Begin again

19.kapitola

Po škole jsme šli k Eleně domů udělat takovou menší oslavu pro Jeremyho. Zjistila jsem, že má dneska Jeremy narozeniny a chtěla jsem mu něco dát. Pak mi to došlo. K narozkám mu dám přece Nessie. Elena říkala, že si už dlouho přeje psa, tak dostane tří měsíční štěně.
Připravolali jsme to tam a přitom si i povídali. Stefan s Elenou přidělávali balónky, Bonnie byla někde venku s Jeremym a já s Car jsme připravovaly další věci.
,,Caroline, máme dort?" ,,No vidíš, málem jsem na něj zapoměla. Zajedeš pro něj se mnou?" ,,Jasně." Rozloučily jsme se s Elenou a Stefanem a šli k autu. Car si sedla na místo řidiče a já vedle ní. Nastartovala a vyjely jsme. ,,Tak co? Je něco novýho?" ,,Jo, dala jsem se dohromady s Damonem." ,,Vážně? A jak vám to klape?" ,,Zatím dobrý. No a vidíš, řekla jsem si, že mu zavolám." ,,Kvůli čemu?" ,,Včera jsem byla s Taylerem venku a Damon mi volal. Neslyšela jsem to, tak jsem mu to nezvedla." ,,Aha." Na mobilu jsem si našla Damonovo číslo a vytočila to. ,,Ahoj, jakpak se máš?" ,,Ahoj, zatím dobře. Nechtěl bys  přijít na oslavu?" ,,Čí?" ,,Jeremyho." ,,A ty tam budeš?" ,,Jo." ,,Fajn, budu tam. Tak zatím." ,,Ahoj." Usmála jsem se a přitom si dala mobil zpátky do kapsy od bundy. ,,Neboj, nebudu se ptát. Vše jsem slyšela." ,,Já vím." Caroline zastavila u jedné cukrárny a my vystoupily. V cukrárně moc lidí nebylo, takže jsme tam mohly nahlas přemýšlet. Hlavně Car. ,,Jaký vezmeme?" ,,Nějaký pořádný. Co tenhle čokoládový?" Car ukázala na jeden fakt pořádný a hlavně krásný dort. Přešla jsem k ní a přikývla. ,,Jo, ten vypadá fakt hezky." ,,Ok, berem ho."

Zpátky k Eleně jsme se vrátily kolem půl třetí. Všechno tam bylo už hezky nachystané, jen ten dort tomu ještě chyběl.
Všem se líbil. ,,Volala mi Bonnie, jestli už je všechno nachystaný. Za 10 minut tu jsou." ,,Ok. Já si domů zajdu pro Nessie a hned jsem tu. Zatím." Vyšla jsem z domu a šla po chodníku směrem k lesu. Dostala jsem trochu hlad, tak jsem si řekla, že bych si mohla dát opět nějaké zvíře. Vlezla jsem nenápadně do lesa a zapojila své smysly.
Našla jsem opět zajíce.

Po takové malé večeři jsem šla dál lesem. Z jednoho stromu na mě padaly šišky, ale já to ignorovala. Najednou jsem zaslechla za sebou křupnutí vetvičky a prudce jsem se otočila. Nikdo tam, ale nebyl. Řekla jsem si, že se mi to, jen zdálo. Rozešla jsem se a ignorovala všechny zvuky kolem mě. Nakraji lesa u našeho domu jsem se zastavila, protože se za mnou objevila nejspíš nějaká osoba.  Myslela jsem, že je to Tayler nebo strejda Mason, ale dost jsem se zmýlila. Otočila jsem se a naskytl se mi pohled na Kola. Pane bože. Co zas chce? ,,Co chceš?" ,,Není to jasný?" ,,Ne, musíš být trochu víc konkrétní." Dala jsem si ruce v bok a koukala na něj. ,,Slyšel jsem, že máte párty. Malý Gilbert má narozeniny, jo?" ,,Jo a ty tam nejsi pozvaný, promiň." Otočila jsem se k odchodu, ale v tu chvíli jsem ucítila, jak mě něco silného praštilo do hlavy a mě se zatmělo před očima.

