Begin again

14.kapitola

S Damonem jsme si dívali navzájem do očí a přitom začalo svítat. Lehla jsem si a jen, tak na něj koukala. Věděla jsem, že vlkodlačí kousnutí může upíra zabít a on to taky věděl, ale i přesto za mnou běžel a teď tu se mnou je. Ví, že bych mu neublížila úmyslně.
,,Promiň Sof, ale nechtěla byses přeměnit zpátky na člověka? Už začíná svítat a Mason má asi o tebe strach." Nějak jsem se přeměnila a zjistila, že jsem úplně nahá.
,,Damone? Já...já jsem vlkodlak?" ,,Jo, a na, je celkem ještě zima." Svlékl si tričko a dal mi ho. ,,Díky." ,,Jo, není zač. Ještě bys mi tady onemocněla." ,,Ale vždyť vlkodlaci a takové stvoření přece nemohou onemocnět ne?"
,,Jo, máš pravdu." On se otočil a já si na sebe vzala jeho tričko. ,,Proč mi to vlatně Klaus udělal, Damone?" ,,Protože jsi mu jednoho zabila, tak tě má asi jako náhradu za něj. Ale já si myslím, že to měl celé naplánované." ,,Aha. A co tedy jsem? Jsem hybrid?" ,,Jo." ,,Ale, jak? Vždyť to se stane jen z vlkodlaka a já jsem vlkodlak nebyla."
,,No víš, ty jsi vlastně vlkodlak byla. Narodila jsi se, tak. Sof, ty jsi adoptovaná."
,,Cože? Takže má rodina, co zemřela, si mě adoptovala?" Damon jen přikývl, jakože ano a vydali jsme se směrem k pensionu.
,,A kdo je tedy moje pravá rodina?" ,,Tvé přijmení je Lockwoodová a Mason je tvůj
strýc. Jo a máš bratra Taylera." ,,Aha."  ,,Tvůj  bratr je taky hybrid od Klause." Jen jsem mu na to přikývla a mezitím už trochu svítilo slunce.

Na příjezdové cestě stálo Elenino auto. Vešli jsme dovnitř a zavřeli za sebou dveře.
Damon šel jako první a já za ním. Z obýváku k nám vyběhla Caroline a za ní Elena. ,,Sof, jsi proboha v pořádku?" ,,Jo, jsem už v pohodě, díky Car." ,,Je mi to hrozně líto Sof. Klaus neměl právo ti to udělat." Obě mě obejmuly, až jsem se bála, že mě umačkají.
Po pár minutách mě už pustily a já šla nahoru do svého pokoje. ,,Sof, nechceš něco?" ,,Ne, dík Eleno. Jen jsem hodně unavená." ,,Chápu. Taky bych z toho všeho byla unavená. Tak ahoj." ,,Ahoj." Elena odešla, Damon si nalil skleničku bourbonu a já jsem šla do pokoje. ,,Ahoj, Nessie, jakpak jsi se tu beze mě měla?" Strašně mi chyběla.
Dala jsem jí večeři, no teď už snídani a ona se hned do toho pustila. Vzala jsem si pižamo, ručníky se šampónem a šla do koupelny.

Po 15ti minutové, teplé a uvolňující sprše jsem si udělala vše potřebné ( hygiena a odlíčení) a převlékla se do pižama. Vylezla jsem z koupelny a šla hledat Damonův pokoj. Vždy jsem, jen tak otevřela dveŕe a hned je zase zavřela. Po asi 5ti minutách jsem se rozhodla, že mu to dám až se vyspím. Zalezla jsem zpátky do svého pokoje. Ness už měla prázdnou misku a ležela mi na koberečku u postele. Zatáhla jsem si závěsy u oken a šla do postele.
Než jsem usla, přemýšlela jsem o tom, co mi v tom lese řekl Damon. Takže já jsem se narodila jako vlkodlak, ale nevěděla jsem o tom. A když jsem zabila toho hybrida, začala u mě ta přeměna. Klausova krev ze mě udělala upíra, takže jsem hybrid a můžu se přeměnit, kdy chci. A ohledně mé pravé rodiny, jsem tedy Lockwoodová, jsem Taylerova sestra, Mason je můj strejda a byla jsem adoptována rodinou, která tu už bohužel není. Při vzpomínce na mou adoptivní rodinu mi začaly téct slzy. Utřela jsem si oči a po chvíli usla.

