Ahoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls.
Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu.
Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
Dneska je sobota, takže mám celý den volno. Vstala jsem z vyhřáté postele, protože Ness chtěla ven. Otevřela jsem ji dveře a ona hned vyběhla. Ani nevím, co dneska budu dělat. Šla jsem tedy do koupelny, tam si dala sprchu, nalíčila se a vyčistila si zuby. V pokoji jsem si na sebe vzala džínové kraťasy s tílkem, protože venku bylo hezky. Z vlasů jsem si udělala vysoký culík a vyšla z pokoje. Zavřela za sebou dveře a šla dolů. V obýváku byl Damon a něco řešil se Stefanem. ,,Dobré ráno, co řešíte?" ,,Ahoj Sof. Nic neřešíme, není to důležitý." ,,Aha.",,Ahoj Sof, jakpak jsi se dneska vyspala?" ,,Čau Damone, jo dobře. Mám hlad, takže zatím." ,,Zatím." Řekl Stefan a já se rozešla směrem kuchyně. Otevřela jsem ledničku a z ní si vyndala potřebné věci. S hotovou snídaní a s kafem jsem si sedla ke stolu a v tu chvíli se otevřely hlavní dveře. Přišel nějaký už postarší kluk, ale vypadalo to, že ho Damon se Stefanem znají. ,,Nazdar Damone a Stefane. Kde máte Elenu?" ,,Čau, Masone. Přišel jsi kvůli té věci?" Řekl Damon a ten Mason si k nim sedl na gauč. ,,Jo, přišel jsem kvůli té dívce. A kde je?" Mezitím jsem dojedla snídani a dopila své kafe a šla za nimi. ,,Ahoj, jsem Sofie Smith. A ty jsi Mason?" ,,Ahoj. A ano jsem Mason." Podali jsme si ruce a sedla jsem si taky na gauč. ,,Tak už to vybal Masone. Jo a Sof, tady Mason je vlkodlak, kdyby něco." Vážně? Takže už znám: původní upíry, upíry, dvojnice, čarodějku, hybrida a teď už i vlkodlaka. Páni. ,,Aha. A proč jsi sem vlastně přišel Masone?",,No, tak trochu kvůli tobě Sof." ,,Dobře. A co teda?" ,,Musím ti něco hodně důležitého říct." V tu chvíli se hlavní dveře rozrazily a dovnitř vtrhl nějaky chlápek. Predstavil se jako Klaus Mikaelson.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
,,Kde je Sofie Smith?" ,,Já jsem tady." Klaus se upíří rychlostí objevil přede mnou a stejně tak se u mě objevil Damon. Stefan s Masonem se postavili a taky si ke mě stoupli. Klause to rozesmálo, ale nám to moc vtipné nepřišlo. Nevíme co chce a proč sem přišel. A hlavně já nevím, co od něj čekat. Myslím, že by nás tu všechy mohl teď klidně zabít. ,,Jako vždy, btatři Salvatorovi musí chránit nevinou dívku. A kde je vlastně dvojnice?" ,,Proč? Chybí ti krev Eleny? Nemáš, jak z vlkodlaků dělat tvé hybridy?" Klaus se opět zasmál a o trochu se přiblížil. ,,Vtipný, Damone, jako vždy. A teď bych poprosil o jednu malou laskavost. Tady slečnu Smithovou, jestli by se mnou teď nešla." To jako vážně? On chce, abych s ním někam teď šla? To ani náhodou. ,,Promiň, ale obávám se, že s tebou asi nikam nepůjdu." Klaus zvážněl a asi jsem ho tím, tak trochu naštvala. Jejda. Upíří rychlostí odstrčil Stefana s Masonem a šel k Damonovi.Damon se s ním dal do rvačky a já jsem jen, tak koukala. Několikrát všechy tři hodil na zeď, ale oni to nejspíš nechtěli vzdát. Stefan ulomil jedné židli kus nohy a Mason někde vzal nějakou kytku. Všichni tři se snažili dostat Klause, ale on byl hodně silný. Klaus zabodl dřevěný kůl Stefanovi do břicha a hrozně jsem se bála, aby ho netrefil do srdce. Už se mi to nelíbilo, tak jsem zasáhla. ,,Dost! Klausi, prosím nech je jít! Prosím! Já s tebou půjdu! Jen je nech být!" Klaus se už chystal vyrvat Masenovi srdce, ale naštěstí mě poslechl a nechal ho jít. Damon a Stefan se postavili a chtěli jít za mnou, ale už to nestihli. Klaus mě vzal upíří rychlostí a po pár minutách jsme se objevili před sídlem Mikaelsnů. ,,Víš, že jsi mě, tak trochu unesl? A na co mě vlastně chceš?" ,,Hele lásko, vím, že jsem tě asi, tak trochu unesl, ale chci, abys pro mě něco udělala a já ti pak za to něco dám." ,,Fajn, ale mé přátele z toho vynecháš, ano?" Na to mi už nic neřekl a vešel dovnitř. Povzdechla jsem si a šla tedy za ním. Vevnitř to bylo vážně krásný. ,,Ale, bratře koho to sem vedeš? Není to náhodou samotná Sofie Smith?" Pane Bože. Zase ten tupec Kol. ,,Jo, jsem to já, tupče." Poslední slovo jsem radši zašeptala, ale myslím si, že to stejně oba slyšeli. Hlavně Kol, protože byl trochu naštvaný. Klaus se tomu začal smát a to Kola ještě víc naštvalo. ,,Co si sakra o sobě myslíš? Nebudeš mě urážet!" ,,Tak promiň." Klaus mě radši vzal za paži a někam mě vedl. Asi do obýváku. Seděla tam Rebekha a ti dva Mikaelsni, které pořád neznám, ale pamatuji si je z toho jejich plesu. Jeden z nich tam mluvil. ,,Čau Nicku. Zase jsi si přivedl jídlo?" Rebekha to vyslovila a já jsem měla trochu strach. ,,Dnes je úplněk, co chceš dělat Nicklausi?" ,,No, co by asi, tak chtěl dneska dělat při úplňku Elijahu? Podle mě si chce udělat další hybridy. Nemám pravdu Nicklausi?" Aha, takže ten, který na tom plese mluvil je tedy Elijah. A ten druhý se jmenuje jak? ,,Ano Finne. Máš pravdu." Takže Finn. Skvělý. ,,No a co tedy se mnou chceš dělat Klausi? Protože mě to tu docela nebaví." Rebekha si mě všimne a usměje se na mě. ,,Už musím jít a ty Sofie půjdeš tady s Elijahem a on ti ukáže pokoj." ,,Proč? Vždyť tu nebudu bydlet a ani pořádně nevím proč jsem tu." Klaus odešel a Elijah se zvedl z gauče. ,,Tak tedy pojď." Po chvilce jsme přišli do jednoho pokoje. ,,Hezký pokoj." Nic jiného mě v tu chvíli nenapadlo říct. Elijah jen kývl a odešel. Vešla jsem tedy do toho pokoje a sedla si na postel. Vůbec nemám tušení proč jsem tu a na co mě Klaus potřebuje. Tohle mi vrtalo hlavou dlouho. Nudila jsem se, tak jsem šla spát.
