Rozkol //Dědictví výjimečných - Kniha první// > (probíhá korekce)

Kapitola 19. - Zlomené Duše

Gideon 

   Brzy po tom, co jsem usnul, mě probudila noční můra. 

  Viděl jsem v ní Tessie, křičela bolestí a zmítala se v křečích. Když ten křik konečně ustal zůstala jen nehybně ležet na zemi. Konečně jsem se mohl znovu pohnout, takže jsem se k ní rozběhl a sevřel ji v náruči, na rukou mi ulpěla její krev. Vypadala jako by spala, ale já věděl, že to není pravda. Byla mrtvá. 

  Po tvářích mi začali stékat slzy a z úst vycházet vzlyky plné bolesti. Cítil jsem takové zoufalství a beznaděj, až jsem měl pocit, že se mi srdce snad roztrhne vedví.

  Když mě pak spánek konečně propustil ze svých okovů zoufalství, cítil jsem jak mi po těle stéká ledový pot.

  Pak už jsem se bál znovu usnout, už jsem nechtěl znovu zažít ty hrůzy.

  Celé hodiny jsem seděl v rohu cely a upřeně pozoroval těžké dveře.

  Jak minuty ubíhaly, stále více jsem se propadal do hlubin zoufalství. Ani když jsem byl vzhůru jsem se tomu pocitu nedokázal vyhnout. Nevěděl jsem co se děje s Tessie, nedokázal jsem se pojit s Mortemem, nevěděl jsem, jestli se on, Susan a Colin dostali do bezpečí a to všechno mě ubíjelo. Když se dveře konečně otevřeli, byl jsem psychicky téměř na samém dně, dokázal jsem jen bezcílně zírat do prázdna. 

  Ve dveřích stál Dixon. Přišel až ke mě a podal mi čistou bílou košili. Podíval jsem se mu do očí, ale jinak jsem se ani nepohnul. 

  "Převleč se, Jordan tě chce vidět," řekl a hodil mi košili do klína.

  Opatrně jsem si sundal tu, co jsem měl na sobě a odhalil tak svá záda pokrytá ranami a zaschlou krví.

  Obléct si čistou košili bylo utrpením, ale věděl jsem, že musím zatnout zuby a vydržet to.

  Když se mi podařilo pomalu vyškrábat na nohy, Dixon mě popadl za loket a popostrčil směrem na chodbu, kde čekali další dva ozbrojení stopaři. 

  Dovedli mě až do hlavního sálu, kde už čekal Jordan. 

  Několik minut si mě bezvýrazně prohlížel, ale pak se obrátil na Dixona: "Měl jsi pravdu, stačil mu jeden den, takhle na dně jsem jej ještě neviděl," prohlásil. 

  "Kde je Tessie?" zeptal jsem se ochraptělým hlasem. V tu chvíli jsem sám sebe ani nepoznával, cítil jsem se poražený, slabý, ... zlomený. Nikdy jsem si nemyslel, že by se mnou mohlo něco tak moc zamávat.

  Jordan kývl na muže u dveří, ten odešel a za chvíli se vrátil i s Tessie.

  Rozeběhla se ke mě stejně jako předtím a pevně mě objala. 

  Hned jak se její ruce dotkli mých zad, ucítil jsem příjemné teplo a část té bolesti, která se mě celu dobu držela, prostě zmizela. 

  "Děkuju," zašeptal jsem s obličejem zabořeným v jejích vlasech.

  "Máte deset minut," řekl Jordan, zvedl se a odešel.

  "Gideone, řekni mi co se to tady sakra děje," zašeptala Tessie a chytila mě za ruce.

  "Jordan se chce zbavit jedné dívky, jmenuje se Susan, ona je schisma a ještě k tomu o ní bylo vysloveno proroctví. Je předurčena k tomu, aby zničila Jordana."

  "A ty ses jí rozhodl pomoct. Co tě k tomu prosím tě vedlo?"

  "Když jsem sem přišel, nemyslel jsem na to co bych mohl způsobit, chtěl jsem jen využít svoji sílu, ale už se nemůžu dál dívat jak Jordan ničí lidské životy."