Rozkol //Dědictví výjimečných - Kniha první// > (probíhá korekce)

Kapitola 21. - Vykoupení

Susan

  Měla jsem chuť otočit se a vzít nohy na ramena, ale nedokázala jsem se pohnout. Prázdný žaludek se mi svíral, kolena se klapala a po krku mi stékal ledový pot.

  Jordan se k nám přibližoval a s každým dalším krokem, který udělal, jsem cítila jak je pro mě stále těžší normálně se nadechnout.

  Zastavil se jen asi dva nebo tři metry před námi.

  "Ty jsi dívka zrozená z ohně a ledu?" promluvil ke mě ledově klidným hlasem a zadíval se mi do očí.

  "Ano," odpověděla jsem roztřeseným hlasem. Ten chlad v jeho očích mě děsil, ale nenašla jsem odvahu uhnout pohledem.

  "Slyšel jsem, že jsi stejně nezkrotná jako ten oheň a led v tobě, ale já vidím jen malou vyděšenou holku.

  Ucítila jsem Colinovu ruku, jak tu mou stiskla ještě pevněji, muselo to v něm vzteky přímo vřít. Hned poté stisk Mortemových drápků na mém rameni povolil, nejspíš se přesunul k někomu jinému.

  "Myslíte si, že o vaší malé skupince nevím? Sleduji vás od chvíle, kdy jste ji nechali vzniknout. Nechal jsem vás v klidu žít, protože jste pro mě nepředstavovali žádné nebezpečí, ale pak ses k nim připojila ty Susan. I přes to jak ustrašená mi přijdeš, se ti v nich podařilo rozdmýchat ten oheň, který je přiměl následovat tě sem a postavit se mi po tvém boku, podepsala jsi jim rozsudek smrti."

  "Pokoušíte se nás zastrašit řečmi o smrti, ale mi z vás nemáme strach," vykřikl Nick a udělal krok vpřed. Ach Nicku, kdyby si jen věděl, jak moc se mýlíš.

  "Ne? Ale já vidím, že Susan strach má. Klidně vám to ukážu."

  Hned po tom, co Jordan domluvil, se zvedla černá mlha, vypadalo to, jako by vyšla přímo z podlahy. Z této mlhy se přímo před našima očima zhmotnil černý vlk. Stín!

  Vše kolem mě najednou zahalila tma.

  Když se rozplynula, stála jsem stále na stejném místě, ale něco bylo jinak.

  Uviděla jsem Gideona, jak stojí po boku Jordana, oči měl zakalené jakousi zvláštní tmou, v ruce svíral dýku z jejíž čepele odkapávali kapky čerstvé krve.

  Prudce jsem se otočila a uviděla všechny své přátele ležet na ledově chladné zemi v kalužích vlastní krve.

  Chtěla jsem začít křičet, ale nedokázala jsem ze sebe dostat ani hlásku.

  Otočila jsem se zpět na Gideona. Právě v tu chvíli Jordan mávl rukou a stín ve stopařových očích se rozplynul. Z tváře mu zmizel ten chladný výraz, který se mu v ní doteď držel, a na moment jej nahradilo zmatení, které se v dalším okamžiku změnilo na zděšení, když si uvědomil, co vlastně udělal.

  Ještě než jsem mu stačila něco říct, Jordan se rozmáchl mečem a podřízl mu hrdlo. Gideon se zhroutil na zem a já si dala ruku přes pusu v marné snaze potlačit křik, který se mi tentokrát vydral z úst. Nemohla jsem dělat nic jiného, než sledovat jak kaluž kolem něj roste.

  Došlo mi to téměř okamžitě. Byla jsem na řadě. 

  Než jsem stačila nějak zareagovat, projela i mým tělem ostrá bolest, hlavou mi proběhli vzpomínky na všechny mé přátele a na všechno hezké, co jsem s nimi zažila, a pak už byla jen tma.

  Když jsem opět otevřela oči, střetla jsem se s vyděšeným pohledem v Colinových očích. 

  Uvědomila jsem si, že ležím na zemi schoulená v klubíčku a on pevně svíral mojí ruku.