Between Us | m.yg ✓

Kapitola třiatřicátá

6.41 AM

Yoongi

„Dobré ráno, zlatíčko," zamumlal jsem a položil jsem to na postel.

Něžně jsem ji políbil do blonďatých vlasů a chvilku zůstal v blízkosti jejího obličeje, sledoval jsem, jak se její křehký hrudník zvedal a zase propadal, jak tiše dýchala, jak křehce, jako nádherná porcelánová panenka, vypadala.

Bolelo mě se dívat na ní, když jsem věděl, co nastane za pár minut.

Pohladil jsem jí po její dokonalé pleti a bojoval s pokušením políbit ji. Věděl jsem, že kdybych to udělal, nedokázal bych se od ní odtrhnout. A vzbudil bych jí. Kdybych to udělal, kdybych jí probudil, nemohl bych to potom udělat.

„Miluju tě. Možná, že to nepochopíš, ale snažil jsem s-se-" zlomil se mi hlas. „Ugh, já se snažil ti to vysvětlit. Miluju tě."

„A," vydechl jsem. „Ani nevíš, jak moc mě mrzí tohle."

Pohladil jsem jí zlehka po ruce, na niž byl znatelný počet modřin. Styděl jsem se za svoje chování tak moc, že jsem s nechutí odvrátil zrak.

Sbohem.

Narovnal jsem se, uhladil si kravatu, poupravil si košili a sako a zadíval se do odrazu mého zrcadla.

Z něj se na mě díval někdo, koho jsem vůbec nepoznával. Vyděšený chlapec, obarvený na růžovo, s fialovými kruhy pod očima, bledou pletí a slzami v očích.

Nenáviděl jsem se.

Vyšel jsem z mého pokoje a u prahu jsem se naposledy otočil - abych se podíval, jak krásně a spokojeně tam, na mé posteli, leží její nahé tělo.

A potom jsem odešel.

9.00 AM

Mijoo

Vydechla jsem a procitla.

Bylo to skutečné?

Posadila jsem se a zjistila, že nejsem ve svém pokoji, že jsem v jeho. A že jsem stále nahá.

„Yoongi?" zkusila jsem zašeptat jeho jméno.

Doufala jsem, že vyjde z koupelny, ve svalnatých rukách ručník, na tváři ten jeho nádherný úsměv... - ale nestalo se tak.

Chtěla jsem vstát a dojít se podívat dolů, jestli něco nekutí v kuchyni, ale cosi zašustilo vedle mě. Zvedla jsem to a moje srdce začalo bušit tisíckrát víc. Do očí se mi nahrnuly slzy, když jsem uviděla první dva řádky.

Byl to dopis.

Milá Joo,

tento dopis je pro tebe. Napsal jsem ho, protože to všechno, co jsem ti chtěl říct jednou osobně, jsem ti říct nemohl. Přál bych si, aby to byl opak, ale není.
Požádám tě proto, aby sis to, prosím, přečetla.

Doopravdy, vzpomínám si na den, kdy jsem tě poprvé uviděl.
Seděla jsi na barové stoličce, krásné černé dlouhé šaty ti halily jen prsa, břicho a kus nohou, záda jsi měla holá, tvá dokonalá hebká kůže mě hladila do rukou, když jsem tě nesl pryč. Možná si pamatuješ, že jsi kdesi potkala Kookieho, se kterým si tam byla, a že tě potom Namjoon s Hobim a dalšími našli. Byla jsi tak roztomilá a až moc opilá... budila si ve mě dojem malého stvoření, jež se culilo a já měl na okamžik pocit, že si tě snad jen představuji. Seděla jsi a, pokud nepočítám pár věcí, nic si nedělala a přesto, přesto všechno jsi mě čímsi zaujala.
A když jsem tě nesl a ty jsi spala, jako spíš teďka, skoro vedle mě, roztomile a s obličejem v jemném úsměvu, musel jsem tě dostat do postele (v tom nejnevinějším smyslu) a postarat se o to, aby jsi měla krásný spánek.
Jeli jsme s Namjoonem v autě, řídil. Nechal jsem si tě na klíně, bál jsem se, aby jsi mi nespadla dolů, na zem.
V rádiu hráli zrovna nějakou tu strašně smutnou písničku, na název si nevzpomenu, měl jsem oči i mysl plnou tebe.
Dojeli jsme k nám, do Dormu.
Namjoon se staral o Kooka, který zvracel, takže já jsem se postaral o tebe. Nenapadlo mě nic jiného, než že se vyspíš u mě. Neboj, spal jsem na opačné straně postele, k ničemu nedošlo.
A když jsem dneska ráno vstal, bylo to to samé - a zároveň úplně jiné.
Viděl jsem tě, jak nádherně a poklidně spíš a nemohl jsem od tebe odtrhnout oči. Byla jsi jako maličký andílek.

A naše první 'rande'? (Dávám to do uvozovek, protože nevím, jestli to tak máš taky)
Nikoho jsem tam nikdy nevzal. Nikdy. Jen tebe. Ani kluci nevěděli, že něco takového u nás je a že je to moje oblíbené místo. Chodil jsem tam sám, do té doby, než jsi přišla ty.
Vím, možná jsem tě neměl líbat, ale, položil jsem si dnes otázku, kdybych to neudělal, nebyli bychom tam, kde jsme teď. Jenže - kde jsme teď? Možná, že by se nic z toho nikdy nestalo. A já nevím, jestli by to nebylo lepší.
Potom si však vzpomenu na to, jak nádherná jsi byla, jak jsem tě vzal za ruce, přitiskl k sobě, vzal do svých dlaní tvé hladké tváře a políbil tě na tvé plné, rudé a dokonalé rty. Jak jsem se do polibku usmál, jak jsem tě mohl vidět, jak se usmíváš taky. A byl jsem jen já a ty. Všechno ostatní přestalo existovat.

A dnešní noc? Dnešní noc... je něco nepopsatelného. Nemůžu popsat, jak dokonalé to bylo, ani kdybych použil milion slov a další milion k nim vymyslel.
Ale chci, aby jsi věděla, že to byla ta nejkrásnější noc v mém životě. To, že jsi mi dovolila to, co si mi dovolila, to pro mě představuje něco tak hřejivého, že kdybych to měl ukázat, vzplanu. Miluju, když se tě můžu dotýkat, miluju, když tě můžu líbat, miluju tebe, Joo. (Ani nevíš, jak mě mrzí ty modřiny, nemohl jsem se na sebe ani podívat, jak jsem se styděl)

Ale - před námi je jedno velké ale. Nemůžeme být spolu. Nejsem pro tebe ten pravý. Nejsem, i když bych moc chtěl. Zasloužíš si někoho, kdo tě bude milovat a bude tě hoden. A to já nejsem. Nevíš, ani si to nedovedeš představit, jak moc mě to bolí. Stále ve své hlavě mám tvé nádherné oči, stále cítím své doteky, stále cítím tvé rty na mých, stále tě miluju. Věř, že to, co jsem udělal, jsem udělal, protože tě miluju. A nedokážu se na tebe podívat, nedokážu s tebou být, když vidím, co tím způsobuju. Prosím tě, moc tě prosím, vím, že to bude těžké, ale prosím, nehledej mě. Tyhle slova mě tíží jako kámen, ale musím je říct. Musím tě ochránit, sám před sebou. - Nehledej mě. Odjeď, vrať se do Japonska, za svými rodiči. Žij poklidný, krásný život, najdi si někoho, koho budeš milovat, ale nikdy mu nedovol ti ubližovat. To nedovol nikomu. Jsi překrásná dívka, která si zaslouží mít normální život. Ten ti já nedám. Já ti nedávám nic. Já jen ničím. A beru. Prosím, pochop mé rozhodnutí.
Nemůžu tě mít, když tě zároveň s tím ničím. Vím, já vím, že to nechápeš, ale možná, časem, to pochopíš. Ničím tě. A proto raději zničím sebe, než abych zničil tebe.

s láskou,

Yoongi.