Probudila jsem se a pomalu otevřela oči. Promnula jsem si je a podívala se kolem sebe. Venku už byla tma a já jsem si uvědomila, že mám být už dávno na oslavě.
Chtěla jsem se podívat na mobil kolik je hodin, ale nenašla jsem ho. Bezva asi jsem ho ztratila. Počkat! V tom lese byl se mnou Kol. Ten parchant! On mě snad unesl! A k tomu mi nejspíš vzal mobil! Tak teď mě už dost naštval. Naštvaná jsem vylezla z postele, ve ktereré jsem se probudila a upíří rychlostí přešla ke dveřím. Naštěstí byly otevřené. Ten tupec ani neumí  zamykat. Nad touto myšlenkou jsem se zasmála a otevřela ty dveře. Damon už je nejspíš na té oslavě. Povzdechla jsem si a pomalu a hlavně potichu zavřela dveře. Pomalým krokem jsem se rozešla a ani nevím kam.
Bylo tu plno pokojů a pak jedno schodiště vedoucí dolů. Taky tu byla dost tma, ale viděla jsem stejně dobře jako ve dne.
Rozhodla jsem se, že půjdu tedy dolů a zkusím tam najít východ. Udělala jsem krok na první schod a hned to zavrzalo. Pokud mě tu uslyší Kol nebo někdo podobný Kolovi, byla bych v koncích.
Nikoho jsem neslyšela, tak jsem se rozešla dolů. Dole bylo o něco víc oken, než nahoře, takže tu bylo víc světla.
Byl tu obývák, kuchyň koupelny a takové normální věci u každého doma. Trošku mě to překvapilo. Z ničeho nic jsem uslyšela zvonění mobilu. Byl to můj mobil. Upíří rychlostí jsem běžela za tím zvukem a doběhla do jedné místnosti. Všude tma.
Žádný jiný zvuk, jen můj zvonící mobil a můj dech. ,,Hledáš tohle?"  Leknutím jsem se otočila a za mnou stál ten parchant.
,,Ty parchante! Ty jsi mě unesl! Řekla jsem ti, že nemáš právo na mě sahat!" Křičela jsem na něj a on tam jen stál a trochu se usmíval. On tě ten smích přejde  blbečku.
Přišla jsem k němu blíž a čekala co udělá.
,,Nerozčiluj se tu. Tohle není tvůj dům." ,,Jo, naštěstí, protože bych v takové díře bydlet nechtěla." Ušklíbla jsem se na něj a přitom si dala ruce v bok. ,,A proč jsem tu vlastně? Proč jsi mě sakra unesl? Teď bych měla být s Nessie na oslavě a s mými přáteli. Takže to ze sebe vyklop. Hned." ,,Na to vysvětlení si ještě chvilku počkáš lásko."
Počkat. To znělo jako Klaus. Ze tmy vyšel Klaus a usmíval se jako sluníčko na hnoji.
,,Díky Kole. Venku na tebe čeká Rebekha."
,,Na, tady máš její mobil. A příště si to udělej sám. Já mám spoustu jiných prací."
Nepíp ani jedno slovo na rozloučení a šel pryč. To jsou, ale způsoby. Zakroutila jsem nad tím v duchu hlavou a soustředila se na Klause. ,,Tak co? Dostanu už svůj mobil?" ,,Ještě ne. Až potom." ,,On ke mně přišel blíž a já se ani nehla. Ne, protože bych ztuhla ze strachu na místě, ale protože jsem chtěla, aby věděl, že se ho nebojím. ,,Hele, já teď někde musím být a je to docela důležitý. Takže, jestli bys byl, tak hodný a dal mi ten mobil..." Udělala jsem na něj trochu psí oči a on se tomu zasmál. ,,Dostaneš ho, ale až něco pro mě uděláš." ,,Zase? To bylo i minule. Prý: když něco uděláš ty pro mě, tak ti něco dám a tvé prátele nechám napokoji. Na to ti už po druhý neskočím. Máš smůlu." Ruce jsem si z boků přesunula na prsa do odmítacího gesta a otočila se na druhou stranu. ,,Dobře, jak myslíš, ale teď stejně nikam nepůjdeš. A ten mobil nedostaneš." Otočila jsem se zpátky na něj a sedla si na jednu židli. ,,Tak fajn. Na co mě vlastně chceš?" Dala jsem si nohu přes nohu jako spravná dáma a čekala na odpověď. ,,To uvidíš. Až to přijde. Kole!" Zavolal Kola a ten tu byl hned.
,,Co zas? Mám jinou práci, než ti plnit furt nějaká přání. Máš hybridy, tak proč to nedělaj oni?" ,,Mlč Kole. Tady Sofie je unavená a ty jí ukážeš pokoj. A ohledně mých hybridů, jsou to moje věci." ,,Fajn." Bylo vidět, že se Kolovi trochu nechtělo, ale hold musel. Zvedla jsem se a šla k nim. Zastavila jsem se u Klause a upíří rychlostí se mu snažila vzít můj mobil. Nečakal to a to byla moje výhoda. Nevýhoda byla, ale ta, že byl o několik cm větší, a když ten mobil dal nahoru, nedošáhla jsem tam. Chtěl mi i zlomit vaz, ale včas jsem uhla. Kol mu pak šel trochu pomoct. Nikdo mi nebude brát věci! Ten mobil je můj majetek! Hajzl. ,,To už by snad stačilo. Kole vem ji už nahoru. Nerad bych jí něco udělal." Přitom se na mě ušklíbl a Kol mě chytil za paži. ,,Kolikrát ti sakra mám říkat, aby si na mě nesahal. Já tam zvládnu dojít sama." ,,Nebudeš mi rozkazovat a už pojď." Zatáhl mě a já jsem tedy musela jít s ním. Ještě jsem viděla, jak si Klaus pohodil s mým mobilem a přešel do jiné místnosti.

