Marcus and Martinus ( Why?)

XVI.

MARTINUS

Sedím ve sklepě. Pořád. Uplynuly už čtyři dny od mého prvního psaní Macovi. Bohužel se mi před dnem vybil telefon. Marcusovi jsem to napsal, aby se nebál, že se mi něco stalo.

Sedím tu. Sedím tu a doufám. Doufám ve změnu. Něco na mě asi leze. Nějaká nemoc asi. Né to bude určitě vetřelec. Že je Martinusi?

Mám totiž dnes nějaké těžké nohy, jsem docela pořád unavený a hodně mě bolí hlava. Ale při nejhorším řeknu Lise, jestli by mi nedala nějaký prášek.

Nudím se. Nemám co dělat. A tak stále koukám do šedivé zdi přede mnou. Jo ona je totiž zák zajímavá. Najednou slyším odemykání dveří. Někdo běžel po schodech směrem ke mně. Po chvíli jsem ho spatřil. Tonny? Co ten tu chce? Nikdy pro mě nechodí. Vždy přijde Andreas.

TONNY: " Dělej vstaň z té země a pojď se mnou! Ale rychle! "

Pomalu jsem se přemluvil vstát. A je to tady říkal jsem, že je nemocný. Při vstávání se mi zamotala hlava a já jsem skoro upadl.

TONNY: " Dělej! "

To mě probralo a následoval jsem ho nahoru. Vyšli jsme.

Tam čekali všichni. Měli zabalené všechny věci.

" C - c - se dě-je? "

Byl jsem zmatený. Netušil jsem nic.

LISA: " Jede sem policie. Nevíš náhodou jak by nás našli? "

A sakra. Oni mě prokoukli. Moje domněnka se hned potvrdila, protože Andreas mi šáhl do kapsy u kalhot a vyndal z ní telefon.

LENA: " Tak co s tebou? Uvědomuješ si, že za tohle nezůstaneš bez trestu? Mohli bychom tě klidně zabít! A neuděláme to. Přeci jen byl jsi dlouhou dobu náš kamarád. A bylo by to tedy nelidské, zabít tě. Ale trest stejně dostanež. Ten ti vymyslíme, až budeme v Austrálii. "

" V Austrálii? "

Tam přeci nepojedeme ne? Vždyť to je hrozně daleko.

" Ano, musíme utéct daleko. Kvůli tobě. "

Najednou mě Andreas chytl a Tonny mě svázal. Zavázal mi ruce, nohy, ale i pusu a oči. Prý abych se o nic nepokoušel. Pak mě dali do červeného mercedesu. ( A jenom mám zavázané oči ale tu barvu auta jsem viděl už předtím. Ano? Jemom aby nedošlo k nějakým mýlkám.) Už slyším houkání sirény. Takže vyrážíme. Směr letiště. Asi.

Jeli jsme rychle. Hodně, hodně rychle, protože nás pronásledovala policie. Usoudil jsem to podle sirény, která se od nás nijak moc nevzdalovsla a také podle nadávek mojich únosců. Za sebe doufám že nás policie brzy dostihne.

Najednou slyším velkou ránu. BUM! BÁC! A cítím trhnutí. Narazil jsem do zdi kufru. Nabourali jsme. Jsem si tím skoro jistý.

Lisa s Lenou začli něco říkat německy a pak začli všichni vystupovat. Otevírá se kufr a někdo mě zvedá a bere do náruče. Odnáší mě kamsi, aniž by na mě promluvil. Nevím, jestli je to Andreas či Tonny a nebo třeba nějaký policajt. Nemám sílu ani odvahu se bránit. Nechám se tedy odnést. Někam mě posadí a následně mi ten někdo záhadný sundá šátek z očí. Chvíli si musím zvykat na ostré světlo. Teď teprve se mohu podívat na toho, kdo mě nesl...

TAK CO SCHVÁLNĚ. KDO SI MYSLÍTE, ŽE HO NESL? A DOMNÍVÁTE SE O TPM, ŽE JE MARTINUS ZACHRÁNĚNÝ? NECHCI VÁS MOC DLOUHO NAPÍNAT A SLIBUJI, ŽE JDU TEĎ PSÁT DALŠÍ KAPITOLU O KTERÉ NESLIBUJI, KDY VYJDE. MĚJTE SE. PAPA.