Probudila jsem se a podívala se kolik je hodin. Hodiny ukazovaly 2 hodiny odpoledne. Už jsem se cítila mnohem líp, tak jsem se rozhodla, že půjdu za ostatníma dolů. Měla jsem docela hlad. Nechci normální jídlo, ale krev. Lidskou krev. Nessie jsem otevřela dveře, aby mohla jít ven. Upíří rychlostí jsem se objevila dole v obýváku a všiml si mě Damon se Stefanem.
,,Ahoj, už se cítím líp a mám hlad, takže...."
,,A chceš lidskou krev, nebo budeš na stejné dietě jako tady Stefan?" ,,Lidskou. Takže Damone jdeš se mnou?" ,,Počkej, ty chceš teď jít se najíst z nějakého člověka, jen tak na ulici?" "A v pyžamu?"Damon se tomu zasmál.  Stefan ke mně přišel blíž a Damon to samé. ,,Jo, proč? To nemůžu?" ,,Nejdříve byses měla naučit se ovládat, aby jsi toho člověka nezabila." ,,A taky se obléct." Damon pořád narážel na to, že jsem v pyžamu. ,,Prosimtě Stefane. Já se umím kontrolovat. Nemusíš se bát. A ty Damone se nemusíš bát, že bych šla někam v pyžamu." Damon se někam rozešel a já šla za ním. ,,Kam to jdeme? Vždyť se tudy z tohohle domu ven nejde?" ,,Já vím, ale tentokrát souhlasím se Stefanem." ,,Proč? Vy mi nevěříte?" Došli jsme asi do sklepa a Damon se zastavil u mrazáku. ,,Co je v tom mrazáku?" ,,Krev. Lidská, ale v pytlíkách z nemocnice." Damon ten mrazák otevřel a mě se naskytl pohled na ty pytlíky s krví. Zakručelo mi v břiše a Damon se tomu zasmál. Musím říct, že se vážně už od začátku umím kontrolovat.
Damon šáhl pro tři pytlíky a dal mi jeden.
,,Na. Ten druhý dostaneš až potom a teď jdi zpátky nahoru za Stefanem a převleč se." ,,No jo."S trocha otrávenou náladou jsem šla tedy na zpátek ke Stefanovi a Damon šel za mnou. Jak jsem vešla do obýváku, Stefan se zvedl od stolu a šel ke mně. ,,Otevři ho a pomalu se napij." Počkat prosím. Teď se jdu tedy převlíct, aby do mě furt tenhle upír nerejpal a pak můžeme pokračovat." Upíří rychlostí jsem běžela do svého pokoje a oblékla se, nalíčila se a vyčistila si zuby. Vlasy jsem si trošku upravila a jinak je nechala rozpuštěné. Pak jsem opět upíří rychlostí bežela za Damonem a Stefanem. ,,No to je lepší." Damon se na mě ušklíbl a já si vzala jeden pytlík krve.  Otevřela jsem to teda a hned jsem ucítila tu vůni. Zároveň jsem ucítila, že se mi pod očima udělaly žilky a pak jsem ucítila strašnou bolest. Dělaly se mi špičáky a přitom mi asi zčernaly duhovky. Trochu jsem si cucla a podívala se na ty dva. ,,To je zvláštní, snad žádný upír se na začátku neuměl kontrolovat." ,,Hlavně ty Stefe" Já a Damon jsme se tomu zasmáli a ten pytlík jsem dopila. ,,A teď mi dáš i ten druhý Damone?" ,,Jasně, tady ho máš." Damon mi ho podal a přitom měl na tváři jeden z jeho úšklebků. Stefan někam odešel a mi jsme tu zůstali. I ten druhý pytlík jsem vypila a Damon si vzal ten třetí. ,,A nechtěl bys teď někam jít?" ,,Ty mě zveš na rande?" Při této otázce se ušklíbl a dopil svůj sáček. ,, No, spíš muž zve dámu někam ne?" ,, A kam bys tedy chtěla jít?" ,,Takže ty mě zveš na rande?" Zasmála jsem se a on vyrazil směrem ven. Šla jsem za ním a pak za sebou zavřela dveře. ,,A co kdyby jsme šli třeba do Grillu?" ,,Fajn, tak se jde do Grillu."

V Grillu jsme si sedli k baru a přišel k nám Matt. ,,Ahoj, co si dáš?" ,,Ahoj Matte, chtěla bych prosím bourbon." ,,A já dvojitý." ,,Jo, hned to bude." Matt odešel a ve dveřích se objevily dvě mužské postavy. Klaus a Kol.
Bohužel.  ,,Čau Sof, tak jakpak se máš?" ,,No hele Kole, dobře, ale tak jsem se měla, než jste oba dva vkročili do tohohle baru." Klaus se tomu trochu zasmál a Kol trošku zrudnul zlostí. Kol si sedl vedle mě a Klaus vedle svého pitomého bratra. ,,Nejsi na bourbon trochu malá?" ,,Hele Kole, je mi 18, ale pro tebe jsem asi hodně věkově malá. Vždyť je ti asi přes 1000 let ne? A kdyby jsi teď byl člověk, už dávno bys byl pod kytkami." Damon s Klausem se tomu zasmáli a Kol ještě víc zrudl. ,,No a jak se ti líbí to, co jsem ti dal?" ,,Myslíš, že se mi to líbí? Myslíš, že jsem to chtěla? Jasně, že jsem to nechtěla! Vždyť jsem ani nevěděla, že jsem se narodila jako vlkodlak!" Přišla Elena a Damon s bourbonem šel za ní.  To jako vážně? On mě tu nechal? S těma idiotama? No, tak snad to tu s nimi nějak zvládnu. Napila jsem se svého pití a trochu se rozkašlala. No jo, nejsem vůbec na něj zvyklá. Kol se mi zasmál a já jsem ho za to propálila vražedným pohledem a on pak ztichl. ,,Takže za to nejsi vděčná?" ,,Klausi, promiň, ale za tohle co jsi ze mě udělal ti opravdu vděčná nejsem. Kvůli tobě je ze mě už na vždy vrah! A kdyby mi ten tvůj otrok nechtěl zabít přátele, tak by se mu to nestalo! A teď jsem k tomu ještě monstrum! Chápeš? Já ti za to prostě nikdy vděčná nebudu! Tak se mě už na to neptej!" Poslední větu jsem omylem zakřičela trochu víc nahlas a skoro celý Grill se na mě podíval. I Damon s Elenou. ,,Pardon."omluvila jsem se a ostatní se opět začali věnovat svým věcem.