Rozkol //Dědictví výjimečných - Kniha první// > (probíhá korekce)

Kapitola 6. - Nový domov

Susan

  Hned jak se objevujeme ve dveřích obýváku, přiběhne ke mě Alex a bere mi z rukou těžký kufr, aby ho mohl vynést po schodech do patra.

  "Chceš si vzít pokoj v patře nebo pod střechou?" ptá se mě Colin, když i mi stojíme nad schody.

  "Určitě střešní." říkám bez delšího rozhodování.

  "Fajn, vezmeme to ještě nahoru." říká Colin směrem k Alexovi, ten přikyvuje a pokračuje po druhých schodech do druhého patra.  

  Oba kluci se zastavují před zavřenými dveřmi na konci chodby a Alex mi pokyne abych vstoupila dovnitř. Beru za kliku a vstupuji do pokoje, je zařízený velice útulně. Stěny jsou vymalované bíle a na zemi je položené tmavě hnědé lino, nábytek je ještě o odstín tmavší, ale také hnědý, pod postelí je světle zelený koberec. Celou místnost osvětluje světlo pomalu zapadajícího slunce, které sem proudí střešním oknem.

  "Támhle máš svojí koupelnu." říká Alex a ukazuje na další dveře, které odtud vedou.

  "Já mám vlastní koupelnu?"

  "Každý má vlastní koupelnu, je nás tu hodně a kdyby tu byla jen jedna nebo dvě tak bychom se tam všichni mačkali." odpovídá mi Colin s úsměvem.

  Vcházím do koupelny, abych se podívala jak to tam vypadá. Stěny jsou obloženy zelenými a bílými kachličkami, na podlaze jsou položeny pouze zelené, v koupelně je sprchový kout i vana a u jedné stěny je umístěné umyvadlo s bílou skříňkou a zrcadlo. Po chvilce se vracím zpět do pokoje kde stále postávají Alex a Colin.

  "Necháme tě zabydlet, pak přijď dolů, když budeš chtít." říká Colin a postrkuje Alexe ven na chodbu.

  Prvních pár minut jen sedím na nepovlečené posteli a sleduje prostor před sebou. Musím si sehnat nějaký obraz, aby stěny nebyli tak holé.

  Otvírám skříň, na jedné polici je složené zelené povlečení, se kterým si mohu povléknout svou deku a polštář, další hodinu pak skládám oblečení do skříně a knihy do polic v knihovně.

  Když mám vše vybalené, převlékám se do plátěných tříčtvrťáků a obyčejného trička, do rukou beru své boty, které chci uklidit do haly a odcházím dolů.

  Na gauči sedí Katie a vedle ní leží Nick, hlavu má položenou v jejím klíně, v jednom křesle sedí Colin a čte knihu, na podlaze před krbem sedí Tina a Phil a hrají mé oblíbené šachy, Alex sedí na parapetu okna a hledí ven, v druhém křesle leží Lincoln a spokojeně podřimuje.

  "Klidně Lincolna vyhoď jestli si chceš sednout, stačí do něj jen šťouchnout." říká Tina s úsměvem. Všichni se tu snad dvacetčtyři hodin denně, akorát Alex vypadá tak nějak zadumaně.

  Přecházím ke křeslu, na kterém leží Lincoln a jemně do něj šťouchám, on seskakuje na zem, kde se uvelebuje na koberci vedle Katie.

  Uvelebuji se v tureckém sedu do křesla a začínám si číst, i já si sebou dolů vzala knihu, kterou jsem si nedávno půjčila v knihovně.

  "Lidi, nemáte hlad?" ptá se Nick asi po půl hodině.

  "Já bych něco snědla." říká Katie

  "Fajn, tak jdeme." zavelel Nick a zvedl svou hlavu z Tinina klína. Všichni ostatní se také začínají zvedat.

  Colin přistupuje ke mě a bere mě za ruku, "Pojď, jde se připravit večeře."