Marcus and Martinus ( Why?)

XIV.

MARTINUS

Už nemůžu. Jsem tu moc dlouho, než mohu snést. Tři předlouhé týdny. Tři předlouhé týdny psaní písniček pro mé nepřátelé. Musím odsud pryč. Už jsem vymyslel, jak uteču. Asi jediný způsob bude oknem, jenže tam jsou mříže, kdybych je ale odstranil nějakým záhadným způsobem, mohl bych utéct. Protože pod oknem je taková malá stříška garáže. A z té bych mohl seskočit a utekl bych do lesa. Tam mě snad nevystupují. A budu se držet někde u cesty. Nějací lidé určitě nemohou být daleko. Otevřeli se dveře. V nich byl Andreas a nesl talíř a skleničku.

ANDREAS: " Na tady máš."

Položil talíř se skleničku na stůl a odešel. Zase zamkl. Tak co mám. Chleba s máslem a šunkou. U toho bylo ještě červené jablko. Za normálních okolností bych to snědl s chutí, jenže tady vařili snad kuchařky z naší školní jídelny.

Dojedl jsem. Všiml jsem si ale nože, díky kterému jsem si mazal máslo na chleba. Ptáte se proč? Jednoduše pro to, že by se s ním mohli dát oddělat ty mříže, co mám na okně. Schoval jsem ho tedy rychle pod polštář. Třeba to pude. Už je 11 hodin a v noci ke mě nikdo nechodí. Takže jsem začal oškrabávat jednu mříž po druhé. Dařilo se. Postupně jsem je odškrábal od stěns skoro všechny. Už zbívali jen tři. Ty si nechám na příští noc. Přece jen bude za chvíli svítat. Lehl jsem si do postele a usl.

Následoval další můj nudný den.

Uf. Postupně jsem odškrabával pomocí nože mříže od stěny. Moje štěstí, že byli tak ledabyle připevněné. Á poslední. Jo! Opatrně jsem mříže na zem. Vlezl jsem na okno. Opravdu to chci rýsovat? Opravdu mi to za to stájí? Ptal jsem se sám sebe. Ano stojí mi to za to! Slezl jsem na stříšku a že stříšky jsem následně seskočil na zem. K mé smůle jsem spadl na jakísi kíbl a udělal hrozný randál. To připoutalo mé únosce a mě nezbylo nic jiného než utíkat. Zdrhal jsem jen co mi sílí stačili.

Ještě že chodím na fotbal a mám dobrou fyzičku, jinak bych byl v háji!

Běžel jsem. Cesta se mi už dávno ztratila a mě pronásledovali mí únosci. Neviděl jsem je sice, ale za to jsem je slyšel. Bohužel mě nehledal jenom Andreas a nebo Tonny. Mě totiš naháněli i Lisa s Lenou.

Tohle nedopadne dobře. A také jsem měl pravdu. Něco mě najednou strašně štíplo na zádech. Chytl jsem se za bolavé místo a já se skácel s výkřikem k zemi.

MARCUS

Probudil jsem se a rychle se posadil do sedu. Nic zlého se mi nezdálo, jen jsem slyšel někoho vykřiknout. Ale nechápu, proč. Ježe pak mi to došlo. Já totiž slyšel vykřiknout Tinuse. Neměl jsem dobrý pocit. Doufal jsem že se mu nic nestalo.

Tak kapitola je ve 22:50 minut na světě. A nebojte Tinusek náš milovaný žije. Nebuďte. Mějte se. Papa.