Begin again

22.kapitola

Ráno bylo venku slunečno. Paprsky slunce mi svítily až do očí. Vzpomněla jsem si na sen, který se mi zdál tu noc. Nejhorší bylo, jak Klaus zabil všechny, které miluji. Včetně Damona. Bojím se, že se to stane. Bojím se, že přijdu o všechny. Už jsem ztratila 3 důležité lidi v mém životě. I když byli nevlastní, pořád je mám ve svém srdci a s láskou na ně vzpomínám.
Posadila jsem se v posteli a protáhla se. Nahodila jsem ten nejrásnější úsměv, který umím a vydala se do koupelny. Nessie v pokoji nebyla. Asi jí někdo otevřel dveře a ona šla dolů.
Dala jsem si sprchu, nalíčila se, zakryla kruhy pod očima a udělala higienu. V pokoji jsem si na sebe vzala džíny s páskem a dírami na kolenou a k tomu černé tílko. Z vlasů jsem si udělala vysoký ohon, vzala si věci do školy a šla dolů.
,,Dobré ráno mami a Taylere." ,,Dobré ráno Sof." Řekli dvojhlasně a já si šla udělat snídani. ,,A kde je strejda Mason?" Zeptala jsem se mamky a přitom se napila kafe.
,, Třeba je v Grillu a nebo běhá po lese." Řekl místo mamky Tayler a já se na něj usmála. Úsměv mi oplatil a já dojedla toast.
Dala jsem špinavé nádobí do mičky a stejně tak i Tayler. ,,Chceš hodit do školy?" ,,Jo. Klidně." Vzala jsem si věci, obula si boty, vzala si moji černou koženou bundu, rozloučila se s mamkou a vyšla z domu. Tayler ještě něco řešil s mamkou a pak jsme vyjeli směrem škola.

Před školou opět čekala moje parta lidí ( upírů a dvojnice). Zastavili jsme a šli k nim. Když jsme byli trochu blíž k nim, zjistila jsem, že je tam s nimi jestě jedna osoba. Zrychlila jsem tempo své chůze a na bráchu nečekala. Ja vím. Jsem milá sestra co? Damon si mě všiml a rozešel se k nám. Ostatní tam stáli a čekali na nás. Tayler už mé dohnal a namířil si to ke Caroline. Došla jsem k Damonovi a políbila ho. ,,Za co to bylo?" Odtáhla jsem se od něj a on se na mě přitom usmál. ,,Za nic, jen tak. Z lásky." On se opět usmál a já s ním. ,,Tak to jo." Stáli jsme oba dva kousek od ostatních a oni na nás koukali a čekali až půjdeme na 1.hodinu. ,,A proč jsi tady? To je poprvé co tě tu vidím." ,,Chtěl jsem tě vidět. A tajy se chtěl s tebou na něčem domluvit." ,,A na čem?" ,,To teď neřeš. Měla bys jít, aby jste nepřišli pozdě. Jo a po škole pro tebe přijedu." ,,Tak dobře." On mi dal ještě jednu malou pusu a rozloučili jsme se. Damon někam odjel a my jsme šli společně na matematiku.

Po škole jsme šli do místní jídelny na oběd. Sedla jsem si k Bonnie a naproti seděla Elena. ,,Tak jak se máš Sof?" ,,Dobře, díky Caroline." ,,No, nic ve zlým, ale zdáš8 se mi trochu unavená. Není ti něco?" ,,Ne, jsem v pohodě, díky Eleno." Usmála jsem se na ni a dala si do pusy jednu bramboru. Nějak nemám chuť k jídlu. Radši bych si dala jeden pytlík krve A+, ale to tady bohužel nemají. Jedině od zdroje a problémy fakt z toho nepotřebuju mít. ,,Elena má pravdu. Nevypadáš moc dobře." ,,Ne to je dobrý Stefane. Vážně." ,,Přinesu ti pití." ,,Díky." Usmala jsem se na Stefana a on odešel pro moje pití. ,,No tak, nám to můžeš říct. Jsme přece tvoje nej kámošky." ,,Já vím Car. A vážně, nic mi není." Stefan mi přinesl pití a sedl si opět k Eleně. ,,Díky." Stefan jen přikývl a dál se věnoval jídlu. ,,No, Damonem to asi nebude co? Nebo kvůli té lásce?" ,,Bože Caroline! Nic mi není jasný?" Zvýšila jsem na ni hlas a ona se začala věnovat svému obědu. ,,Promiň Caroline." ,,Ne to je v pohodě." Car se na mě usmála a přitom vedle mě Bonnie zabrněl mobil. Bonnie odložila příbor a vytáhla z kapsy od své bundy mobil. Chvilku se nic nedělo, ale pak se na nás podívala se zděšením ve tváři. ,,Bonnie? Co se stalo?" Zeptala se Elena a Bonnie položila mobil na stůl vedle jejího prázdného talíře. ,,Jeremy. Klaus...má Jeremyho." Hned jak vyslovila jméno Klaus, zaskočilo mi jedno sousto a já se začala dusit. ,,Proboha! Sof." Elena se zvedla a přiběhla ke mně. Bonnie mi mezitím už pomohla a já v klidu to sousto polkla. ,,Jsi v pořádku?" ,,Jo, dobrý. Neboj Caroline. Jen mi zaskočilo sousto." ,,Mohla jsi se udusit." ,,Podívala jsem se na Stefana a on se na mě podíval s vážným pohledem. ,,Vždyť na udušení nemůžou upíři zemřít ne?" ,,Neřeš to Sof." Jak řekla Car, tak jsem i udělala. Bonnie pořád byla viděšená. Bylo vidět, že má strach o Jeremyho. ,,Počkej Bonnie. Klaus má Jeremyho?" ,,Jo Stefane." Bonnie se přitom podívala na Elenu a já s ní. ,,Panebože. Jak...jak je to možný? Vždyť byl ještě před  hodinou ve škole?" ,,Musíme ho najít." ,,Najdeme ho Bonnie, neboj se." Uklidňivala ji Car a Elena se se Stefanem snažili o to samé. ,,Určitě je v domě Mikaelsnů." ,,A co když se mu něco stalo?" ,,Nestalo. Zachráníme ho Bonnie." Stefan ji taky uklidňoval. Já jsem si pŕitom vzpoměla na ten sen a zůstala se dívat na jedno místo. Hledala jsem v paměti, co udělal Klaus Jeremymu. Vůbec jsem je nevnímala, ale vím, že Bonnie tečou slzy. Po chvilce hledání jsem to našla: Klaus jedním škubnutím Jeremymu zlomil vaz. Jeremyho tělo dopadlo bezvládně na studenou zem a mě se spustily slzy.
I teď jsem cítila, že mi opět tekly slzy. ,,Sof? Co se děje?" Elena na mě jako první promluvila a tím mě vrátila zpátky dop reality. Otočila jsem se na ni a spustila. ,,Dneska v noci se mi zdál jeden sen. Byl tam Klaus, dvě čarodějky, já a vy všichni. Tayler, mamka,  Mason a právě i Jeremy." ,,A co se tam stalo?" Zeptala se mě Caroline a já si utřela slzy. ,,Všechny vás tam zabil. Jako první byl Mason a jako poslední byl Damon." Když jsem si vzpomněla, jak Klaus zabil přede mnou Damona, začaly slzy na novo. ,,Panebože." Elena nahlas vydechla. ,,A proč jsi nám to neřekla dřív?" Otočila jsem se na Bonnie, která měla už slzy pryč z tváří.