Begin again

15.kapitola

Po chvíli do Grillu přišla i Caroline a sedla si k Damonovi a Eleně a začali si o něčem povídat. Já jsem mezitím už dopila svůj bourbon a zavolala jsem Matta. Klaus s Kolem si taky o něčem povídali a někdy se mě i na něco ptali, ale já je ignorovala. Baví mě Kola štvát.
Matt ke mně přišel a já jsem mu zaplatila.
,,Kam se chystáš lásko?" ,,Co ti je do toho Klausi? Je to můj život. Ne tvůj. A můžu jít kam chci. Nazdar." Zvedla jsem se a namířila si to ke stolu, kde seděl Damon s holkama. ,,Ahoj, co řešíte?" ,,Čau Sof, jen jsem jim říkala něco o tvé tetě." ,,Aha a řekneš mi to taky prosím Caroline?" Damon se posunul víc ke zdi a já si, tak mohla sednout vedle něj. Car přikývla a začala mluvit.
,,Takže, mamka a ostatní od policie jeli na to místo, kde tvá teta zemřela. Bylo to kousek od New Yorku." ,,Aha. A co zjistili? Ví už, jak zemřela?" ,,Jo, mamka řekla, že to byl buď upír nebo hybrid. Každopádně ji někdo vysál krev. Má otisky na krku od špičáků." ,,A nemá tušení, kdo by to mohl udělat?" ,,No napadli ji Mikaelsni, ale celá jejich rodina byla tu noc na tom plese." ,,A pak asi o den později se tu objevila Katherine."
,,To má Damon pravdu. Je možné, že to mohla být Katherine. Ale nevíme odkud přesně jela." ,,Stefan to z ní nějak dostane."
,,Myslíš Damone?" ,,Jo." Caroline se podívala na hodinky a chystala se něco říct.
,,Hele lidi, já už musím jít. Chtěla jsem mluvit s Taylerem." ,,S Taylerem Lockwoodem?"
,,Jo proč?" ,,No, mohla bych jít s tebou? Jen si s ním taky chci promluvit, ale o naší rodině." ,,Aha, jo klidně." ,,Tak fajn." Všichni jsme se zvedli a šli k baru. Klaus a Kol už tam naštěstí nebyli. Ani jsem si nevšimla, kdy odešli.
Matt k nám přišel a oni zaplatili. Vyšli jsme ven a rozdělili jsme si cesty. Já s Car jsme šli k Taylerovi a Damon s Elenou šli k pensionu.

