Vešli jsme dovnitř a všude byla tma. Jen pár oken. ,,Hele, co kdyby jsme se rozdělili už teď?" ,,Caroline má dobrý nápad. Když se rozdělíme teď, tak Jeremyho rychleji najdeme." Všichni jsme souhlasili s Car a se Stefanem. Já, Damon a Stefan jsme šli do sálu, kde se při plese tančilo. Elena s Car a Bonnie s Rickem šli nahoru po schodech. ,,Jo a proč se musím starat o barbie Klaus?" ,,Protože jsi s ní spal Damone a ona tě má ráda." ,,Hahaha Stefane. Měl jsem ji jenom na noc. A to ji pěkně naštvalo." ,,Hele Damone. Ty to zvládneš. Někam ji odvedeš a my se postaráme o hybridy." Řekla jsem a přitom se podívala o kolo nás, jestli nenajdu něco, co by nám pomohlo Jeremyho najít. ,,Fajn. Ale jestli si vzpomínám, tak mě Rebekha po našem rychlým sexu přitáhla sem a mučila mě." Stefan se uchechtl a já dál hledala Jeremyho. ,,Šel jsem za tebe vyměnit všechny kůly z Bílého dubu. Jediná zbraň, kterou lze zabít původní upíry." ,,Počkej, co? To jste mi neřekli." Zastavila jsem se a otočila se na oba dva. ,,Nebylo co." ,,Jasně. A už by jste se mohli spíše dívat po Jeremymu." Podívala jsem se na ně vážným pohledem a oni nic neříkali. ,,Jo Damone. Měl bys hledat." ,,Hlavně, že ty posloucháš svoji holku. Jo a kdy jsi vlastně přišel o panictví?" ,,Proč? A odkud to víš?" ,,Když jsi byl kvůli Klausovi bez emocí a pomáhal jsi mu s novými hybridy. Jeli jsme tě tenkrát s Elenou zachránit." ,,Hele vy dva. Mohli by jste se laskavě věnovat něčemu jinému? Třeba hledání Eleninýho bratra? A přestali se bavit o takovýdlech věcech?" ,,A no jo." ,,Opravdu bys svou dívku měl poslouchat Salvatore." Všichni jsme se otočili a před námi stál Klaus. ,,Kde je Jeremy?" ,,Vydrž a dočkáš se lásko." To lásko zřejmě vadí nejenom mně, ale i Damonovi. Damon malinko zrudnul zlostí. ,,Snad se mi tu nebudeš Salvatore červenat." Klaus se opět ušklíbl. Ten jeho pitomý úšklebek. Už se mi zhnusil v tom snu. Sakra! Ten sen!
,,Klausi, kde je Elenin bratr?" Už jsem zvýšila na něj hlas. Pokud mi neodpoví, tak asi vybuchnu jako sopka. ,,Tak ji odpověz! Měl bys odpovědět dámě!" Damon se už trochu naštval. Bylo to na něm vidět. Klaus k nám přišel blíž a já se přimáčkla k Damonovi. Klaus se tomu zasmál a přitom přišel ještě o krok blíž. Damon si stoupl přede mě a Stefan stál na jednom místě a koukal na nás. Vykoukla jsem zpod Damona a konečně už zařvala na Klause. ,,Ty idiote! Kde je Jeremy!?" ,,Takhle se mnou lásko nebudeš mluvit." Klaus mě chytl za krk a držel nad zemí. Přitom měl žilky pod očima a upíří špičáky. ,,Pusť ji!" Zakřičel na něj Stefan s Damonem na ráz a v tu chvíli z jiné místnosti z kuše vystřelil Rick. Šíp namočený do železníku trefil Klause do zad a ten mě přitom pustil. Damon mě zachytil a já si prohmatávala krk. Dost to bolelo.
Damon mě postavil na zem a já koukala na Klause. Ten si šíp protáhl skrs své tělo a pak ho jen, tak hodil na zem. ,,Kole, Rebekho!"
