Between Us | m.yg ✓

Epilog

o dva roky později

Stála jsem před zrcadlem, v němž se odrážela moje postava, a přemýšlela jsem.

Dlouhé šaty, sahající svými okraji až na zem, měly černou barvu, černou jako ta nejčernější tma, a sem tam se na nich zaleskly nenápadné třpytky. Poupravila jsem si jejich záhyby a tím se mi tak na ruce dostalo malinko těch kouzelných třpytících cetiček. Šaty byly ohromně pohodlné a lehké, když jsem si je zkoušela poprvé, hodně jsem se divila.

Zadívala jsem se na svůj výstřih a uvažovala, zda už není moc velký, moc vyzívavý. Ale, i kdyby byl, už s tím nic neudělám. Otočila jsem se a pohlédla na odkrytá záda. Výstřih zde mi začínal už u krku a končil nebezpečně blízko mého pozadí, s úlevou jsem však na prvním zkoušení zjistila, že nemá cenu se tímto zatěžovat - vidět nic není.

Obrátila jsem se zpět čelem k zrcadlu a rozpřáhla ruce, které byly pokryty lehkou, skoro průhlednou látkou.

Vrzly dveře a já uslyšela tiché kroky. V odrazu zrcadla jsem spatřila mojí nejmilejší služebnou, Margaret, jak s lehkým, snadno nepostřehnutelným pohledem stojí u prahu dveří, ruce sepnuté.

„Slečno, už by jste měla jet," promluvila ke mně laskavým tónem, jako by byla moje matka. Pravda, že jsem jí tak trochu brala jako svou náhradní matku - ta moje pravá matka i otcem byli na další obchodní cestě. Chen byl na celosvětové tour s Exo. O mě se nikdo nezajímal, nikdo se mnou nebyl, jen Margaret. „Schůzka s Vaším přítelem Jungkookem začíná za pár minut."

Naposledy jsem upřela pohled do zrcadla a slabě se na sebe usmála. Bude to poprvé za dva roky, co se s někým z nich uvidím. Naposledy jsem viděla před rokem Taehyunga, navštívil mě, když jsem fotila pro Gucci, šel tam za známým a potkali jsme se, zašli na kafe, bylo to fajn. Jinak jsem ale s klukama pouze volala a to také ne moc často - stále něco zkoušeli, někde byli a lítali z jednoho místa na druhý. Dokonce před týdnem jim skončila celosvětová tour, navštívili i Japonsko, ale já tam nebyla. Měla jsem v tu dobu stáž v Americe.

Až teď mi Jungkook nabídl, tak dva dny zpět, že bychom si mohli někam vyjít. Překvapilo ho, že jsem se stala modelkou, ale ne tolik, aby si neodpustil průpuvídky o tom, že se na modelku svou postavou i obličejem hodím, že jsem hezká. Jeho slova hřála, ale nikdy jsem si nevěděla rady s tím, jestli mě stále miluje. Pokud ano, dnešní večer bych mohla brát jako rande. Což tak či tak nejspíš je.

Byla jsem nervózní, třásly se mi ruce.

„Jak vypadám?" otočila jsem se k služebné čelem a ona ke mně opatrně přistoupila.

„Joo, vypadáš nádherně, ale tváříš se, jako kdyby jsi šla na pohřeb a ne na schůzku s takovým fešákem," podívala se na mě starostlivě a já natáhla ruce, objala jsem jí. Margaret mělo být za tři týdny osmdesát. I přes ten věkový rozdíl mě chápala jako nikdo jiný. Naslouchala.

Vzdychla jsem a popotáhla, načež mi z očí vytryskly slzy.

„Ale notak, neplakej," konejšila mě služebná a hladila mě po zádech. „Copak se děje, Joo? Bojíš se snad?"

„Ani nevíš jak moc," zašeptala jsem.

„Čeho, Jungkooka? Říkala jsi přece, že jste spolu no, to jen jednou a řekli jste si, že nebudete spolu, tak v čem je problém? Miluješ ho snad?" povzvihla obočí a stále nepřestávala hladit má záda.

„Ne, já.. bojím se.. minulosti," zamumlala jsem a při tom slově mě mé zahojené jizvy na rukou zapálily. Zahojené zvenčí, ale ne uvnitř.