,,Dík, že ti nevadí, že jdu s tebou. Nerada bych vám překazila rande. Jen se ho chci zeptat na pár věcí." ,,Ne nevadí mi to. A chápu to. Vždyť on tě ani nezná a neví, že má sestru." Došly jsme k domu, kde se předtím vším pořádala párty, na které jsem poznala Car, Bonnie a Stefana. Přiišly jsme ke dveřím a Caroline je otevřela. Vešla dál a já jsem chtěla za ní, ale nemohla jsem. Nešlo to. Jakoby přede mnou byla nějaká průhledná stěna. Car se na mě otočila a já se na ní podívala nechápavým pohledem.
,,Jo, promiň. Zapoměli jsme ti říct, že nemůžeš vstoupit do cizího domu bez pozvání majitele." ,,Aha. No nic, já tu klidně počkám." ,,Ale co když je vevnitř Tayler a Mason?" ,,Tak mi je sem můžeš poslat." ,,Jo, tak zatím." ,,Ahoj." Car tedy zavřela dveře a já jsem si sedla na schody. Už se pomalu začalo stmívat a mě to tu už moc nebavilo. Taky jsem začínala mít hlad a chuť na krev.
Všimla jsem si malého lesíka a rozhodla se, že si tam něco ulovím. Dnes hold budu mít večeři v podobě alá Stefan. Zkusila jsem upíří rychlostí se přesunout do toho lesa a ani ne po minutě jsem tam byla. Zapojila jsem všechny své smysly a soustředila se na sluch, abych něco zaslechla. Po pár minutách jsem zaslechla kousek od sebe šustění v křoví a rychlé tepající srdíčko. Potichu jsem přistoupila k tomu křoví a upíří rychlostí jsem chytila toho malého tvorečka. Bingo! Chytila jsem zajíce. Pořád se mi chtěl vytrhnout z ruky, ale já jsem byla silnější. Podívala jsem se mu do očí a začalo mi ho být líto. Ale měla jsem vážně hlad, a tak se mi pod očima objevily žilky a změnily se mi oči. Cítila jsem i, jak se mi prodložily špičáky a hned jsem se do něj zakousla. Po chvilce jsem se od jeho malého a teď už i mrtvého tělíčka odtrhla a cítila jsem se už najedená. Opravdu mi ho bylo líto, a tak jsem se rozhodla, že ho tu někde pohřbím. Já vím, zní to od hybrida divně, ale já mám už od malička ráda zvířata. Podívala jsem se kolem, jestli tu někdo není a šla si najít nějaké hezké místečko, kde bych ho mohla pohřbít.
Našla jsem jedno za stromem a vyhrabala malou díru, tak aby se tam vešel celý. Dala jsem ho tam a pak to zahrabala. Když jsem byla spokojená s mým výtvorem, šla jsem zpátky ke schodům. Ani nevím kolik je, ale už je docela tma a Car je pořád uvnitř. Nejspíš. Už jsem tam usínala, ale zaslechla jsem zvuk bot. Podívala jsem se tím směrem a uviděla mužskou postavu.
Kdo by teď v téhle době sem šel? Postava se víc přiblížila a já jsem rozeznala, že to jsou dvě postavy. Stoupla jsem si a čekala až ke mně přijdou. Opřela jsem se o zeď a omylem jsem rozsvítila. Tak jsem aspoň mohla líp vidět na ty postavy. Poznala jsem Masona, ale toho druhého mladíka v podobném věku jako já jsem nikdy neviděla. Rozeběhla jsem se k nim a skočila na Masona. Ten byl hodně překvapený.
,,Masone!" ,,Sof, co tu děláš? Myslel jsem, že jsi u Salvatorů." ,,No, já jsem přišla s Caroline, ale ta je pořád vevnitř." Konečně jsem z něj slezla a podívala se na toho kluka. ,,Jo, tohle je Tayler." ,,Ahoj, rád tě poznávám." ,,I já, jsem Sofie." ,,A nechceš jít dál? Už je tu docela zima." ,,Jo jasně. Ale já dovnitř nemůžu." Tayler se podíval na Masona a ten mu to vysvětlil. ,,Sofie je taky hybrid. Od Klause stejně jako ty." ,,Aha, tak to jo." Došli jsme ke dveřím a Tayler je otevřel. ,,Prosím jdi dál" ,,Děkuju." Usmála jsem se na svého bratra a vešla dovnitř. Klidně bych s ním mohla chodit, ale to nemůžu. Za prvé: chodí s mou nej kámoškou a to bych jí v životě neudělala, za druhé: jsem jeho sestra, takže by to bylo dost divný a za třetí: někde uvnitř sebe cítím, že jsem se zamilovala do Damona. Nevím, jak a kdy se to stalo, ale je to, tak. Miluju Damona Salvatora. Tayler vešel po mně a pak i Mason. Někde jsem tu ucítila člověka. Jsem ráda, že jsem už večeřela. Ikdyž to byl ten chudák malý zajíc. ,,Výtej u nás doma, Sof." ,,Díky, je to tu hezký." Mason se vydal do jedné místnosti a já s Taylerem jsme šli za ním. Přišli jsme nejspíš do obýváku, kde byla Car a nějaká paní. ,,Taylere a Masone, kde jste byli?" Ta paní se zvedla z gauče a Car se na mě podívala a přitom jsem jí zahlédla v očích trochu strach. Nevím, jestli se bála, toho abych náhodou neztratila nad sebou kontrolu a nezakousla se té paní do krku nebo jestli měla strach o Taylera.
Rozhodně se k nám i ona vydala. Ta paní se na mě podívala a chystala se něco říct.
,,Dobrý večer, jsem Carol Lockwoodová a toto je můj syn Tayler a jeho strýc. Prosím posaďte se." Podaly jsme si ruce a ona mi ukázala, abych si šla sednout. Když je to Taylerova matka, tak to může být i moje. ,,Dobrý, jsem Sofie a děkuji." Ona, strejda a brácha si šli sednout na gauč a Car přišla blíž ke mně. ,,Promiň, ale něco jsme tu probíraly. A Damon měl vážně pravdu, že se umíš ovládat. Jak to děláš?"
,,Já ani nevím. Mylím na něco, co je pro mě hezké a mám to ráda. Prostě se umím ovládat. Ale když mám hlad jsem na tom trošku podobně jako Stefan." ,,Aha, divím se, že jsi jí neprokousla krk." ,,To bude asi tím, že jsem už jedla." Už jsem viděla, že má Car strach v očích, že jsem zakousla nějakého člověka někde poblíž, a tak jsem se tomu musela zasmát. ,,Klid Car, byla to večeře v podobě zajíce." ,,Aha, ale i tak mi to moc vtipné nepřijde. Co kdybys náhodou nebyla u toho lesa a kolem by šel nějaký člověk a ty bys ho zabila?" ,,Já si myslím, že by to přežil." Usmála jsem se na ní a i ona si sedla. ,,Tak, Masone tyses vrátil kvůli nám nebo kvůli něčemu jinému? A proč jsi vlastně odešel?" Taylerova máma ( nejspíš i moje) to dořekla a pak se napila kafe. ,,Odjel jsem, protože jsem musel něco hodně důležitého vyřídit a zjistit. A vrátil jsem se kvůli té věci a kvůli rodině." ,,A co je to za věc? Když byla, tak důležitá, že jsi musel odjet i bez rozloučení." ,,Hele Taylere, je to ohledně naší rodiny. A kvůli tomu je tu i Sofie." Máma a brácha se na mě podívali a opět se mamka napila z hrníčku, kde měla kávu. ,,Ano, jsem tu kvůli rodině Lockwoodů, protože bych s vámi něco chtěla probrat." Caroline si položila na Taylerovo rameno hlavu a vypadala, že je už unavená.
,,Dobrá, tak začni." Máma mě vyzvala, abych to tedy všechno řekla. ,,Takže, narodila jsem se asi tady v Mistic Falls, ale byla jsem adoptována rodinou Smithovích."