Klaus zavolal své dva sourozence a kdo ví, kde má ty ostatní. Kol se objevil ve dveřích a přitom držel Jeremyho a Bonnie. Rebekha držela Elenu s Caroline. Vypadá to, jakoby už spolu bojovali. Caroline byla rozcuchaná, Elena naštvaná a trochu krvácela. Bonnie vypadala už trochu vyčerpaně a Jeremy byl taky zraněný. Rick nevěděl na koho má miřit kuší s šípy se železníkem dŕív. Jestli na Klause nebo na Kola s Rebekhou. Klaus se otočil k Eleně a ke Car. ,,Ale, ale, ale. Slavná dvojnice přišla zachránit svého malého bratříčka." ,,Já nejsem malej!" Křikl na něj Jeremy. ,,Promiň, ale jsi." Usmál se na Jeremyho Klaus. ,,A co teď Klausi. Zabiješ nás?" Klaus se na mě přitom otočil a znovu se ušklíbl. Už jsem vám říkala, jak moc ten jeho úsměv a úšklebek nesnáším? Nejradši bych mu vyškrábala oči. ,,Tak ty jsi si vzpomněla. Jak se ti to tam líbilo?" Ostatní se na mě podívali s nechápavými pohledy. ,,Ten sen jsi mi dal ty! Ty parchante! Ty chceš ten sen udělat skutečností!" Vyjela jsem na něj a přitom mi po tváři sklouzla jedna slza. ,, Ach ano. To chci. Jak jsem řekl, nedostal jsem od tebe to co jsem chtěl. Takže..." To už se mi spustily slzy. Nechci vidět všechny umírat. Aspoň, že tu není strejda Mason, Tayler a hlavně mamka. Brečela jsem nahlas a tím jsem přerušila Klause. ,,Takže ti teď všechny zabiju." Kdyby mě Damon nedržel, skácela bych se na zem. Klaus ke mně přišel a zvedl mi hlavu, tak aby mi viděl do očí. ,,Vzpomínáš si, jak si mi řikala, že mě chceš zabít?" ,,Jo." Vzlykla jsem a on se mi usmíval do tváře. Ostatní nás jenom pozorovali a čekali co se dál bude dít. ,,Odstup od ní!" ,,Á starší z bratrů Salvatorových si hraje na hrdinu." Klaus se mu zasmál a to Damona ještě víc naštvalo. Přeměnil se na upíra a svou upíří sílou do Klause strčil. Ten to nečekal a odletěl na zeď. Ozvalo se malé prasknutí jeho kostí a pak tam jen, tak ležel. Na vteřinu mi bliklo hlavou, jestli není mrtvý. Ale co je mi potom. Vždyť chci, aby byl mrtvý. Je to monstrum, který všem ničí životy už jen tím, že žije. Hlavně mě zničil život. On udělal ze mě vraha. On zničil navždy život bráchovi. A je možné, že zabil i mé nevlastní rodiče. A svého otce, pravého otce, jsem ani nepoznala. On Klaus Mikaelson musí zemřít. On zemře mou rukou. A je mi jedno, jestli se zítra probudím nebo ne. Vím určitě, že tohle sen není. A hlavně to není sen Klause. On prostě zemře.
,,Je po něm?" ,,Ne, milá Caroline. Nicklausovi jen prasklo pár kostí. Nic víc. Mého bratra nejde zabít." Elena už to taky nemohla vydržet a pustila se do Rebekhy. Samozřejně slovy. ,,Ty snad nechceš, aby Klaus trpěl?! Ty snad nechceš, aby zemřel?! Potom co ti všechno způsobil?! Mhoho staletí tě nechal v rakvi! Zabil vaši matku! Zabil i vašeho otce Mikaela! Klaus ti všechno vzal. Zničil ti život! I tobě Kole. Vy všichni jste byli propíchnutí dýkami rukou Klause. Finn přece byl v rakvi přes 900 let! A Elijah tam byl dvakrát! Copak vy ho nechcete vidět po tom všem co vám svým sourozencům a vašim rodičům udělal?!" ,,Jenže Eleno. Pořád je to můj bratr. I za to co nám udělal ho mám ráda." ,,Ale i tak si přece zaslouží zemřít."
Rebekha si nahlas povzdechla a podívala se na nás ostatní a pak na ležícího nehybného Klause u zdi. ,,Neměl by se už probrat?" Zeptala se Caroline a Kol se na ni přitom otočil. ,,Jo měl." A přitom se otočil k Damonovi. ,,No, když je Klaus teď znehybněný, co takhle odchod odsut bez jediné modřiny." Stefan se přitom vydal k Eleně a pak pomohl Jeremymu od Kola. ,,Stefan má pravdu. Klaus nám za modřiny nestojí. Měli by jsme jít." ,,Mně za to stojí Damone. Já ho chci vidět umírat. Chci ho zabít. Už to dál neunesu. Prostě musí zemřít!" Podívala jsem se na Elenu a ta přikývla. Takže Elena se mnou souhlasí. Damon si nahlas povzdechl a podíval se na Stefana s Rickem. ,,Já souhlasím se Stefanem a s Damonem. A Eleno se Sofií, samy ho nepřemůžete. On by vás zabil." ,,Ne Ricku. My to zvládneme." ,,Tak dobře Sofie." Rick přikývl a my jsme se s Elenou na sebe usmály. Vydala jsem se tedy ke Klausovi, abych ho mohla zabít. Když jsem byla u jeho hlavy podívala jsem se mu na obličej a on najednou z ničeho nic otevřel oči. Strašně jsem se ho lekla až jsem o tři kroky uskočila dozadu. On měl v očích zlost. Obrovský vztek. Upíří rychlostí se postavil a objevil se u mě. Ve vteřině jsem měla jeho ruku v těle a cítila, jak svírá mé srdce. Tak to bude konec. Takhle já zemřu rukou monstra Klause Mikaelsna. To já jsem tě chtěla zabít chlapečku. A taky zabiju. Zavřela jsem oči a v mysli si říkala, jak ho chci moc zabít. Já už tu tíhu všeho neunesu. ,,Ne, nedělej to Sof!" Zakřičel na mě Damon, ale já stejně nevěděla co tím myslí. ,,Ne, ona si chce vypnout emoce!" Zvolala teď Caroline. Aha. Takže takhle si vypnu emoce. Teď mi bylo všechno jedno. Hlavně, když Klaus zemře. Už to tu říkám asi po desatý co? Možná je to tím, že ho chci opravdu z celého srdce zabít. On si to zaslouží. Otevřela jsem oči a pořád měla před sebou jeho obličej. Chytla jsem jeho ruku svírající mé srdce a pomocí upíří sílou mu ji ohla až mi pustil srdce. Byl trochu překvapený. ,,Ty mrcho!" Zakričel a držel si zlomené zápěstí. Já jsem se nad tím pousmála a ostatní jenom na mě koukali.
Když si to srovnal, pustil se do mě.
Parkrát se mnou hodil o zeď, ale já se vždy hned zvedla a udeřila ho. Ostatní se ke mně přidali. Kol s Rebekhou to bohužel nechali na nás. Vždy, dy Rick vystřelil, Klaus ten šíp chytl a někam zahodil. Tak Rickovi docházeli šípy se železníkem.
****
Klaus mnou hodil asi už po 50. o zeď a já jsem zůstala ležet. Už jsem neměla moc síly, abych vstala. Klaus si to kráčel k Eleně a chystal se jí zabít. Já jsem z posledních sil vzala do ruky velký kus rozbitého okna a upíří sílou ho hodila na Klausovu hlavu. Střep mu usekl hlavu a jeho bezvládné tělo spadlo na zem. Okolo něj bylo spousta krve. ,,Eleno jsi v pořadku?" Přiběhl k ní Stefan a objal ji. Ona mu objetí opětovala a přitom brečela. ,,Sof." Damon ke mně přiběhl a pomohl mi vstát. ,,Dobrý?" ,,Jo. Jsem v pohodě, jen jsem unavená." Mysleli jsme, že je konec, ale ze dveří se přihnalo asi 10 hybridů. Bezva, další zátěž. Oně se postaral Rick s Jeremym.
Asi po půl hodině 'bitva' skončila. Všude bylo sposta krve. Bohužel nejen hybridi a Klaus zemřeli, ale bohužel zemřela i Caroline s Bonnie a s Rickem. Všem nám to bylo strašně líto. Stáli jsme tam u našich teď už mrtvých přátel a byla minuta ticha. Elena se snažila udržet slzy, ale nakonec slzy stejně vyhrály. ,,Je mi to strašně lito Eleno." Přišla jsem k Eleně a objala ji. Na nic nečekala a objetí mi opětovala. Ona si toho vytrpěla taky dost. Přisla o rodiče, o Jennu a teď i o Bonnie a Caroline. Bonnie s Car byly Eleniny kamarádky už od dětství. Ještě má Jeremyho.
Uběhla půl hodina a my jsme šli domů. Byly jsme skoro u Salvatorů a najednou se mi zatočila hlava. Vyzvracela jsem oběd a ostatní se na mě podívali. ,,Jsi v pořádku?" ,, Jo neboj Damone. Budu v pohodě." Hned, jak jsem to dořekla začala jsem kašlat. Na rukou jsem citila něco tekutého a podívala jsem se na ruce. Na rukou jsem měla plno krve. Znovu jsem vykašla krev a přitom se mi zatočila hlava. Damon mě držel, aby mě kdyžtak zachytil, kdybych padala. ,,Co je to se mnou?" Dořekla jsem to a zničeho nic se mi podlomila kolena. Damon mě chytil a snažil se mě postavit. Něměla jsem sílu na stání, tak mě vzal do náruče. Damon se na mě podíval a pak se otočil ke Stefanovi s Elenou. ,,Víš Sof, ty...ty umíráš." Damon to dořekl a mě se začaly zavírat oči. Taky se mi nejspíš začala vysušovat a blednout pleť. ,,Ne, prosím. Neumírej mi tu." To vidím poprvé, jak Damon brečí. Ten Damon, který byl vždy silný a ničeho se nebál. Tak tenhle Damon teď brečel kvůli mně. I Elena se Stefanem zřejmě byli překvapeni. Tedy Stefan asi až, tak ne, protože spolu přece vyrůstali, tak někdy musel Damon jako malý brečet. Došly jsme k pensionu a Stedan otevřel dveře. Damon mě upíří rychlostí přenesl do obýváku a položil na gauč. Už to přicházelo. Ti tři, které teď vidím naposled před svou smrtí se postavili kolem gauče a koukali a mě s lítostí s se smutkem. Z posledních sil jsem řekla svou poslední větu. ,,Miluji tě Damone." Potom sem otočila hlava na bok a zavřeli se mi oči. Naposled jsem se nadechla a pak ihned vydechla veškerý vzduch v mých plících.
KONEC
*******************************************
Tak a je tu konec. Omlouvám se, že to skončilo tak, že skoro všichni zemřeli. Je to tím, že jsem tuto 'knihu' chtěla co nejdříve ukončit. A taky jsem přesně nevěděla, jak. Tak mě napadlo to nejjednodušší. Že všichni zemřou. Jen u Eleny, Stefana a Damona je to jiné. U nich jsem prostě chtěla, aby žili. 😊
Tak se vám za to všem, kteří to četli a bavilo je to, omlouvám. A samozřejmě vám neskutečně děkuji za hlasy a i za pár komentíků.
Taky bych chtěla poděkovat jedné osobě, která my s tímto koncem, tak trochu pomohla: ElenaGilbert77012. Díky moc.
Tak jsem snad na něco důležitého nezapomněla. ☺ Tak ahoj.
ČTEŠ
Begin again
FantasyAhoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls. Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu. Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
