Marcus and Martinus ( Why?)

XXVI.

MARTINUS

Už od rána mi je pěkně blbě. Bolí mě břicho a hlava. Nevím co to je. Ale třeba když se z toho vyspím, tak to pak bude v pohodě. Bestak už je večer.

Vzbudil jsem se. Kvůli hrozné bolesti v břiše. Hrozně mě tam píchá, bolí a jakoby mě tam něco svíralo. Nezbývá se mi nic jiného než se stočit do klubíčka. Snažím si utišit mou bolest. Nepomáhá to. Vůbec nic nepomáhá.

" Marcusi? Jsi tu někde? "

MARCUS: " No né. Ty jsi se probudil jo? "

" Co... Kolik je? "

MARCUS: " No půl jediný a to spíš už od večera. Hale je ti dobře? Si celý bílí. "

" Né je mi hrozně. Bolí mě břicho a je mi hrozně špatně. "

MAECUS: " Je to na tobě poznat. Za hodinku přijdou rodiče tak tě pak vezmou k doktorovi. Jíst asi nechceš. "

" Ne. To fakt ne. "

MARCUS: " Tak zkus spát. Třeba to pomůže. Budu tu, kdybys cokoliv potřeboval. "

Znovu jsem usnul.

....

Znovu mě budí příšerná bolest v břiše. Tohle už normální určitě není. Pokouším se vstát. Marně, kvůli bolesti se nemohu skoro ani hýbat.

" Macu? Pomoz mi prosím. "

MARCUS: " Co je? Děje se něco? "

" Moje břicho... Marcusi pomoz mi nějak. To strašně bolí! "

MARCUS: " Dobře, dobře, dobře. Hlavně nebreč jo? Tak kde přesně tě to bolí? "

" Tady takhle dole. Ale hrozně moc. Pomoz mi prosím Marcusi. "

MARCUS: " Vydrž chviličku, zavolám rodičům co mám dělat. "

Vzal telefon a začal volat. Vysvětlil celou moji situaci a čekal na

MARCUS: " Né jeho to hrozně bolí... Né to není normální... Nic nejedl špatného, on totiž vůbec nejedl... Ale... za chvíli jo? Ok tak ale rychle... Neboj se. Za chvilku jsou tu. "

Svíjím se v bolestech na posteli. Mac při mě sedí a snaží se mě nějak utišit. Zvonek. Už jsou tu.

MARCUS: " Tinusku vydrž chviličku. Dojdu ji otevřít. "

Odchází ode mně. Za chviličku přichází táta a bere mě do náruče.

" Au. "

TÁTA: " Vydrž ještě, jedeme do nemocnice. "

Nakládají mě do auta a jedou se mnou směr nemocnice. V nemocnici mě posadí na takový ten vozík a jedu na vyšetření. Mám stejného doktora jako když jsem měl zlomenou nohu. Dávají mi injekce a dělají mi spoustu vyšetření. Nakonec mě posílají na rengen a sono břicha.

DOKTOR: " Takže Martinusi... Máš zánět slepého střeva a tentokrát se to bez operace nepůjde. Nemáš se čeho bát, je to normální banální operace. Musíš nám ale dát souhlas. "

" A vážně se nemůže nic stát? "

DOKTOR: " Jsi mladý, zdravý takže ne. "

" Tak já s tou operací souhlasím. "

DOKTOR: " Dobře. Teď tě připraví na operaci a já to oznámím tvému tátovi a bratrovi. Sejdeme se na sále. "

Připravili mě na sál a za nějakou dobu přichází doktor. Uspávají mě.

....

Probouzím se v posteli uvnitř bílé místnosti. Nikdo nikde, kromě mého bratra.

MARCUS

Jsme s Martinusem v nemocnici. Doufám že bude v pohodě. Někam ho vezou a k nám přichází doktor.

DOKTOR: " Bohužel váš syn musí na operaci. Souhlasil s tím, tak doufám, že vy nebudete proti."

Ne ne ne... Na jakou operaci? Ne já nechci vždyť ho bolelo jenom břicho.

" Cože na operaci?! Na jakou a a proč? "

DOKTOR: " Má zánět slepého střeva a bez operace to nepůjde. "

TÁTA: " Když mu to pomůže, tak já nejsem proti. "

Čekáme něco kolem hodiny, když se tu už objeví doktor.

TÁTA: " Tak jak to dopadlo? "

DOKTOR: " Dopadlo to ještě lépe, než jsme čekali. Nakonec jsme slepák ani vyoperovávat nemuseli. "

" A můžu za ním? "

DOKTOR: " No dospává na pokoji, ale jestli chceš tak můžeš. "

" Číslo pokoje? "

DOKTOR: " 270 jo a až se vzbudí tak pro mě s tátou prosím přijď. Musím s tvím tátou ještě něco zařídit. "

Zakýval jsem hlavou na souhlas a rovnou si to zamířil k pokoji 270. Tady je! Vstupuji dovnitř. Na posteli leží Tinus. Nevypadá nejlíp, ale taky ne nejhůř. V ruse má kapačku. Sednu si na židli. Čekám čtvrt nebo půl hoďky. Konečně se probouzí. Otevírá své hnědé očka.

" Ahoj. Tak jak je? "

MARTINUS: " Jako bylo i líp, ale celkem v pohodě. "

" Jo eeee vydrž chviličku, musím dojít pro doktora. "

Vycházím ven. Mávám na doktora s tátou. Oni se zvedají a jdou za mnou se mnou za Tinusem. