Between Us | m.yg ✓

Kapitola třináctá

V baru bylo vedro, upocená těla se tady na sebe lepila v davu, tancujícím před pódiem, na kterém měl DJ svoje vybavení, bar svítil různými lahvemi s barevným pitím, za ním barmani navlečení do džín a bílých košilí většinou i s tetováním, piercingem a obarvenou hlavou, světla různých barev a druhů se odrážela od stěn a stropů a hudba tady hrála z reproduktorů tak hlasitě, až mi bušila v hlavě.

„Pojď," natáhl ke mně ruku Hobi, ale já se neměla chuť družit s těmi opilými, zpocenými lidmi v davu, takže jsem odmítla a raději si sedla na nejbližší barovou stoličku. Sledovala jsem záda kluků, ztrácející se v davu a na chvilku toho zalitovala. Žaludek se mi stáhl, bylo tu až moc lidí. Až moc lidí, které jsem neznala a ani jsem netoužila poznat je. Proč jsem s tím souhlasila? povzdechla jsem si v duchu a opřela si lokty o barovou desku. Zachraňte mě někdo. Prosím.

„Dáš si něco?" usmál se na mě jeden z barmanů - na klopě sáčka měl napsáno Daniel, jako kdyby ho mé němé volání přivolalo a taky se opřel o desku, takže teď koukal do mých očí a mezi námi nebyl skoro žádný prostor.

„Ehm, jo. Něco nealkoholickýho a sladkýho," usmála jsem se zpět. Chápavě kývl, zvedl se a šel zařídit mou objednávku. Sledovala jsem jeho široká ramena a vypracované ruce narvané v bílé košili, pohupující se boky, roztrhané džíny, tenké ale jistě silné nohy a taky ten zadek, co ukazoval světu nebyl k zahození. Začala by sis s tímhle.. Danielem? Brzdi holka, tady to není ve filmu. spražila jsem se prudkými slovy a hned na to si dala jednoduchý důvod proč - A proč ne?

„Tak tady," řekl, když se vrátil a podával mi skvostně vypadající koktejl, dokonce s deštníčkem a brčkem. Natáhla jsem se pro něj a lehce se tekla s jeho prsty. Usmála jsem se a už jsem jednou rukou vytahovala kartu, když mě za tu ruku chytil a zavrtěl hlavou.

„Na účet podniku," mrkl a než jsem se nadála, byl pryč. A proč ne? laškovně jsem se v duchu zasmála a položila ústa na brčko. Chvíli jsem sála a vychutnávala si tu ovocnou bombu, co mi Daniel přichystal. Chutnalo to jako směs ovoce se šlehačkou. Možná nějaký shake. Cucla jsem si znovu a přivřela oči nad tou lahodnou chutí.

„Ahoj."

Ohlédla jsem se nejdřív doprava, protože mi přišlo, že se to ozvalo odtamtud, ale kdosi mi zaklepal na levé rameno. Otočila jsem se tedy nalevo a setkala se s těma nejoříškovějšíma očima na světě. A komu jinému patřili, než onomu tajemnému blonďákovi od baru v restauraci. Tomu, který mi napsal své číslo na papírek a poslal ho po Taem. Tomu krásnému blonďákovi. Sleduje mě pohledem. Úplně se do mě vpíjí. Co mám říct? Asi bych ho měla taky pozdravit. On je tak blízko sakra..

„Eh, ahoj," vysoukala jsem ze sebe a hned si dala Nobelovku za nejtrapnější seznámení na světě. V duchu jsem se ještě profackovala.

„Já.. myslel jsem, teda, jestli nemáš nějaký jiný plán, že by jsi mohla jít ke mně a k mým kámošům a.. mohla by být sranda?" navrhl mi zlehka a já ihned kývala. S tímhle? - Kamkoli. Jen jsem se ještě ohlédla na parket, zda někde nevidím kluky, ale ani jednoho jsem nezahlédla. Skoro jsem až seskočila z barové stoličky a usmála se na blonďáka. Vzala jsem si do ruky svůj shake, druhou rukou si sáhla do kapsy, zda tam mám mobil a když jsem ho nahmatala, přesunula jsem si ho dozadu. Dali jsme se do kroku.

„Ani jsi mi neřekl, jak se jmenuješ," vypadlo ze mně najednou a já si uvědomila, že je to pravda. Znamenalo to B počátek křestního jména? Nebo to bylo jen 'Blonďák', jak jsem si myslela? Zrychlil krok a stoupl si čelem přede mně a začal chodit pozpátku.

„A jo," zasmál se a potom potřásl hlavou. „Promiň. Jaehyung. Park Jaehyung. Jae."

Usmála jsem se a představila se i já jemu. Nad mým jménem se pozastavil a potom se roztomile začervenal.

