Begin again

21.kapitola

(Ahoj, tu písničku doporučuji si pustit až u snu Sof 😄).

Jeli jsme domů a Damon mi po cestě říkal, jak mě od teď nespustí z očí. Že pořád bude u mě a kdyby se dělo něco, co by mi bylo nepříjemné, ihned by zasáhl. Přijeli jsme na příjezdovou cestu a zastavili. Podívala jsem se na Damona a on to samé. ,,Díky, že jste tam přijeli." ,,Vždyť to je samozřejmý. U Klause tě nenechám." Usmála jsem se na něj a vylezla z auta. S Damonem jsme se vydali ke dveřím domu. Otevírala jsem dveře a v tu chvíli přijel Tayler. S ním i vystoupil Elijah.
S Damonem jsme vešli dovnitř a ti dva, co přijeli po nás šli taky. Přišli jsme do obýváku a tam byli všichni z naší party. Elena celá ubrečená a stejně tak Caroline a Bonnie taky měla trochu rudé oči od slz. Byl tam náš oslavenec, Stefan, strejda Mason a nakonec mamka. Mamka se na mě hned vrhla a začala brečet. Potom mě objaly holky a Elena taky začala brečet. ,,Bože, jsi v pořádku Sof?" ,,Jo jsem v pohodě. Neboj Eleno." ,,Kdo tě vlastně unesl?" ,,Kol." ,,Ten parchant!" Procedil naštvaně Damon mezi zuby. Ani se mu nedivím. Já taky Kola už potom co mi před pár hodinami udělal nemám ráda. Je pravda, že jsem ho neměla ráda ani před tím, ale prostě je to idiot.
,,Přiznávám, že je můj bratr někdy špatný, a že tohle neměl udělat, ale za to spíše může Nicklaus." Všichni se až teď na Elijahe podívali. Elijah je jediný Mikaelson, který mi nevadí, a kterého mám docela ráda. Myslím tím jako kamaráda.

Když všichni odešli, jen Damon furt nechtěl jít, ale nakonec šel taky, udělala jsem si večeři. Rozloučila jsem se s mamkou, s bráchou a s Masonem a šla nahoru do svého pokoje. V pokoji byla Nessie. Ježiš! Vzdyť jš jsem nepopřála Jeremymu. Tak mu popřeju zítra. Řekla jsem si v duchu a vzala si do náruče Ness. Sedla jsem si s ní na postel a drbala ji na břísku. Přitom jsem přemýšlela o Klausovi, Kolovi a o tom na co mě chtějí. Jestli to zase nebude nějaký rituál, při kterým se mi něco stane. A hůř by bylo, kdyby přitom někdo zemřel. Někdo koho mám ráda. Smrt Damona bych rozhodně nepřežila. Když Ness usla, položila jsem ji na postel vedle sebe a šla do koupelny. Dala jsem si teplou a uvolňující sprchu a pak udělala higienu. Převlekla jsem se do pyžima (do svého overalu) a šla zpátky do pokoje. Nessie už spala ve svém pelíšku. Otevřela jsem okno, abych tam měla čerstvý vzduch a pak zhasla světlo. Vlezla jsem si do postele a snažila se usnout. Po pár minutách jsem usla.

SOFIIN SEN
....................
Stála jsem vlese a všude kolem mě byla tma. Rozhédla jsem se kolem sebe, ale viděla jsem jen stromy a tmu. Nic jiného. Na sobě jsem měla pyžamo, ve kterém jsem usínala a bosé nohy. Z jedné strany přišel studený vítr a já měla husí kůži. Najednou se někde blížko mě ozvalo zavrčení. Prudce jsem se otočila směrem odkud to šlo, ale nic jsem tam neviděla. Šla jsem k tomu pomalu blíž a viděla jsem zeleně zářící oči. Vlčí oči. Přišla jsem ještě blíž a ono to zavrčelo. Poodstoupila jsem tedy o 3 kroky zpátky, ale ono to furt vrčelo. Asi po minutě to zavylo a já jsem mu na očích viděla, že mě chce mrtvou. Otočila jsem se a rozeběhla se. Ten vlk se hned za mnou rozeběhl a byl mi pořád v patách. Pak mě napadlo, že jsem hybrid. Chtěla jsem se přeměnit na vlka, ale nešlo to. Ani jsem neběžela rychle jako upír. Teď jsem byla člověk. Bezbranný člověk. Neměla jsem šanci mu uniknout. Na místě by mě ihned roztrhal. Přede mnou se rozprostírala široká louka. Ten vlk už byl skoro u mě. Ze všech sil jsem přidala na rychlosti a za pár vteřin jsem vběhla na louku. O kus dál jsem zastavila a otočila se.
Ten vlk nikde. Zahleděla jsem se do lesa směrem odkud jsem vyběhla, ale žádné zeleně zářící oči jsem neviděla. Ani vrčení jsem neslyšela. Nic takového. Bylo ticho. Strašidelné ticho.
Tráva byla suchá a žlutá. Píchala mě do bosých nohou. Vzduch byl dusný a obloha byla tmavá. Trochu mi to nahánělo hrůzu.
Šla jsem dál po loce a pak se zastavila. Opět se od někud přihnal studený vitr a já se rozklepala. Jen tak jsem stála nejspíš uprostřed té louky a klepala se zimou. Pak se zleva objevilo světlo. Úplně mě to na 2 vteřiny oslepilo. Světlo zhaslo a místo něj tam teď stála nějaká postava. Poznala jsem, že to byla mužská postava. Pomalu jsem se k němu vydala a suchou trávu, která mě bodala do chodidel jsem ignorovala. Ten muž tam jen stál a díval se na mě. Když jsem byla od něj asi 3 metry daleko, poznala jsem Damona. I přes bolest, kterou mi dělala tráva jsem se k němu rozeběhla. Byla jsem asi půl metru před ním a chtěla jsem mu skočit do náruče, ale on zmizel. Prostě se vypařil. Pak se za mnou ozval hlas. Byl to hlas Klause. ,,Když jsi mi nevyhověla poruším to, co jsi řekla jako svou podmínku. Tak tvou podmíku teď ruším." Otočila jsem se a on držel pod krkem Damona.
Hned jsem měla v očích o Damona strach. Taky jsem si vzpoměla na tu dohodu.
Domluvili jsme se, že když on něco chce ode mě a já mu to dám, že nechá mé přátelé a rodinu napokoji. A když si pro mě mí přátelé přijeli a já odjela s nimi a nesplnila to co po mně chtěl, tak tu dohodu taky zruší. Chce zabít všechny, které miluji.
Po tvářich se mi začaly kutálet teplé slzy a já se k nim rozeběhla. Přiběhla jsem se k nim a chtěla Damonovi pomoct, ale najednou se objevilo to stejné světlo, se kterým nejspíš přišel Klaus. Oni zmizeli a já s nimi.