Ahoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls.
Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu.
Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
Řekla jsem si, že bych se tu mohla podívat po okolí a zkusit najít náměstí a tu školu, do které v pondělí nastoupím. Vešla jsem do nějaké ulice a před jedním domem stála dívka a s někým telefonovala.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Myslím, že bude lepší se někoho zeptat, než abych tu bloudila. Šla jsem tedy směrem k té dívce, když si mě všimla, tak típla hovor a šla mi naproti. ,,Ahoj, můžu se tě zeptat, kudy se jde na náměstí?" ,,Ahoj, jo jasně. Jsem Elena a ty jsi tu nová viď?" ,,Jo, jsem. Přestěhovala jsem se sem dneska s tetou. A jsem Sofie." ,,Můžu jít s tebou. Jestli chceš?" ,,Jo klidně." Vydaly jsme se tedy směrem náměstí. Cestou jsme si povídaly a zjistila jsem, že toho máme trochu společného. Taky jí umřeli rodiče a jí i jejího bratra se ujala jejich teta Jenna. Elena je milá dívka a myslím, že by jsme mohly být dobré kamarádky. Přišly jsme na náměstí a sedly si do jedné kavárny.
Asi po hodině jsme šly do místního baru jménem Mystic Grill. Sedly jsme si k jednomu stolu a hned k nám přišel barman. ,,Ahoj Eleno, co si dáš?" Zeptal se jí a pak se podíval na mě. ,,Ahoj Matte, dala bych si jenom džus." ,,A já si dám prosím taky džus. Stejný jako Elena." ,,Dobře, tak za chvíli to přinesu." Řekl Matt a odešel. Když nám Matt přinesl naše džusy, tak se ve dveřích objevil nějaký muž. Měl krásně modré oči a černé vlasy a šel si sednout k baru.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,To je Damon Salvatore. Drž se od něj dál." Řekla Elena, ale v tu chvíli jsem ji trochu nevnímala. Ten Damon se k nám otočil, nejdřív se kouknul na Elenu a pak na mě. Když se na mě podíval a naše pohledy se střetly, projel mnou zvláštní pocit. ,,Sof, haló, vnímáš mě?" Zeptala se mě Elena a tím mě tak trochu dostala zpátky do reality. Podívala jsem se na mobil a zjistila, že už je dávno tma. Sakra. To teta moc ráda nebude. ,,Hele Eleno, promiň, ale já už musím jít. Mám už dost velký zpoždění. Teta mě asi zabije." ,,Jasně nevadí, jen běž, tak ahoj." ,,Ahoj." Zaplatila jsem a rychle vyběhla ven. Ještě jsem na sobě ucítila Damonův pohled, ale nějak jsem to neřešila.
