Between Us | m.yg ✓

Kapitola devátá

Vklouzla jsem do kuchyně a koukala, zda tady není to, pro co jsem si přišla. Nebylo, bohužel. Prošmejdila jsem svýma očima celou linku, jestli jsem to nepřehlédla. Cosi se otřelo mou tvář a já s prudkým pohybem nadskočila a potichu vyjekla. Hned za mnou byl Yoongi, ruku nataženou, prsty se skoro dotýkal vysoko posazené skříňky. Věnoval mi zmatený, lehce pobavený výraz a natáhl se ještě víc, takže byl nade mnou pár centimetrů a jazykem si navlhčil rty. Dělá tohle schválně?

„Sklenička," poznamenal suše, když jí držel v ruce a zatřásl s ní. S úšklebkem jsem se otočila a protočila své oči. Takhle nervózní z blízkosti opačného pohlaví - co je náhodou pohledný, starší a vyšší kluk - jsem ještě nebyla. A sama sobě jsem se protivila, když mi srdce poplašeně bušilo a já nevěděla, co dělat, takže jsem zamrzla na místě.

„Že mě to nepřekvapuje," vyřkla jsem, aniž by si hlídala, co že to vlastně říkám i to, jak vyzývavě to muselo v mém odseknutí vyznít. S otočením jsem mu věnovala prostý sekundový pohled, ale i to mi bohatě stačilo. Ta jeho nevědomost mě ničila. Proč musí být kluci tak natvrdlí?

„No, kuchyň je dost velká, abys mohl být vedle mě a nemusel si stát za mnou," pokrčila jsem rameny. „Ale chápu to, vážně."

Tiše se zasmál a potom udělal krok - stejnou vzdálenost já bych ušla svými třemi kroky - a zastavil se znovu v mé blízkosti. Jeho hruď se skoro třela o mou. Zhluboka jsem se mu zahleděla do očí, zkoušela odhadnout, co přijde teď. Avšak v jeho očích jsem se naprosto nevyznala. To samé platilo o jeho chování. Byl jako neřízená střela.

„Jo, ale skleničky jsou jen tam," pronesl s jistou dávkou pobavení. Zadržela jsem znovuzrudnutí svého obličeje a natáhla jsem krk.

„V tom případě se ti omlouvám," šeptla jsem přes rty a potom se rozesmála. I on se zasmál, odstoupil a otevřel ledničku, z níž vyndal džus a s lupnutím ho otevřel. Nalil si a kývnutím mi němě nabídl. Zavrtěla jsem hlavou, ale potom jsem si to rozmyslela a dřív, než stihl džus znovu uklidit a zavřít ledničku, chmátla jsem po něm rukou a ukořistila ho.

„To je nejlepší balící technika, co máš?" řekla jsem sebevědomě poté, co jsem se napila. „Dojít blízko-" natiskla jsem se na něj- „koukat se jí do očí a říct něco fakticky frajerskýho?"

Zaklonil hlavu, když se smál a potom rázem skončil. Jeho hlava se sklonila nad tou mojí a chvíli poté se tiskl on na mě, takže jsme se z jednoho konce kuchyně přemístili na druhý. Zasmála jsem se a konečky prstů si skousla mezi rty.

„A zabírá?" zeptal se. Jeho oči mluvily za vše. Buď ten kluk byl umělec krásy, který byl zároveň nejlepší herec, co jsem kdy viděla, nebo se mnou právě teď koketoval. Jenže, i když jsem se z jeho těla málem rozsypala, nebyla jsem naivní. Tenhle kluk si přijde a luskne prsty na každou, kterou chce a ona půjde. A já taková nikdy nebyla. Nebudu to teď měnit.

„No.." začala jsem a potom jemně vzala jeho pravou ruku, co měl položenou vedle mě na lince a on se tím na mě ještě víc nalepil. Usmála jsem se, ruku pustila a rychle vylezla z jeho ručně udělané hradby z rukou. Nečekal to, takže narazil boky a břichem do linky. Tiše jsem se zasmála a vyrazila po schodech nahoru, do Taehyungova pokoje.

*

„JSEM DOMA DĚTI MOJE!" roznesl se křik domem a já se jemně zasmála a vstala z mého křesla, v mém vlastním pokoji pro hosty. Mezitím, co se Taehyung probudil, dostal ze sebe další včerejší jídlo a došel se osprchovat a teď nejspíš ležel znovu ve své posteli, jsem já zkoumala můj nový pokoj. Na dveřích byl už dokonce nalepený lístek s mým jménem. A na druhých dveřích zase Chenův.