Ahoj, jmenuji se Sofie Smithová a je mi 17 let. Žiji s tetou v New Yorku a budeme se stěhovat do menšího městečka jménem Mystic Falls.
Předem se omlouvám za chyby, které mohou být v tomto příběhu.
Všem, kteří si tuto povídku přečetli, hrozně moc děk...
Celou ruku jsem měla od krve a Davidovo srdce jsem hodila na zem. Právě jsem si uvědomila, co jsem udělala. Pane Bože! Já jsem zabila člověka! Teď je ze mě vrah! Zhroutila jsem se k zemi a začala brečet. Damon ke mě přišel a obejmul mě. Objetí jsem mu oplatila a smáčela slzami rameno. Stefan s Masonem k nám přišli a v obličejích měli lítost. Klaus k nám přišel a odstrčil ode mě Damona. V mžiku si rozkousl zápěstí a dal mi ho k puse. Nechtěla jsem pít jeho krev. A už vůbec jsem nechtěla být upírem. Nakonec se do mých úst dostala aspoň kapka. ,,Ne!" Zakřičeli kluci jednohlasně a v tu chvíli se mi zatmělo před očima.
Pohled Damona ........................... ,,Ne!" Já, Stefan a Mason jsme zakřičeli toto slovo jednohlasně. Už jsme bohužel s tím nemohli nic udělat. Klaus jí jedním rychlím pohybem zlomil vaz. Upíří rychlostí jsem se objevil u Sof a zachytil jí, tak aby nespadla. ,,Ty bastarde! Jak jsi jí to mohl sakra udělat!?" Ta čarodějka se někam vypařila a Klaus tu pořád stál a usmíval se jako sluníčko na hnoji. ,,Promiň Damone, ale právě jsem přišel o jednoho z mých hybridů, takže teď mám zase o jednoho hybrida navíc. A pro ní jsem slib dodržel. Když ona něco udělá pro mě, tak já ji za to něco dám." ,,A proč zrovna moje neteř? Máš tu mě, taky jsem vlkodlak. Tak dotoho a udělej ze mě tvého hybridího otroka. A co jsi udělal s Taylerem?" ,,Vím, že jsi vlkodlak, ale ona je dívka a k tomu krásná, což se o tobě tato slova říct nedají. No a z Taylera je taky hybrid. Mám rád svůj druh." Byl jsem už dost naštvaný, ale nechtěl jsem se s ním teď zrovna dát to rvačky. Upíří rychlostí jsem s ní v náručí běžel k nám do pensionu a Stefan běžel s námi. A přitom volal s Elenou. ,,Stefane, co se děje?" ,,Klaus právě udělal ze Sofie hybrida." ,,Cože? Ale jak? Vždyť nebyla vlkodlak?" ,,Přijel Mason Lockwood a zjistili jsme, že on je strýc a ona jeho neteř" ,, Tím chceš říct, že byla adoptována, a že byla vlkodlak?" ,,Jo, přesně, tak." ,,Pane Bože! Kde jsi teď?" ,,S Damonem a se Sof běžíme k nám." ,,Ok, budu tam, ale nevím v kolik se tam dostanu. S Caroline teď nakupujeme." ,,No, tak zatím." Doběhli jsme k pensionu a hned otevřeli dveře. V obýváku seděla Katherine a něco si prohlížela. Proč sakra někam neodejde? Upíří rychlostí jsem se se Sof objevil v jejím pokoji a položil ji na postel. Tohle se jí nikdy nemělo stát. A to, že byla vlkodlakem, tak to nevěděla. Debilní Klaus. To si myslí, že, když do Mystic Falls přijede nějaký vlkodlak, který to o sobě neví, že ho hned přemění na hybrida? Na jeho otroka? Já mu nedovolím, aby ji ovládal a aby ji něco opět udělal. Za ní i život svůj dám.
