Ahoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls.
Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu.
Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
Tašky jsem položila na zem a Nessie si sedla k mé noze. ,,Čauky, jsem tady!" Z kuchyně vyšla mamka a brácha se objevil na schodech. ,,Ahoj, Sof. Dáš si něco k večeři?" ,,A co by bylo?" Usmála jsem se na ni a Tayler přišel k nám dolů. ,,Špagety." ,,Jo, tak jo." ,,A já ti ukážu tvůj pokoj." ,,Ok, dík." Usmála jsem se na něj a on mi vzal pár tašek. Mamka šla do kuchyně a za ní běžela Ness. Bude se mi po ní stýskat, ale asi to, tak bude lepší. Jeremy se o ní bude líp starat. S Taylerem jsme šli nahoru a vlezli do jednoho pokoje. Byl to hodně hezký pokoj. ,,Zvládáš se ovládat?" Sedla jsem si na postel a Tayler mi tašky položil na zem vedle nočního stolku. ,,Jo, a co ty? Ty už jsi déle hybridem. Ty se umíš ovládát? Nechtěl jsi někdy třeba mamky krev?" ,,To už si nepamatuju. A pojď dolů. Je večeře." Šli jsme tedy dolů a v kuchyni dávala mamka špagety na talířích na stůl. Sedla jsem si na jednu židli u stolu a Tayler vedle mě. Počkali jsme na mamku a začali jíst.
Po večeři jsem umila nádobí a vzala Ness ven. Šel s námi i brácha. ,,Hele, kolikrát jsi se už vlastně přeměnila?" ,,Jednou. Když jsem rozbila omylem to okno. Proč?" ,,A chceš být vlkem častěji?" ,,Jo, protože jsem se cítila volná a bylo to krásný. Ikdyž se mi při té proměně zlámali snad všechny kosti v těle." ,,Já ti s tím klidně pomůžu. Jestli chceš." ,,Jo, jasně. Začneme už teď?" ,,Klidně a co Nessie?" ,,Ta může jít s námi, ne?" ,,Jo." Šli jsme k lesu a Ness ťapkala před námi. Po chvilce jsme našli cestičku do lesa a rozhlídli se, jestli tu někdo jiný není. Kdo by tu teď asi, tak mohl být? Pousmála jsem se nad touhle myšlenkou a vešla za Taylerem a Ness do lesa. Šli jsme do hlubší části, až jsme došli na místo, kde nebylo tolik stromů. Byla tu dost tma, ale díky mým schopnostem jsem viděla stejně dobře jako ve dne. Za to jsem taky trochu vděčná Klausovi. Ale lepší by to bylo, kdyby mě přeměnil Damon. Opřela jsem se o jeden strom, Ness si ke mně lehla a Tayler začal mluvit. ,,Měla by jsi vědět, že u nás hybridů je to trochu jiný než u vlkodlaků. Vlkodlak se může měnit jen za úplňku, kvůli tomu se pomaleji naučí kontrolovat. A kvůli tomu, že se nemohou přeměnit, kdy chtějí je upíři skoro vyhubili." ,,A, když jsi byl ty vlkodlak, tak jsi nikdy při přeměně neztratil nad sebou kontrolu?" ,,Jednou ano, ale když už jsem byl hybrid. Carolinin otec mi pomáhal prolomit Klausovo oddání." ,,Oddání?" ,,To je, když tě Klaus z vlkodlaka přeměnil na hybrida, tak jsi mu teď oddaná. Když Klaus něco řekne, tak ty to uděláš a ani pak nevíš, proč jsi to udělala. Mně třeba jednou řekl, ať kousnu Caroline." ,, A udělal jsi to?" ,,Jo, udělal jsem jí to na narozeniny a málem umřela." ,,Aha. A, jak se z toho dostala?" ,,Klausova krev vyléčí od vlkodlačího nebo hybridího kousnutí upíra." ,,Takže jsem oddaná Klausovi a můžu ublížit někomu, ikdyž to nechci. A Klausova krev uzdraví upíra z kousnutí od vlkodlaka nebo od nás. A, jak ses toho oddání zbavil?" ,,Musel jsem si zlomit všechny kosti v těle a asi, tak stokrát. Takže jsem se stokrát přeměnil ve vlka." ,,Aha. A pomůžeš mi pak?" ,,Jo, ale pojď už na to, kvůli čemu jsme sem přišli." ,,Jo." Přišla jsem k němu blíž a on si sundal bundu. ,,Takže, jako první si vezmi teď moje tričko a jdi se převléct. Své oblečení tam nech, aby jsi se pak měla do čeho převléct." ,,Jasně, nechci tu najednou z vlka být celá nahá jako minule." S bráchou jsme se na sebe usmáli a on si si sundal to triko a podal mi ho. Má hezký svaly, ale na Damona nemá. Při této myšlence jsem se usmála a on to asi viděl. ,,Proč se, tak culíš?" ,,Nic, jen, že Damon má větší svaly." Zasmála jsem se a on se ke mně rozeběhl. Já jsem před ním utekla někam za strom a převlékla se. Oblečení jsem tam pak nechala a šla za Taylerem. ,,Docela ti to v něm sluší ségra. Nechceš spíš chodit v pánském oblečení?" ,,Dík, ale to dámské mám radši." ,,Fajn, tak se teď soustřeď na to, že chceš být vlkem." Začala jsem se tedy soustředit a hned mi praskla jedna kost. Vyjekla jsem bolestí a hned mi praskla další. Hrozně to bolí! ,,Vydrž to, Sof! Soustřeď se!" ,,Když ono to strašně bolí!" Zpustily se mi přitom slzy a znovu se mi zlomilo plno kostí. ,,Já vím! Vím jaké to je! Už to bude. Pak se ti uleví!" Volal přes mé bolestné a hlasité křiky. Zlomily se mi asi poslední kosti a já jsem bolestí přímo zavyla. Už jsem nevypadala jako upír nebo člověk, ale jako vlk. Uvolnila jsem se a nic mě už nebolelo. Tayler přede mnou stál a díval se na mě.
