Between Us | m.yg ✓

Kapitola osmnáctá

Vyšli jsme do rušných ulic Soulu.

Nikdy jsem v něm za takovýchto podmínek ani času nebyla, takže to pro mně bylo něco nového. Ale musím uznat, že to bylo okouzlující. Ty řítící se auta po rozpáleném betonu, proudy žlutých aut, taxíků, davy lidí, proudící mezi auty i na chodnících, tlačící se dopředu za něčím, co znají jen oni.

„Kam prvně?" zeptal se mně přes ruch provozu a křiku lidí Yoongi. „Kavárna, nákupy, knihovna, park?"

„Knihovna?" navrhla jsem a on s úsměvem kývl. Nikdy jsem v Soulu nebyla a první, kam se chci podívat je knihovna? – rozesmála jsem sama sebe. No, pořád lepší než ty nákupy. To bych musela koupit třetí kufr.

Yoongi mě chytil za ruku a táhl mě k rušné silnici. Jakmile se mu zdál čistý vzduch, vyběhl a já s ním. Smála jsem se a pevně ho držela, aby mi neutekl. Přeběhli jsme zadýchání silnici a nohama se dotkly bezpečného chodníku. Opřela jsem se o něj a zasmála se. Je k neuvěření, že jsem to ještě nikdy neudělala? Takhle přeběhnout silnici se u nás totiž moc nevyskytovalo – u nás to ale taky nebyl Soul, že.

„MIN YOONGI! MIN YOONGI!"

Obrátili jsme se k místu, odkud se křik ozýval a já jsem spatřila malou holčičku, s úsměvem běžící k nám. Yoongi mě zatahal za ruce, abychom už šli. Já to ale nemohla udělat – koukala jsem té maličké dívce do očí, ve kterých se odrážela nevýslovná radost. A prostě jsem nemohla odejít. Vzhlédla jsem k Yoongimu a on protočil očima, ale bez připomínek zůstal stát.

„Omg, Min Yoongi," skoro až vyjekla dívenka a podávala mu sešit s fixem. „Podepíšeš se mi, prosím?"

Vzala jsem si od ní sešit a podala ho i s fixem Yoongimu. Pohledem jsem ho vyzývala, aby to udělal. Prosím.

„Komu?" optal se a nadzvedl obočí. V duchu jsem si zajásala.

„Melissa," odpověděla pohotově.

„Milé Melisse, Yoongi," nadiktoval si to sám sobě a na to sešit zaklapl a vrátil ho do rukou dívenky.

„Děkuju moc," z očí jí vyhrkly slzy vděku a já si skousla ret. Vždycky, když někdo brečel, nemohla jsem si pomoct a přidala jsem se. Prostě to na mě dolehlo a já začala brečet taky. Zamrkala jsem a odehnala tak tyhle zvrácené slzy štěstí.

„Ještě, Mijoo, podepsala by ses mi taky prosím?" zeptala se mile a já horlivě přikývla. Milovala jsem děti a tahle dívka byla tak roztomilá, že jsem nemohla odolat.

„Jistěže."

Podepsala jsem se a ona natáhla ruce. „Mohla bych tě obejmout?"

„Oh, samozřejmě," usmála jsem se a klekla si k ní. Její malé ručičky mě objaly okolo krku a ona rozzářila jako vánoční stromeček.

„Děkuju moc!" poděkovala již po několikáté. „Mám vás strašně ráda!"

„Já tebe maličká," věnovala jsem jí úsměv. Nedokázala jsem odolat. „A víš ty co? Vyfotíme se?"

Vykulila na mě svá krásná hnědá kukadla a rty se jí roztáhly do velkého úsměvu. Horlivě přikývla. Vyndala jsem si svůj mobil a stáhla Yoongiho k nám dolů. Usmála jsem se a prstem stiskla spoušť, na čež se mi fotka uložila.

„Někdy jí dám na Instagram," odpřísáhla jsem jí a s mohutným zamáváním jsem se s ní rozloučila.

Poté jsme si každá šla svou vlastní cestou.

„Jsi na děti ulítlá," poznamenal celkem kousavě Yoongi.

Zamračila jsem se.

„Co ti přelétlo přes nos?"