Někdo vešel do pokoje a já jsem se probudila. Koukla jsem se z okna a venku už byla tma. To jsem spala, tak dlouho? Klaus ke mě přišel a řekl: ,,za 15 minut se sejdeme dole." Já jen přikývla a on odešel. Upravila jsem se a pak šla dolů. Vždy je lepší tam být dřív. Rebekha zrovna někam odešla, Kol tu asi někde pobíhal po domě a Elijah opět seděl v obýváku a četl si noviny. ,,Tak můžeme jít." S Klausem jsme vyšli z tohohle domu a vydali se nějakým směrem.
Šli jsme pár minut lesem a celou tu dobu jsme byli sticha. Došli jsme na nějaké místo, kde nebylo moc stromů a hned jsem si všimla jedné postavy. Byla tma, takže jsem toho moc neviděla, ale Klaus asi viděl úplně normálně. Přišli jsme k té postavě blíž a zjistila jsem, že je to mladá dívka. ,,Tak jsi přišel Klausi. A máš i tu dívku?" ,,Jo Grétto, jak vidíš, tak jsem tu a tohle je ona. Sofie Smith." ,,Ahoj." Moje oči si za tu dobu trochu zvikly na tu tmu. ,,Můžeme začít?" ,,A máš krev dvojnice?" ,,Jo, mám." ,,Tak dobře." Ta Grétta si povídala s Klausem, ale já se věnovala něčemu jinému. Respektivě Damonovi, Stefanovi a Masonovi. Co tu sakra dělají? Damon se upíří rychlostí u mě objevil a Klaus to zaregistroval. Hned byl u nás a byl hodně naštvaný. Podívala jsem se tam, kde byl předtím Stefan s Masonem, ale už tam nebyli. ,,Co tu děláš Salvatore? Být tebou, tak se teď do cizích věcí nepletu." ,,No Klausi, přišel jsem si pro jednoho člena mých přátel. Nech Sofii jít." ,,To bohužel nepůjde. Už tu s ní mám něco rozdělanýho. Promiň. Davide!" Klaus zavolal někam do lesa a hned se objevil před námi nějaký muž a měl u sebe Stefana a Masona. Pane Bože! Stefan měl klacek v břiše a Mason měl u srdne ruku toho muže. Co je to za stvoření? ,,No vida. Kdopak se nám to tu objevil. Druhý Salvatore a jeden strýček, který pořád neřekl své neteři, že byla adoptována, a že v ní kvete něco nadpřirozeného." Klausův výraz se opět změnil do úšklebku a přešel k Davidovi. Nebo, jak se ten týpek jmenoval? Grétta přešla ke Klausovi a něco mu pošeptala. Já jsem to neslyšela, ale kluci nejspíš ano. Klaus po chvilce přikývl a Grétta od něj trochu ustoupila. Klaus dal nějaký pokyn Davidovi a on se vrhl na Damona. Damon si ho všiml a začal se s ním prát. Běžela jsem ke Stefanovi a pomohla mu se zbavit toho klacku, který měl v břiše. Hned se mu to začalo hojit. Mason někam odběhl a pak se z poza jednoho stromu vynořil šedý vlk. Musím uznat, že byl vážně hezký. Klaus s Gréttou jen na to koukali a nic nedělali. Klaus věděl, že bych teď klidně mohla utéct a on by mě znova našel, ale taky věděl, že bych své přátele nikdy neopustila. Hlavně ne v takovéhle situaci, kde se právě David snaží zabít Damona s Masonem. Už mě tohle opravdu přestalo bavit, tak jsem se rozhodla, že opět zasáhnu. Rozeběhla jsem se ze zadu k Davidovi, a když chtěl zrovna zabít Damona kolíkem ze dřeva, vrazila jsem mu ruku do těla a sevřela mu srdce. Grétta jen přihlížela, ale Klaus se k nám vydal upíří rychlostí. Ale než byl u nás, stačila jsem Davidovi vytrhnout srdce a jeho tělo bezvládně dopadlo na zem vedle mých bot.
