Between Us | m.yg ✓

Kapitola šestá

Yoongi.

Stál opřený o futra, nejspíš tam už nějakou dobu byl. Tílko mu plandalo a když byl takhle opřený, bylo to ještě více vidět - všechny ty svaly z dnů strávených v posilovnách. Věděla jsem, že kdysi jsem něco společně s Chenem taky podstupovala, ale díky mé lenosti z toho vždycky nic nebylo.

„Co?" řekla jsem, jako bych neslyšela. Slyšela jsem ho moc dobře - až moc. Ale nechtělo se mi odpovídat na otázku ‚V pořádku'. Bylo to jako se zeptat člověka, co umírá - ‚Užíváš si to?' Dívala jsem se, jak se plně nadechuje, aby mi to zopakoval, nejspíš ještě s přídavkem o mé hluchotě nebo něčemu takovému.

„Že je dole snídaně," řekl klidně místo toho, otočil se a odešel. Vzdychla jsem a vstala. Opuchlost už nebyla taková, jako předtím, rudá jsem taky skoro nebyla, jen jsem si rukou uvolnila gumičku, držící vlasy v drdolu pohromadě a udělala si nový. Jako by to mohlo něco spravit, pomyslela jsem si nakvašeně. Stejně všichni vědí, že jsi sem nešla jen na záchod. Nastavila jsem zrcadlu záda a vydala se dolů ke klukům. Pečlivě jsem zavřela dveře od pokoje a chodbou se vydala doleva, po schodech. Už tam jsem slyšela šramot a hluk - řeč tam zřejmě nevázla.

Kluci seděli v kroužku kolem nízkého bílého stolu, na němž bylo vyskládána spousta jídla, většina těch, co jsem neznala. Jungkook seděl nejdál, vedle něj Hobi, který se právě cpal masem v salátu, Jin nalevo od Hobiho jeden velký steak krájel a Tae každý odkrojený kousek snědl dřív, než si ho mohl Jin vzít. Chen tomu přihlížel v blízké vzdálenosti a potichu se pochechtával. Naproti Jungkookovi seděl Yoongi, v ruce držel mobil a před sebou měl talíř plný nandaného Kimchi. Na jeho nohách měl hlavu Jimin a místo toho aby jedl, sledoval, co Yoongi na mobilu dělá.

„Mijoo!" usmál se Chen, jakmile jsem se objevila v jeho zorném poli. „pojď, než ti to sníme."

„Což se už skoro stalo," pokrčil rameny Jin, dnešní kuchař a odkrojil další sousto, které bylo - znovu - snězeno Taem. Jin se po něm ohnal a plácl ho přes ruku.

„Kime Taehyungu, nakrájej si vlastní!" osopil se na něj a Tae se na něj kysele zatvářil. Stejně jsem odhadovala, že to udělá znovu.

V tom všem nastoleném pořádku, co vládl kolem stolu jsem si začala připadat nevhodně. Stála jsem kousek od zad Yoongiho, který si nejspíš - i přes řeči ostatních - ani nevšiml, že tady jsem. Nevadilo mi to, abych pravdu řekla.

„Sem," poklepal Hobi mezi něj a Jungkooka. Ten se usmál, stejně jako Hobi a já se pod jejich vlivem taky usmála. Nebýt nich, připadala bych si tady nechtěně a odstrčeně. V duchu jsem jim poděkovala za to, že jsou a propletla se k jejich místu.

„Vy si jí usurpujete jen pro sebe," povzdechl si Jimin. Před chvílí se zvedl do sedu a začal se zajímat o věci okolo. Yoongi pořád hleděl do mobilu - asi měl nějakou důležitější věc než věnovat pozornost realitě. Sledovala jsem jeho velké ruce, držící mobil, a dlouhé prsty, přejíždějící po displeji. Fascinovalo mě to tak, že mi na chvíli unikl kus divadla odehrávající se přede mnou. Růžové vlasy Jimina se jako by samovolně rozcuchaly, ale já věděla, že tak to určitě nebylo. O vteřinu později si je Jimin s hranou naštvaností upravoval a Jungkook se uličnicky křenil. To nejspíš on způsobil rozčepýření Jiminových vlasů.

