Marcus and Martinus ( Why?)

III.

MARTINUS

Už mě to vážně nebaví. Dva měsíce mám už tu debilní ortézu. Nemůžu chodit na fotbal. Nemůžu nic. A ještě mám rýmu, ani nevím z čeho.

" Já se nudím Marcusi. Pojď něco dělat. "

MARCUS: " Já nemůžu musím jít na fotbal, vždyť víš, že za tři měsíce je mistrovství. "

" No to je vážně super. "

To jsem přehnal, to jsem říct nechtěl. Promiň, promiň, promiň. On se na mě podíval a sednul si ke mě na gauč.

MARCUS: " Martinusi. Mě to je vážně líto. Přece ale já bych ti to přál. A navíc ti to zítra sundají. "

A jo! Já na to zapomněl.

" Však já ti to přeji. Ale sere mě to. A strašně mě to tu nudím. A promiň přehna jsem to, fakt se tu nudim, a ještě ta rýma do toho. "

MARCUS: " Ta rýma mě taky štve, ale tak já ti zavolám Emmu a až příjdu, tak budeme něco dělat Jo? "

" Tak fajn. "

Za chvíli přišla Emma a Marcus odešel na tréning. S Emmou jsem natáčel Musically a hrál s ní hry. Ale za hodinu jí to přestalo bavit a tak mě i ona opustila a šla ven. Jsem tu zase sám. Vyskákal jsem schody a skákal ke mě do pokoje. Tam jsem se posadil za klavír a začal hrát.

Hrál jsem First kiss ale nezpíval. Několikrát jsem to pokazil a proto jsem to hrál do té doby, než jsem to nezahrál celé bez chyby. Cítil jsem pohled v zádech, tak jsem se otočil. Ve dveřích stál Marcus a přitrouble se usmíval.

" Co se tak usmíváš? "

MARCUS: " Já jeno, že jsem tě dlouho neslyšel hrát. "

" Taky, že jsem dlouho nehrál. "

MARCUS: " Pořád ti to jde. "

" Jak dlouho už tu jsi? "

MARCUS: " Jenom tuhle písničku. Jo a nedáme film? "

" Jo můžem, a jaký? "

MARCUS: " Jurasick park? "

" Ej. Jo jdi napřed a připrav to. Já dojdu. "

On tedy odešel a mě čeká seskákat ty blbý schody. Jeden, dva, tři čtyři aa pět a do háje já málem spadl. To by nebylo dobrý, no nic jdeme pokračovat.

Jo! Přežil jsem. Gratulujte mi.

Konečně jsem se svalil na pohovku, kde seděl i Marcus. Dívali jsme se, bylo to epické. Tento nový jsme viděli jenom jednou. Všude byla krev, napětí, ale i přes to jsem v půlce usnul. Nechápu jak se mi to podařilo.

....

MARCUS: " Brácha vstávej! "

" Nechci. "

MARCUS: " Musíme do nemocnice. Tak šup šup. "

" No jo furt. "

Po tom, co jsem se vzbudil, jsem zjistil, že jsem celou noc spal na něm. Ale tak co,bylo to pohodlné a ať se o mladšího bráchu postará. Pak jsem se šel nasnídat a jeli jsme do nemocnice. Tam mě poslali na rengen a sundali ortézu. Napsal mi, kdy budu mít rehabilitaci. A můžu jít domů.

TÁTA: " Tak co bolí? "

" Jo hodně, hlavně, když na to došlápnu, ale doktor říkal, že to je v pohodě. "

Stále se ale kulhám nebo belhám o berlích a bude těšké se naučit " znovu chodit".

ON

Posral jsem to. Připletl jsem se tam. Neměl jsem ho shodit z toho pódia, měl jsem udělat něco jiného. To už zřejmě nevrátím. Už jsou to dva měsíce. Už to bohužel nemůžu odkládat. Teď stojí před "šéfovejma" to bude mít ještě následky.

ZÁHADNÁ OSOBA: " To je dot, že jsi přišel! No tak mluv! Proč si to tak pokazil. Dáme ti jeden jednoduchý úkol a ty ho pokazíš!? "

" Prosím odpusťte mi. Příště už se to nestane a splním to. Byl jsem tak blízko. "

ZÁHADNÁ OSOBA: " Jenže on je teď zraněný a musíme čekat. Zase se to oddálilo! Jak dlouho máme ještě čekat? "

" Jen měsíc či dva. Bude to hned."

ZÁHADNÁ OSOBA: " Jenže my ztrácíme trpělivost! Naše popularita klesá, zatím co jejich stoupá. Jejich popularita míří výše a výše a naše? Pomalu umírá! Už jseš druhý, kdo se o to pokusil a? A výsledek? Není. Není viď? "

" A proč jenom jeden? Proč né dva? "

ZÁHADNÁ OSOBA: " Ty se ptáš? Neuspěl jsi ani s jedním a hned by si chtěl dva? To snad nemyslíš vážně? A navíc jeden zmizí a druhý se zblázní steskem a smutkem. "

" Chápu. "

ZÁHADNÁ OSOBA: " Dám ti poslední šanci. Jestli neuspěješ, tak skončíš jako ten předtím a to nechceš. Je ti to jasné? "

" Ano z cela jasné. Děkuji. "

ZÁHADNÁ OSOBA: " A teď VYPADNI! Nebo si to ještě rozmyslím! "

ŽE BY KONEČNĚ TROCHU ZÁHADY? KDO MYSLÍTE, ŽE JSOU TY TAJEMNÉ OSOBY A CO CHTĚJÍ PODLE VÁS UDĚLAT? TÝKÁ SE TO MARTISE A MARTINUSE? MĚJTE SE. PAPA.