POHLED DAMONA
...............................
Myslím, že Jeremymu nemusím nic kupovat ani nic dávat. Jen mu popřeju a chvilku tam budu. Musím se přiznat, že tam jdu spíš kvůli Sof. Vím, že je to pro ni trochu důležitý. Jsou to její přatelé a já pro ni udělám cokoliv. Tohle jsem si říkal, když jsem byl zamilovaný do Katherine nebo do Eleny. Nevadilo mi, že Katherine chodí po nocích a vycucává lidi. A u Eleny, tak ta se časem snažila ze mě udělat Stefana. Mého hodnýho dobrosrdečnýho a mladšího bratra, který je na zvířecí dietě. A to mě vážně štvalo. Se Sof jsme teď začali a já doufám, že nám to vyjde.
Vzal jsem si na sebe černé triko, černé kalhoty a moji oblíbenou černou koženou bundu. Ještě jsem si dal ke svačině pytlík krve a vylezl z domu. Nasedl jsem do svého autíčka a vyjel směrem Elenin dům.
Zastavil jsem před domem a vystoupil. Zazvonil jsem a hned mi otevřela Elena.
,,Ahoj, nečekala jsem, že přijdeš." Hezky se na mě přitom usmála a já ji ten úsměv oplatil. ,,Čau, jo jdu na oslavu. Je tu Sof?" ,,Ne, před chvilkou odešla domů. Zapoměla tam dárek. Pojď dál." ,,Dík. Kde je Stefan?" ,,V kuchyni s Caroline. Něco řeší." Kývl jsem místo odpovědi ze slov a šel dovnitř. Elena se vůbec nezměnila. Je furt milá hodná a pomáhá ostatním, což se o Katherine nedá říct. Ta se stará jen sama o sebe a je jí jedno, koho po cestě zabije. Jen, aby si zachránila krk.
V obýváku byla Bonnie a Jeremy. Bylo to tu hezky nazdobené. Plno balónků a takové narozeninové věci.

Už je půl pátý a Sof nikde. Mám o ni strach.
Co když se jí něco stalo? ,,Neměla tu Sof už být? Už je půl pátý a ona nikde."Bonnie se podívala na hodiny a přitiskla se víc k Jeremymu. Seděli jsme všichni v obýváku a čekali na Sof. ,,V kolik odešla?" Stefan si stoupl a šel do kuchyně. ,,Asi před 2 hodinami. Ale říkala, že tu bude za chvilku. A 2 hodiny nejsou chvilka. Je možné, že se jí něco stalo." Elena přemýšlela a přitom chodila po místnosti. ,,A co jí zavolat?" ,,Můžeme to zkusit Caroline." ,,Tak fajn." Na mobilu jsem si našel Sofiino číslo a vytočil ho. Pár minut to zvonilo, ale nic. Nevzala to. Ještě jsem to dal nahlas, aby to všichni slyšeli, ale nic. ,,Nebere to." ,,No ne, Stefane. Ty jsi, ale všímavý." Stefan se vrátil z kuchyně a přešel k jednomu křeslu, o který se opřel. ,,S kým měla teď nejčastěji nějaké hádky nebo problémy?" Neodpověděl jsem, jen jsem ve tváři udělal, že nemám tušení. ,,A neměla něco takového s Kolem nebo s jiným původním?" ,,Je to možné Caroline. Třeba po ní Kol nebo i Klaus něco chtějí a unesli ji." Elena pořád chodila po místnosti a několikrát se i zastavila. ,,A co Tayler, neměl by to taky vědět? A může nám s tím pomoct." Jeremy se zvedl a šel do předsíně.
,,Ty chceš jet za Lockwoodem?" ,,Jo." Taky jsem se zvedl a šel za ním. Rozloučili jsme se a pak mým autem vyjeli za Lockwoodem.