Nechal jsem ji tam ležet a šel dolů. Stefan seděl u stolu a něco si zapisoval do těch jeho deníků. To byl celý můj malý bráška. Vše si musel hned zapsat. Mason seděl v obýváku a asi o něčem přemýšlel. A bohužel tam pařád seděla Katherine a dívala se na Stefana. Jak romantické. Nad touto hláškou jsem se pousmál a šel k nim. ,,Tak co? Je naše malá Sofinka v pořádku?" Podíval jsem se zamračeným pohledem na Katherine a Mason se nám vrátil do přítomnosti. ,,Co se, tak najednou staráš?" ,,Jen, tak. Protože vidím, že ti na ní hodně záleží Damone." ,,Masone, kdy jsi se dozvěděl, že ty jsi Sofiin strýc?" Stefan to dořekl a zavřel deník. ,,No, jednou jsem potkal nějaký známí a oni mi řekli, že Taylerův táta má i dceru. A ta se jmenuje právě Sofie. Pak mi řekli, že jejich sousedi mají malou holčičku jménem Sofie. Vím, že to mohla být jakkákoliv holčička se jménem Sofie, ale nějak jsem v duchu věděl, že je to ona. Ti známí znají naše rodiče a mají Sofiinu fotku, kde je jí asi kolem 5ti let. Ta holčička jí byla i v 11 dost podobná. Takže vím, že byla adoptována, a že je moje neteř." ,,Aha." ,,To bylo, ale dojemné. A asi je někdo už vzhůru a má hlad." ,,Zmlkni Katherine." Se Stefanem jsme se na sebe podívali a upíří rychlostí běželi nahoru do pokoje Sof. Seděla na posteli a prohmatávala si krk. ,,Co se mi stalo? A proč jsem tu? Vždyť jsme předtím byli v tom lese a Klaus mě donutil vypít jeho krev. Pane Bože! On ze mě udělal upíra, že jo? Pak mi zlomil vaz a těď musím vypít lidskou krev! Já, ale nechci opět někoho zabít. Nechci být tím monstrem!" Rozbrečela se a Stefan k ní přišel. Obejmul jí a ona mu to opětovala. Ani se jí nedivím, že nechce být upírem, a že nechce zabíjet v jejím případě lidi. ,,Damone, dojdi pro krev z mrazáku." Vyšel jsem z pokoje a šel k mrazáku, kde si skladuju pytlíky krve z nemocnice. Vzal jsem dva pytlíky A+ a šel s nimi nahoru. ,,Přineseš mi taky, Damone?" ,,Trhni si Katherine. Jdi si někoho najít ven." Ušklíbl jsem se na ní a přitom došel k pokoji Sof. ,,Na tady máš." ,,To je krev?" ,,Jo, musíš to vypít, jinak umřeš a to já ti nedovolím." Podal jsem jí jeden pytlík a ona ho hned otevřela a začala se krmit. Prázdný pak hodila do koše a sedla si na postel. Z ničeho nic jsem zaslechl prasknutí kosti a ona vyjekla. Nevím co se s ní děje. Nikdy jsem neviděl přeměnu vlkodlaka na vlka. Znova jí praskla kost a ona se s bolestným křikem sesypala z postele na podlahu. Hrozně rád bych jí pomohl, ale nechci, aby mě kousla. ,,Masone!" Mason hned přiběhl a klekl si k ní. ,,Co se to se mnou děje? A proč to, tak bolí? Já to nechci!" ,,Sof, přeměňuješ se na vlka. Promiň, ale nejde to zastavit." Znova jí prasklo několik kostí a ona bolestí přímo zavyla. Radši jsme se Stefanem šli dolů a nechali je tam. Při každém prasknutí jedné kosti po druhé zavyla a mě to trhalo srdce. Je mi jí strašně líto. Ten idiot to měl vážně naplánované. Katherine někam odešla, takže jsme tu jen my. Tím líp. Šel jsem si pro bourbon a bratříček zase něco zapisoval do deníku. Že ho to vůbec baví? Najednou se ze zhora ozve zvuk, jako kdyby se rozbilo okno a pak se ozval Mason. ,,Sofie!" Rychle jsme oba vyběhli před dům a Mason vyskočil oknem. V lese jsem postřehl bílou srst. Rozhodl jsem se, že za ní poběžím. Rozeběhl jsem se směrem, kam běžela a Stefan s Masonem něco na mě volali, ale to už jsem je nevnímal. Běžel jsem za zvukem, který nejspíš Sof vydávala. ,,Sof, stůj!" Ona se zastavila a já k ní doběhl. Nikam neutekla a ni mě nechtěla zabít, jen jsme si koukali navzájem do očí. Prohlížel jsem si jí a byla opravdu krásná vlčice. Celá bílá.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
