Between Us | m.yg ✓

Kapitola dvacátá

„Ch-Chene?" zakoktala jsem se, když mi to zvedl. Jediná já (a jeho nejbližší přátelé) mu mohla říkat Chene. Pro ostatní to byl Jong-dae.

Seděla jsem teď na nejbližší lavičce, stále v parku, stále bez Yoongiho. Nemohla jsem uvěřit tomu, že by to doopravdy byl schopen udělat. Nechat mě tady. Moc dobře věděl, že to tady neznám a nechal mě tady. Polkla jsem vzlyk, který bych nejraději ze svého hrdla vtrhla a čekala, jestli mě bylo slyšet. Jestli mi Chen odpoví.

„Mijoo? Co se děje?" řekl s nejnevinnějším úmyslem, jaký mohl mít bratr a mě na mysl vyvstaly ty nedaleké vzpomínky minulosti. To, jak mě držel, jak se se mnou smál, jak mě políbil. Jak mě uklidňoval, že je to pořádku, já mu řekla, co cítím a on potom zmizel. A nechal mě tady. Samotnou. Nevydržela jsem to a vzlykla.

„Stalo se ti něco?" zkoušel se dál dopracovat k důvodu, proč jsem mu zavolala. „Proboha ty brečíš Mijoo? Někdo ti něco udělal? Co se stalo? Kurva Mijoo, mluv se mnou."

„P-potřebuju, abys p-pro mě do-dojel," vylezlo ze mě mezi vzlyky. „Do parku poblíž knihovny."

„Co se stalo Mijoo," přitlačil na svou poslední otázku a skoro až hrubým hlasem se dožadoval odpovědi. „Řek-"

Típla jsem to. A potom se naplno rozbrečela. Vzlyky otřásaly mým tělem, škubaly s ním. Přitáhla jsem si kolena na lavičku k bradě a nevšímala si toho, zda to někdo uvidí. Zda si na mě někdo ukazuje, zda to někdo fotí. Zavřela jsem oči a poddala se té tmě, jež mě vítala. Celou mou mysl zaměstnal ten okamžik, nádherný, překrásný okamžik, kdy se jeho rty odtrhly od mých. A na to se to přeměnilo ve slova - má vlastní. Děsila jsem se jich, chtěla jsem aby vypadla z mé hlavy, aby mi dala pokoj. S trhnutím jsem otevřela oči a zamrkala do pálivého slunce.

Proč. Proč já, proč ne nějaká jiná, ptala jsem se jak sebe tak jeho. V duchu. Proč jsi si vybral zrovna mě? Proč mě?

Koukla jsem se na mobil, na čas. Bylo skoro pět - tolik hodin jsme spolu strávili? Přebývaly hodiny, kde jsem tady, sama nebo ty, kde jsme spolu, smějeme se, líbáme se a objímáme? Upřímně jsem doufala, že ty druhé. Jak pro mé srdce, tak pro jeho. Kdyby jsi neucukla, kdyby jsi sakra nic neříkala.. Nesnesla jsem pomyšlení, že to mohlo být jinak. Že by existovala minulost, kdy jsem se Yoongimu poddala, on mě podruhé (potřetí, když počítáte i tu, kdy jsem byla opilá) políbil a všechno bylo zalité sluncem. Nesnesla jsem pomyšlení, že by tohle bylo možné. A že tohle je jen kvůli mně. Že za to můžu já.

S časem jsem shlédla i pár esemesek. Většina byla od Chena.

Kdo ti co udělal.

Mijoo odpovídej.

Už jedeme.

KDO TI CO UDĚLAL.

Jsme skoro tam.

Sakra Mijoo, vidím, že si to čteš tak mi prosím napiš, co se ti stalo zlatíčko. Prosím. Řekni mi kdo ti ublížil.

Popotáhla jsem.

Přijeď pro mě. Rychle. Prosím. Nechci tu čekat ještě déle.

Odepsala jsem. O ani ne sekundu později mi přišla odpověď. A byla značně úlevná.

Díky bohu, odepisuješ. Jo, jedeme jak nejrychleji to jde.

Neboj se.