Begin again

16.kapitola

Vše jsem jim řekla a oba byli dost překvapeni. Přijali mě do rodiny, ale je škoda, že tu s námi není táta. ,,Tak já už asi půjdu. Už je dost pozdě." Caroline se zvedla a šla ke dveřím. ,,Jo a já si musím pro věci k Salvatorům." ,,Já vás tam vezmu." ,,Díky brácha." Usmála jsem se na Taylera a on mi úsměv oplatil. ,,Tak se vy dva nezapomeňte vrátit." ,,Neboj mami." Vzala jsem si boty, bundu a obejmula mamku. Přitom jsem ucítila její krev a ihned se mi prodloužily špičáky. Rychle jsem si to uvědomila a ovládla se. Odtáhla jsem se od ní a vyšla ven. ,,Naskle paní Lockwoodová." ,,Ahoj Caroline." I Tayler se s nimi rozločil a zavřeli jsme za sebou dveře. ,,Tak nejdřív pojedem asi ke Caroline a pak k Salvatorům ne?" ,,Jo." Řekli jsme s Car na stejně a obě se tomu zasmáli. Nastoupili jsme do Taylerova auta a vyjeli směrem, kde bydlí Caroline.

Před Carolininým domem jsme zastavili a Car vystoupila. Rozloučili jsme se a ona šla domů. My jsme jeli směrem pension.
Po pár minutách jsme přijeli na příjezdovou cestu a zastavili tam. Podívala jsem se na okno z mého bývalého pokoje a zjistila, že to okno je pořád rozbité. Vystoupili jsme a šli ke dveřím. ,,Proč je to okno rozbité?"
,,Kvůli mě. Při mé první přeměně." ,,Aha. A to jsi nechtěla zabít Stefana s Damonem?" ,,Hele, ani ne. Když jsem to okno rozbila a běžela někam do lesa, Damon běžel za mnou a nezabila jsem ho." ,,Aha, tak to bych je oba zabil hned."
Toto téma jsme už nechali být a vešli dovnitř. ,,Haló, je tu někdo? Jsem tu." Zavolala jsem do prázdné chodby a ze schodů přiběhl Stefan s Elenou. ,,Ahoj, tak co? Vidím, že už to ví." ,,Jo, ví to i mamka. A stěhuju se k nim, takže... pomůžeš mi s věcmi  Eleno?" ,,Jasně." Tayler se Stefanem šli do obýváku a my jsme zase šli ke mně do pokoje.
Balila jsem si věci a přitom jsme si povídali.
,,Takže ty a Tayler jste sourozenci?" ,,Jo a Mason je náš strejda. A táta bohužel zemřel." Při této větě se mi začaly kutálet po tvářích slzy. Elena vztala a šla mě obejmout. ,,Já vím. Neměla jsi možnost ho poznat. Je mi to líto, Sof. A mám pro tebe něco udělat?" ,,Ne, ale dík. Za chvilku už to budu mít." I přes slzy jsem se na ní usmála a zapla tašky. ,,A neviděla jsi Nessie?" ,,Jo jedla v kuchyni." ,,Aha. Hele, přemýšlela jsem, že bych jí někomu dala. Víš, teď mám toho všeho nějak moc. To s Klausem, s rodinou a tak. Nechtěla bys jí?" ,,Vážně, ty ji chceš dát pryč? Vždyť ti jí dala tvá nevlastní teta?" ,,Já vím, ale... Asi to, tak bude lepší."
,,Hm, dobře. Ale já si asi nevezmu. Spíš Jeremy. Zítra by se měl vrátit, tak se ho zeptám." ,,Díky. Ráda bych, aby byla v dobrých rukách." Zavřela jsem jedno otevřené okno a pobrala tašky. Elena mi vzala ještě jednu a šli jsme ven z tohohle pokoje. Zavřela jsem dveře a obě jsme se vydaly dolů. V obýváku byl Stefan, Damon a Nessie ležící na gauči vedle Damona.
,,Ty se stěhuješ Sof?" Damon si stoupl a šel blíž ke mně s Elenou.  ,,Jo, jdu k bráchovi a k mamce. Jestli vám to nevadí?" ,,Ne, nevadí. Ale sem se můžeš vrátit, kdy budeš chtít." ,,Dík, Stefane." ,,Tak já tě tam klidně hodím." ,,Jo? Tak dík." Usmála jsem se na něj a on mi jako správný gentleman vzal tašky. Tohle u kluků zbožňuju.
,,A kde je Tayler?" ,,Už jel. Carol ho na něco potřebovala." ,,Aha. Tak to jo." Rozloučila jsem se se Stefanem a s Elenou jsem se obejmula. ,,Tak ahoj." ,,Ahoj, tak zítra."
,,Jo, a ohledně to s Nesie, zeptám se zítra Jeremyho." ,,Jo díky." Zavolala jsem Ness a ona ke mně přiběhla. Vzala jsem jí do náruče a do jedné ruky vzala jednu tašku.
,,Můžem?" ,,Jo." Vyšli jsme ven a došli k jeho autu. Má vážně hezké auto. Tašky jsme dali do kufru a já si s Nessie sedla na místo spolujezdce a Damon na místo řidiče. Vyjeli jsme směrem můj nový domov.
,,Tak, jak ti jde být hybridem?" ,,No, jako vlk jsem byla jen jednou a upírem, sám víš, že se umím ovládat. Takže..." ,,A jak to děláš? Protože jsi snad vážně jediný upír, co se umí ovládat hned od začátku." ,,Hele, říkala jsem to i Caroline. Prostě, když mám velký hlad, myslím na věc, kterou mám ráda."
,,Takže ta věc ti pomáhá se ovládat?" ,,Jo."

Přijeli jsme na příjezdovou cestu a vystoupili. ,,A co je to za věc, kterou máš ráda?"  Zasmála jsem se a přišla ke dveřím.
,,To se neříká." ,,Neříká, ale může." Najednou začalo pršet a my jsme byli pořád venku. Postupně se to zesilovalo. Podívala jsem se na mokrýho Damona a přitom jsme měli obličeje pár centimetrů od sebe. Pomalu se ke mně přibližoval až spojil naše rty. Byla jsem překvapená, ale pak jsem začala spolupracovat. ,,Promiň. To jsem neměl." ,,Ne to je v pohodě. Chápu to. Někdy to už člověk musí nějak dát najevo."
,,Už bys asi měla jít." ,,Vždyť je to jen déšť. Nejsme z cukru." Oba jsme se tomu začali smát.  Už jsem se chystala na odchod, ale musela jsem znovu cítit jeho rty na těch svých. Rychle jsem k němu přišla a políbila ho. Teď byl trochu překvapený on. ,,Už dlouho jsem ti to chtěl říct. Milujitě Sofie Lockwoodová." A pak mě znovu políbil.
,, Taky tě miluji, Damone Salvatore." On se mezi polibkem usmál a odtáhl víc hlavu. ,,Tak ahoj. Uvidíme se zítra." ,,Ahoj," Ještě mi dal pusu na čelo a odešel. Dívala jsem se na jeho odjížděcí auto a pak vešla dovnitř.