„Nevěděl jsem, že si takhle vážená," pronesl směrem ke mně Hobi. Teď jsem se zakřenila já na něj. Pohled mi opětoval a pokýval na Jimina.

„Je jen vaše," rozhodil rukama a já protočila oči.

„Chováte se k ní jako ke zboží."

Zaslechla jsem, když jsem si sedala mezi Jimina a Jungkooka. S neskrývaným překvapením jsem věnovala nechápavý pohled adresátovi téhle neméně nepozitivní zprávy a on se jen opět zahleděl do mobilu. Vypadalo to, jako by ani neočekával žádnou reakci - taky nepřišla. Všichni buď dělali, že ho neslyšeli, nebo to tak doopravdy nebylo. Proč je tak šíleně negativní? blesklo mi hlavou. Proč kazí každou radost? Jimin nejspíš vycítil mou duševní negativnost - pravděpodobně chycenou od Yoongiho - a roztomile se usmál.

„Ani jsi mi neřekla, jak ses tady vlastně octla," mrkl na mně. „Chen se taky nějak nepřetrhl, aby nám o tobě něco řekl."

„Asi proto, že jste se neptali," vmísil se do hovoru můj bratr a věnoval mi omluvný pohled. Jimin nad tím mávl rukou - jak jinak, než s roztomilými rozpaky. Chen mu nejspíš překazil jeho plán jak se o mě něco dozvědět. Když to ale chtěl vědět -

„No," začala jsem. „Nic moc o mě není."

Všichni stočili - kromě Yoongiho - pohledy na mě a já se nervozitou skoro ošila. Tohle jsem nesnášela. Velkou pozornost, pocit, že bych měla radši mlčet, i když jsem byla vyzvána a už jsem začala a rudou barvu, hrnoucí se do mých tváří.

„Přijela jsem sem, do Soulu, za bratrem, abych tady strávila pár dní a potom se vrátila zpátky do svého ničím nezajímavého života," pokrčila jsem rameny. „Do teď-" při vzpomínce na nedalekou kuchyň a s velkou pravděpodobností ještě existující noviny s fotkami se mi maličko udělalo nevolno - „o mě nikdo moc nevěděl."

„Jo, to teď bude nepravděpodobný," zasmál se Jimin a jako by už nic jiného nepotřeboval, dál se neptal a věnoval pozornost jídlu.

Za to Jungkook se ke mně nahl a s plnou pusou se mě zeptal - „Doufám, že nejsi starší než já. Cítil bych se trapně."

Najednou má pokleslá nervozita znovu vystoupila do výšin - tohle očividně zajímalo každého v místnosti. Včetně Yoongiho. Konečně odtrhl oči od mobilu a teď jeho oči patřily jen mě. A že bylo o co stát. Vypl mobil a položil ho vedle sebe na zem. Sledovala jsem po očku jeho svalnaté ruce, jemně pokládající elektroniku a málem nad ním vzdychla - tohle nebylo normální, jak hezcí byli. Okamžitě, když se mé myšlenky zatoulaly hluboko do věcí, za které bych se - a že jsem se styděla - měla stydět.

„Podle toho, kolik ti je," odvětila jsem Jungkookovi s klidem, jenž mě samotnou překvapil.

„Za pár dní mi bude jednadvacet," řekl a já si v duchu oddechla. Mě bylo pouhých devatenáct a právě též za pár dní mi mělo být dvacet. A nebudu lhát, moje někdejší stařečské kecy o tom, že bych chtěla omládnout, se vypařily.

„Ségra je ještě nácka," uchechtl se Chen a já se něj naštvaně podívala. Žalobníčku! křikla jsem na něj v duchu.

Jungkook se překvapeně podíval nejdřív na mě a potom na Chena. Nakonec ale jeho pohled skončil na mé osobě a byl, k mé nevýslovné radosti, úlevný. Obrátila jsem se na Jimina, jenž se ládoval nějakými masovými kuličkami s oranžovou omáčkou a ten se jen usmál - jak mu plná pusa dovolila - a můj pohled se tím přestal zabývat. Protože teď měl na práci něco jiného. Důležitějšího. Yoongi mě provrtával pohledem. Sjela jsem očima k jeho rtům a nemohla jsem odolat - pod jeho nejkrásnějším úsměvem jsem se chtě nechtě usmála taky.