POHLED TAYLERA ............................... Kosti se jí lámaly a mě ji bylo trochu líto, ale chtěla se naučit kontrole. A navíc, když se přemění stokrát, nebude už tomu monstru oddaná a bude se přeměňovat bez bolesti. Musí si na to zvyknout. Párkrát vyjekla bolestí a pak i zavyla. To už tam stála jako krásná bílá vlčice. Kouknul jsem se na Nessie a ta přišla k nám. Trošku se Sof bála, ale když si ségra lehla, přišla k ní blíž a očichávala ji. Bylo to roztomilé. Pár minut jsem je tam pozoroval a pak si sundal bundu a kalhoty. Jen v trénkách jsem se tam přeměnil na černého vlka.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
POHLED SOF ...................... Ness se zvedla od stromu a přišla k Taylerovi. Tayler tam stál a Nessie ke mně pomalu přišla. Nevím, jak, ale cítila jsem z ní strach. Asi se mě bojí. Lehla jsem si a ona mě začala očichávat. Tayler na nás chvilku koukal a pak se svlékl. Jen si nechal trénky. Najednou tu místo bráchy stál velký a černý vlk. Přišel k nám a sedl si. Ness k němu přeběhla a začalo to samé co u mě. Po chvíli mu olizovala pusu. Asi má hlad. Vždyť jedla, ne? Chvilku jsme si tam s Taylerem myšlenkovitě povídali a pak se zvedli. ,,Myslím, že má hlad, ikdyž jedla. Mohli by jsme něco ulovit, ne?" ,,Jo." Vydali jsme se pomalým klusem dál a Ness běžela s námi. Po pár minutách jsem se zastavila, protože se před námi v křoví něco hýbalo. ,,Co myslíš, že to je?" ,,Skus zapojit čich a Sluch. Pak to zjistíš." ,,Ok." Soustředila jsem se tedy na sluch a čich. V křoví byl zajíc. Pomalu jsem se k tomu rozešla a Tayler zůstal u Ness. To tam bude jen, tak sedět na svém vlčím zadku a ani mi nepomůže? Jasně, už jsem jednoho zajíce chytila, ale to jsem měla dvě nohy a dvě ruce. Chvilku jsem tam počkala a pak ho chytla do tlamy. Snažil se mi dostat z tisku, ale ještě jsem víc zkousla. Asi jsem ho zabila. Přišla jsem s ním a položila ho před Nessie. Ta se hned do něj zakosla. ,,Proč jsi mi nepomohl?" ,,Vždyť to umíš sama, tak proč bych ti měl pomáhat." ,,Třeba, až budu chtít ulovit jelena..." ,,Tak to ti s ním pomůžu."
Asi po půl hodině jsme se rozhodli, že už půjdem zpatky. Rozeběhla jsem se směrem, kde jsme nechali naše oblečení. Tayler vzal Nessie do tlamy a běžel za mnou. Přeskakovali jsme všechny možné spadlé kmeny. Zastavila jsem se na jedné malé skalce a s radostí zavyla. Jsem ráda vlkem. Asi jím budu častěji. Tayler s Nessie v tlamě ke mně přiběhl a přidal se k mému vytí. I Ness začala výt. Přestala jsem a pomalým klusem se vydala k mému oblečení a oba šli se mnou. Zalezla jsem za ten strom, u kterého mám oblečení a soustředila se na to, být člověkem. Cítila jsem, jak mi mizí srst a jak se mi mění kosti. Byla jsem opět nahá, tak jsem si vzala na sebe oblečení.
