Ahoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls.
Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu.
Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
Přijedeme na místo, kde bude probíhat pohřeb a všichni tři vystoupíme. Věci si nechám v autě. To snad ne! Holky už to mají vše udělané a na mě nepočkaly! Nevadí mi, že to udělaly, ale měla jsem aspoň trochu pomoct. Teď se cítím, tak trochu divně. ,,Ahoj, pohřeb už může začít." ,, Ahoj, holky. Myslela jsem, že na mě něco ohledně toho zbyde." ,,Promiň, ale chtěly jsme, aby jsi toho neměla dneska moc. Přece jenom ta zpráva o té nehodě, co se stala tvé tetě tě musela hodně zasáhnout." ,,Dobře, tak díky." ,,Nemáš zač, Sof." Dořekne Caroline a společně se vydáme na zahájení pohřbu. Překvapilo mě, že přišel i Damon. ,,Ahoj, Sofie. Rád tě opět vidím. Jo, a je mi líto tvé tety." Damon to dořekne a obejme mě. To mě už opravdu překvapilo. Do něj bych tohle neřekla. ,,Ahoj, Damone. Díky. Vážím si toho."
Po pohřbu všichni jedeme ke Stefanovi a Damonovi domů. Stefan zastaví na příjezdové cestě a já vystoupím. Vezmu si své věci a otevřu i dveře Ness. Nessie vyskočí z auta a už někam utíká. ,,Ukaž, já to vezmu." ,,Díky, Stefane." Stefan mi vezme jednu těžkou tažku z ruky a jdeme ke dveřím. V tu chvíli přijede i Damon a holky. Vejdeme dovnitř a Damon jde ke svému bourbonu. Holky a Stefan jdou se mnou do mého nového pokoje a začnu si vybalovat. ,,Děkuju, Stefane, že ti nevadí, že jsem tu." ,,Ne, nevadí mi to a jsem rád, že tu jsi." Stefan odejde a holky s ním. Přiběhne ke mně Ness a vyskočí si na mou postel. Dovybalím si věci a jdu za ostatními dolů a Nessie tam nechám spinkat.
Asi půl hodiny si tu povídáme a Damon někam odejde. ,,Tak, jak to teď snášíš Sof?" ,,Hele, Bonnie, snažím se. Ale zatím to ujde." ,,Tak pořád máš nás a Ness. I Damona, který tu teď zrovna není." ,,Já vím, Caroline. A jsem vám všem strašně vděčná. A Stefanovi s Damonem, že jim nevadí moje a mého psa přítomnost." ,,Nemáš zač. To byla maličkost." Po chvíli se otevřou hlavní dveře a někdo vejde dovnitř. Myslíme si, že je to Damon a nějak to neřešíme, ale pak se ta postava vynoří ze tmy a přijde k nám blíž. Je to dívka, která je úplně stejná jako Elena.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Jen ty vlasy a oblečení. Kdyby tu teď vedle mě neseděla Elena, řekla bych, že tamta dívka je ona. ,,Eleno, ty máš dvojče?" Ta dívka se tomu zasměje a přijde k nám blíž. Projde kolem Stefana, dotkne se jeho vlasů a sedne si vedle něj. ,,Ne, nejsem její dvojče milá zlatá. Ona je má dvojnice. Mé jméno je Katherine." ,,Aha, promiň." ,,Proč jsi tu Katherine. Pokud vím nic tu nemáš." ,,No, víš Stefane, popravdě se mi už po vás stýskalo. Po tobě a Damonovi. Oba jste mi chyběli, a tak jsem si řekla, že se za vámi opět přijedu podívat. A kde je vlastně Damon? Zase někde venku na ulicích vysává nějaké, mladé a neviné dívky?"
,,Nejspíš." Odsekne jí Stefan, vstane a přejde k Eleně. Opět se hlavní dveře ozvou, že někdo přišel a do místnosti vejde Damon. ,,Ale, kdopak se to tu ukázal? Není to samotná Katherine Pierce? Copak tě sem přitáhlo?" ,,Přijela jsem, protože jste mi oba chyběli a chtěla jsem vás opět vidět." ,,A Klause, nebo někoho z jeho povedené rodinky jsi nepotkala?" ,,Proč? Mikaelsni jsou tady?" ,,Jo." ,,Aha." ,,Už jí Damon nic neřekne a radši si sedne vedle mě ana gauč. ,,Tak, jak se teď máš Sofie?" ,,No, Damone, teď se mám docela dobře. Snažím se. A ohledně toho pohřbu, díky, že jsi tam přišel." ,,Není zač." Damon se na mě usměje tím jeho sexy a zároveň i upřímným úsměvem. Vždy, když se na mě tím jeho sexy úsměvem podívá, ihned se mi podlamují kolena. A myslím, že nejsem jediná. Když jde na ulici nebo je v Grillu a podívá se na nějakou mladou holku tím samým úsměvem, je ta dívka na tom podobně jako já. ,, Hele, já už asi půjdu spát, jsem docela unavená. Tak zatím ráno." ,, Dobře, ahoj Sof." Řekne mi Elena a Stefan někam odejde. ,,Hlavně se dobře vyspi. Potřebuješ to po dnešku." ,,Jo neboj Caroline." Rozloučím se a jdu do svého pokoje. Otevřu dveře a za nimi sedí Ness. ,,Kdopak se nám to probudil? Máš hladíka?" Nasypu jí granule do misky a hned k ní přiběhne. Já si jdu najít na tomhle patře nějakou koupelnu blízko mého pokoje a dám si teplou a uvolňující sprchu. Vše těžké ze mě opadne a hned se cítím trochu líp.
