když Christopher odešel. Rozběhla jsem se za Christopherem, když v tom jsem o něco zakopla. Myslela jsem, že je to klacek, ale když jsem se podívala nahoru spatřila jsem Brook a její nastavenou nohu. 

"Co to děláš?" zeptala jsem se.

"Varovala jsem tě, že Christopher je můj." zavrčela a rozběhl se k ostatním. 

"Kráva pitomá," zamumlala jsem a pokusila se postavit. Ale když jsem došlápla na pravou nohu, ucítila jsem bolest v kotníku. Sykla jsem bolestí a přivedla na sebe pozornost Jake, který běžel ke své skupince.

"Jsi v pohodě, Lyro?" zeptal se.

"Jo." zašeptala jsem a zkusila udělat další krok. Ale noha se mi podvrkla a já spadla na zem. 

"Lyro!" Jake si ke mě rychle dřepl. "Musím tě dostat k Tomovi." vzal mě do náruče a vydal se semnou k mé skupince. 

"Jaku? Lyro, co se stalo?" Tom k nám doběhl. Vyhledala jsem pohledem Brook a chtěla odpovědět, ale rozmyslela jsem si to.

"Zakopla jsem o větev," obrátila jsem se zpět k Tomovi. "nic to nebude.. jen si potřebuju odpočinout." 

"Díky, že jsi jí donesl, Jaku," poděkoval Tom a převzal si mě. Jake jen přikývl a věnoval mi jeden ze svým úsměvů. Potom se vrátil do hry. Tom mě posadil na zem a já se opřela o strom. "o větev? Jak někdo může jen tak zakopnout o větev?" 

"Někdo jako já jednoduše," ušklíbla jsem se. "je mi líto lidi, ale v téhle hře už asi nezvládnu pokračovat." 

"Jak nečekané," ušklíbla se Brook. "ale neboj. Bez tebe to zvládneme.. stejně si toho pro nás moc neudělala." 

"Donesla nám nápovědu, Brook," ozval se vedle ní Christopher. Došel ke mě a dřepl si. "jsi v pohodě?" 

"Budu v pohodě," přikývla jsem. "Jen jsem potřebuju dát pauzu." 

"Zlomený to nemá," souhlasil Tom. "Vypadá to, že si to jen podvrkla. Do večera to bude snad dobrý. A pokud ne, vezmeme jí do nemocnice." Christopher se podívala na kluky, kteří už pokračovali v dalším úkolu.

"Odnesu jí do tábora," podíval se na Toma. "jsme už skoro u konce. Ostatní to beze mě zvládnout." 

"Jo máš pravdu," přikývl Tom a podíval se na mě. "Ty se natáhni a do večeře o tobě nechci ani slyšet." 

"Rozkaz pane!" vyplázla jsem na něho jazyk a Tom se zasmál. Překvapeně jsem vyjekla, když mě Christopher vzal do náruče. Vydal se se mnou zpět do tábora a já znovu mohla cítit jeho kolínskou.

"Nezakopla jsi o větev, že?" ozval se a já se na něho překvapeně podívala. "Všiml jsem si, jak ses podívala na Brook, Lyro." 

"Jen jsme se srazily." odpověděla jsem.

"Srazily jste se a ona tě tam nechala ležet?" nadzvedl jedno obočí. "Měla by ses naučit lhát. Moc ti to nejde. Proč jí chráníš?" 

"Nechci aby někdo měl problémy," zamumlala jsem. "ani mrcha jako ona." 

"Promluvím si s ní. Řeknu jí aby tě nechala na pokoji." 

"Děkuju." zašeptala jsem. Zbytek cesty do tábora jsme už nepromluvili. Došel do mé chatky a položil mě na postel. Opatrně mi sundal tenisky. 

"Zvládneš to tady? Musím se vrátit za ostatníma." zeptal se.

"Zvládnu to," usmála jsem se. "Běž je popohnat, abychom tu soutěž vyhráli." 

"Neboj se," ušklíbl se. "já neprohrávám."