Marcus and Martinus ( Why?)

IV.

MARCUS

Dneska bude náš trenér vybírat lidi do mistrovství. Jsem si skoro jistý, že mě vybere. Bojím se jenom o Martinuse. Začal zase hrát před třemi týdny.

MARTINUS: " Myslíž, že tě vybere? "

" Jo. "

MARTINUS: " Mě ne. Ale já to chápu. Přece jenom jsem více jak dva měsíce nehrál. "

" Ale neznamená to, že jsi špatný. To doufám víš. "

MARTINUS: " Vím."

Šli jsme tedy na tréning. Šlo mi to. Tinusovi taky. Po tréningu jsme si šli sednout do haly.

TRENÉR: " Takže, mistrovství je již za šest dní. Vybral jsem proto 11 hráčů a ostatní budou náhradníci. Když vás nevyberu nechci tím říct, že hrajete špatně. Je to z toho důvodu, že jste buď v mladším věku, než naši soupeři. Moc takových vás tu není. A nebo z toho důvodu, že jste dlouho chyběli a nebo máte nějaké zranění. "

MARTINUS: " Nedá mě tam, říkal jsem to. "

Pošeptal mi. I přes jeho úsměv jsem viděl, že je zklamaný. Vždycky to byl náš sen.

TRENÉR: " Takže jsem vybral jako brankáře Jonase, a hráči v poli budou Marcus, Sander. "

Říkal jsem to. Tinuse skutečně nevybral, vždycky ho říká se mnou, Nikdy nás neřekl odděleně.

TRENÉR: "Tobias, Elias, Alexander, Mathias, Sebastian, Kristian, Andreas a po dlouhém přemýšlení jsem vybral ještě Martinuse. "

Jeho rty se roztáhli do velkého úsměvu.

TRENÉR: " Jenom ti chci říct abys dával pozor a kdyby tě to bolelo přijď se hned vystřídal ano? "

MARTINUS: " Ano. "

TRENÉR: " Steně bych byl klidnější, kdybys nehrál. Nechci riskovat tvoje zranění. "

MARTINUS: " Já to riziko klidně podstoupím. "

Pak jsme mohli jít domů. Doma jsme se pochlubili rodičům ti z nás měli obrovskou radost.

....

Dneska je fynále. Máme zápas. Což znamená, že budeme druzí, nebo první. Právě se s Martinusem připravujeme. Nebo prostě jsme v šatnách. Mám jí s Martinusem. Hrát začneme až za pět hodin, ale musíme tu být už tak brzy, aby se někdo někam neztratil, či co. Já vlastně ani nevim.

MARTINUS: " Možná měl místo mě opravdu hrát někdo jiný. "

" Nesmysl. Nikdo by nehrál líp než ty. "

MARTINUS: " Jenže co když mě chytí noha a já to pokazím. Ne já to prostě nedám. Dojdu pro Nila aby hrál místo mě. "

Už zase! Teď jsem se prostě naštval. Proč on se tak vždycky podceňuje? Proč si nikdy nevěří? Proč to někdy jde a někdy ne?

" Tak to teda ne! "

Chytl jsem ho za ruku aby neodešel. Pak jsem s ním hodil na pohovku. Chudák netušil, co se děje.

" Tak teď mě pořádně poslouchej Martinusi Gunnarsene! "

Koukal na mě vyděšeně. Jen si to teď užij Gunnarseane.