Ahoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls.
Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu.
Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
Cítím, jak se auto už podlouhé době zastavilo a otevřu oči. ,, Ahoj Sof, už jsme tady." Řekne teta vystupující z auta. Já se podívám z okna na ten náš nový dům a řeknu vám, že je opravdu hezký.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Vystoupím a pomůžu tetě s věcma. Teta vyndá klíče a odemkne. Hned poberu své věci a běžím ke schodům. ,,Teto, můžu mít pokoj nahoře?" ,,Ano." ,, Díky teto." Teta vejde do vnitř a já už mezitím běžím nahoru. Nahoře je jedna koupelna a dva pokoje. Jeden je blíž ke schodům a ten druhý dál. Vyberu si ten, který je dál od schodů a vejdu.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Ihned si začnu vybalovat a pak si zapnu rádio. Sednu si ke stolu a vezmu si papír, tužku a gumu a začnu kreslit. Už od mala mě totiž strašně baví kreslení.
Po 2 hodinách se podívám na mobil a zjistím, že je 11:00. Jen tak se na svůj výtvor kouknu a nechám ho ležet na stole. Jdu dolů a v kuchyni vidím tetu. ,,Teto, co bude dneska k obědu?" ,,Jestli chceš, tak může být třeba pizza." ,,Jo, tak jo." Začnu tetě pomáhat s domácí pizzou a přitom posloucháme rádio. Po hoďce je už pizza hotová a jdu připravit stůl. Mezitím ji teta nakrájí a dá ji na stůl. ,,Jo, abych nezapomněla, v pondělí už jdeš do školy." Řekne zrovna, když se zvedám od stolu a nesu špinavé nádobí do myčky. ,,Dobře teto. Já se teď jdu jen podívat ven." ,,Dobře, hlavně se vrať před setměním." ,,Jo teto, neboj a díky." Vezmu si malou taštičku přes rameno, ve které je mobil a i pár peněz. Venku je teplo, takže mikinu nechám doma. Vezmu si boty a vyjdu ven.
