Marcus and Martinus ( Why?)

XXX.

MARCUS

Budík? Proč mi k sakru zvoní budík? Co se dnes... Jo počkat! Koncert! My máme koncert! OMG! Konečně, už se nemůžu dočkat. Takže bych třeba vylezl z postele. No tak já teda jdu. Mířím do kuchyně, ale před tím dojdu ještě do koupelny, vykonat svou potřebu. Přeci jen jsem ještě člověk. Tak a teď už mohu konečně na tu snídani.

TÁTA: " Ahoj Marcusi. Co si dáš k snídani? "

" Co nabídneš? "

TÁTA: " No tady je nějaký pečivo, tak třeba se šunkou a sýrem a nebo jogurt? "

" Takže šunku a sýr. "

TÁTA: " Jo a mohl bys svému bratrovi říct, aby vstával. "

" Jo dojdu za ním. "

Takže zase po schodech nahoru. No jo no Martinus vz vstávání. Jsem u jeho dveří, takže je otevírám a vcházím. Pohled mi hned padá na spícího Martinuse. Neměl si večer nařídit budík? No to je te

" Tini vstávej! "

Nic. Toho taky někdy budit je fakt záživný.

" HEJ MARTINUSI GUINNARSENE VZBUĎTE SE! "

MARTINUS: " Co je? Co řveš?! Je ještě tma, nech mě bejt a běž taky spát! "

" Žádný takový, jedeme do Francie nepamatuješ? "

MARTINUS: " Ježiš a jo! Tak já jdu vstávat. "

" Tak za chvilku dole. Tak šup šup! "

MARTINUS: " Jo a udělej mi něco k snídani! "

" Jo jo. "

Takže zase dolů do kuchyně no. Tolik schodů a to ne ani během deseti minut.

....

Tákže právě se nacházíme v letadle směr Paříž. Vlastně už přistáváme, takže tak no... Jsem mega natěšenej na všechny fanynky a samozřejmě i fanoušky, na koncert a máme tu i rozhovor, taakže fajn program.

MARTINUS: " Macu? "

" Copak? "

MARTINUS: " Hale... Já vím že to je divný, ale já mám strach. "

" A z čehopak Tini? "

MARTINUS: " Tini? Tak si mi už dlouho neříkal. Naposledy když nám bylo 12 tak. "

" Vadí ti to? "

MARTINUS: " Né je to hezký. "

" Jo a čeho že se to bojíš? "

MARTINUS: " Já ani nevím, prostě... já nevim. Hale asi jenom špatná zkušenost. "

" Jasně, chápu. Ale tak jako za starých časů ne? "

MARTINUS: " Starých? Však jsme naposledy vystupovali ani ne před dvěma měsíci!? "

" Ježiš taky mě vždycky chytáš z slovo. "

Po tom už vystupujeme. Vylézáme z letadla a za chviličku se dostáváme do haly. Už slyším fanynky! Stačí už jenom zahnout za roh.

" Připraven? "

MARTINUS: " Připraven! "

Vycházíme z pozarohu a vidíme všechny ty fanynky. Vítají nás ve Francii. Mám zase příjemný pocit, jako při každém setkání a dokonce i Tinus vypadá spokojeně.

....

TÁTA: " Kluci připravte se! Máte minutku! "

" Juj! Už? Tak my dem no. "

Takže jsme v backstagy. Všímám si ale že Tinus poskakuje na místě. Nervozita, to už je ale taková rutina.

" Nervózní viď? "

MARTINUS: " Ty jo jak si na to přišel? No jasně já vím taková rutina u mě no. "

" Tak jdeme pojď! "

Vybíháme na pódium. Opět z nás nervozita padá, teda alespoň ze mě.

MARTINUS

Myslel jsem si, že to se mnou bude špatný, ale není. Je to naprosto super! Ostatní mě okamžitě nabili energií. Sice se občas jen tak očko po očku podívám směrem k backstagy, abych si pohlídal jestli někdo nejde. Jo samozřejmě vím, že nikdo nepřijde. Ale tak flash back že ano?

NOVÁ KAPČA, URČITĚ MI DEJTE VĚDĚT, JESTLI SE LÍBÍ. MĚJTE SE. PAPA.