I met you in the summer

-15-

"Lyro počkej! Musím s tebou mluvit!" zrovna jsme měli s holkama zamířeno na snídani, když měm doběhl Christopher. 

"Máme počkat?" Emily se na mě podívala a já jen zakroutila hlavou. Emily přikývla a v rychlosti mě objala. Potom se Zoe a Josie odešla na snídani. 

"Co potřebuješ?" zeptala jsem se a založila si ruce na hrudi.

"To co včera řekl Jake-" 

"To že já i má matka jsme děvky?" skočila jsem mu do řeči. "Co mi k tomu chceš ještě říct, Christophere?" 

"Je mi to líto." zamumlal a zadíval se mi do očí. "Doopravdy je. Neměl jsem to nikdy říkat, ale ještě jsem tě neznal. Teď bych to o tobě ani Katie nikdy neřekl. Věř mi prosím." Stála jsem tam, naproti klukovi, kterému jsem chtěla důvěřovat, ale nevěděla jsem, jestli dělám dobře. "Vynahradím ti to. Co kdybych tě dneska o poledním klidu vzal k jezeru? Znám jedno vážně úžasný místo."

"Všichni si budou myslet, že spolu něco máme, Christophere." odpověděla jsem. "Nejsem si jistá, jestli to chci poslouchat." 

"Jsme nevlastní sourozenci," připomněl. "co je špatného na tom, že chci mé sestře ukázat jezero i z jiné strany?" ušklíbl se. "A pokud někdo bude mít blbý kecy slibuju, že mu rozbiju třeba nos." potichu jsem se uchechtla a Christopher se vítězoslavně usmál. 

"Dobře," povzdychla jsem si nakonec. "můžeš mi ukázat jezero z druhé strany, pane Christophere." 

"Tahle hra spočívá v tom, že si musíte důvěřovat," začal Donal. Všichny starší oddíly seděly v jídelně a poslouchali pravidla nové hry. "bez důvěry, pravděpodobně prohrajete. V týmu bude jeden, kterého jiný tým uvězní. Váš úkol bude nechat si zajatce a pokusit se získat člověka z vašeho týmu, který bude uvězněný. Ten kdo bude mít zajatce a zpátky svého člověka z týmu vyhrává. A aby jsme se nehádali, rozhodl jsem, který z vás se stane zajatcem." Donald postupně začal číst jedno jméno z každého týmu až došel k tomu našemu. "Lyro." kývl na mě a já jen přikývla. Zvedla jsem se od stolu a vydala se k němu. "Ty půjdeš k týme číslo pět." 

"Tak pojď sem, ty naše zajatkyně." zasmála se Zoe a natáhla ke mě ruku. S úsměvem jsem jí přijala. Všimla jsem si, že v tomhle týmu je i Jake.

"Teď svého zajatce musíte schovat na nějaké místo." pokračoval Donald. "Na nějaké, kde ho ostatní týmy nebudou schopní najít. Máte na to půlhodiny než hra začne. Hodně štěstí." 

"Tak jdeme." nařídil David, který vedl tenhle tým. "Nějaké nápady kam bychom Lyru mohli schovat?" obrátil se na ostatní, kteří jen pokrčily rameny. 

"Možná o jednom místě vím," ozval se Jake. "Je to na druhé straně jezera. Nikdo o tom místě moc neví." 

"Jo to by šlo," přikývl David. "neboj se Lyro, je to jen hra. Nemusíš se tvářit, tak utrápeně." žďuchl do mě.

"Věř mi, Davide, svému týmu důvěřuju." mrkla jsem na něho. David se zasmál a objal mě okolo ramen. Cesta trvala zhruba dvacet minut, než jsme konešně došli na místo, které Jake myslel. Bylo to perfektí. Mimo vyšlapanou cestu, takže sem nešlo vidět. "Takže teď mě tu necháte nebo jak?" 

"Jo," přikývl David. "Budeme hlídat, aby se sem nikdo nedostal. Ale myslím, že patnáct lidí na jednom místě by bylo moc nápadné." znovu se zasmál a já se k němu tentokrát přidala. "Tady máš mou mikinu.. můžeš si na ní sednout." 

"Jak laskavé," vyplázla jsem na něho jazyk a vzala si ji. Rozložila jsem jí na zem a potom si sedla. "máte to ale marné.. Můj tým mě najde." 

"To uvidíme." mrkl David a společně s ostatními odešel. Zůstala jsem sama na malé louce, nedaleko od jezera. Zajímalo by mě kam můj schoval Axela. Nevím kolik času uběhlo, protože jsem neměla hodiny, ale nějak jsem poznala, že se blíží čas večeře. A já pořád seděla na stejném místě a celou dobu nikoho nespatřila. Měla jsem pocit, že se celá hra protáhla o hodně víc než měla. 

"Baví tě to tady?" ozvalo se za mnou a já se rychle otočila. "Promiň, že mi to tak dlouho trvalo.. ale byl jsem na svačině." ušklíbl se Christopher a já si povzdychla.

"Aspoň, že už jsi tady," zvedla jsem se a vzala Davidovu mikinu. "Axela nenašli?" Christopher zakroutil hlavou. "A co teď?" 

"Nic," pokrčil rameny. "Jsme první, kdo našel svého člena týmu a stále máme Axela. Vyhráli jsme.. stačí, abychom se vrátili do tábora." 

"Jak ses sem dostal?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Myslela jsem, že to tady hlídají." 

"Hlídají," přikývl. "ale z jiné strany." ušklíbl se a natáhl ke mě ruku. Propletla jsem si s ním prsty a po celém těle mi naskočila husí kůže. "Pojď vrátíme se do tábora."