„Vadilo by, kdybych ti říkal Joo? Víš, jako zkratka od Mijoo. Joo," vysvětlil a já prostě jen zavrtěla hlavou. Joo.. tak mi moc lidí neříká, ale proč ne. A potom jsem to uslyšela. Mojí nejoblíbenější písničku. Zastavila jsem se, roztáhla pusu do vítězného a šťastného šklebu a na to chytila Jaeho za ruku. Vyrazila jsem zpět na bar, kde jsem se naposledy pořádně napila, odložila shake a vtančila do toho zpoceného davu lidí. Za mnou, ruku v mé ruce, mě následoval Jae. Zaposlouchala jsem se do rytmu a začala hýbat boky, poté přidala i nohy a nakonec ruce. Jae vykuleně koukal na mé pohyby a já se k němu otočila zády a tiskla se na něj. Bylo mi jedno, jak to musí vypadat, prostě jsem tančila. Otočila jsem hlavu na Jaehyunga a on se usmál. Přetočila jsem se čelem k němu a natiskla se mou hrudí na jeho. Pohybovala jsem boky z jedné strany na druhou a on se pomalu přidával. Nebyl to nejslušnější tanec, co jsem znala, ale za to se mi nejvíc líbil.

Když se Jae začal hýbat do rytmu spolu se mnou, naše nohy se propletly, takže teď jsem byla přesně mezi jeho levou nohou a on vzal své ruce a tiskl je na záda v místě, kde byly ledviny. Spojené ruce jsem si položila na jeho ramena a potom, když jsem si byla jistá, že mě drží pevně, jsem se zaklonila a obtočila před ním půlkruh. Nebudu lhát, jeho chtivý pohled mi dodal ještě víc povzbuzení k dalším takovýmto způsobům tance. Maličko se mi zatočila hlava a já až teď zjistila, jak moc povzbuzená se cítím. Skoro až hyperaktivně. Zakroutila jsem hlavou, abych ten pocit dostala ven, ale nešlo to. To asi ta hudba.

„Nepůjdeme si sednout?" snažil se překřičet Jae ty bušící reproduktory a já se k němu naklonila a zamračila se.

„Co?" křikla jsem mu do ucha a on mi to zopakoval.

Teď jsem už jen kývla. Tentokrát mě ale Jae vzal za ruku a vláčel za sebou k nějakému stolu. Zastavili jsme se ještě u baru, kde jsem svůj shake dopila a poprosila si o další. Daniel se laškovně usmál a vrátil se s jinak barevným, ale stejně dobrým shakem. Zase to bylo na účet podniku. A proč ne? zahihňala jsem se a skoro plnou váhou se opřela o Jaeho. Ten mě chytil kolem boků a já si ještě cucla.

Zachichotala jsem se, ani jsem nevěděla čemu a opřela si o Jaehyungovo rameno svou hlavu. Zdála jsem se být unavená, ale opak byl pravdou. Měla jsem energie jako nikdy. Jen jsem byla malinko malátná a zrak se mi v jednu chvíli rozdvojil. Jae si mě přitáhl víc k sobě a já se mu víc zabořila do těla. Zničehonic zastavil a nahl se ke mně.

„Co kdybychom nešli za mýma kámošema a šli bysme někam spolu?" vydechl a já se na něj jen dívala. Přemýšlela jsem - kdybych šla s ním, kdo ví, co by se mnou dělal. A kdybych nešla, o všechnu tu srandu bych přišla. Jenže, co je vlastně zač ten Park Jaehyung? To zjistím, až s ním půjdu.

„Fajn," usmála jsem se a dala si do úst další lok toho dobrýho shakeu.

„Fajn," zopakoval a začal se ke mně blížit. Couvala jsem, až jsem narazila na něco pevného, co mě zastavilo. Koukala jsem se Jaehyungovi do očí, které se ke mně čím dál tím víc skláněly a pozorovala jsem i rty, které se přibližovaly se zkracující se vzdáleností. Zmáčkl mi boky, až to zabolelo a svými se natiskl na mé. Cítila jsem, co přesně se mu odehrávalo v místech, kde se na mě narazil. Chceš to? Doopravdy? Necháš ho to udělat? - ptala se mě moje chytrá stránka, ale cosi mi bránilo v přemýšlení. Sjel - teď už oběma - rukama k okraji lacláčů a potom vjel dovnitř. Tohle nebylo to, co jsem čekala. Najednou se mi už nechtělo to dělat. Snažila jsem se ho odstrčit, ale nešlo to. Dostával se až k lemu mého spodního prádla a já nemohla nic dělat. Zkoušela jsem se bránit, ale byla jsem jako v pasti.

„Nech toho," zašeptala jsem bezmocně. Shake v ruce mi vypadl a roztříštil se o podlahu. Třásla jsem se, zatímco on už skoro měl to, co chtěl.

„Nech toho! Jaehyungu prosím. Nech toho!" zakřičela jsem a snažila se dostat jeho ruce z mých boků. Pevně jsem zavřela oči, přes které mi teď už tekly slzy.

A potom najednou byly jeho ruce pryč. Otevřela jsem je a uviděla Yoongiho, stojícího přede mnou. Vzlykla jsem a pevně ho objala.

„Promiň," zašeptal. „Měli jsme tě hledat dřív."

Jeho ruce mě obklopily a já si dala hlavu na jeho hruď.

„Půjdeme domů," šeptl mi a já kývla. Sjel rukama dolů, ale neodtáhl je ze mně.

„Dovedu tě domů. Už ti nikdo neublíží."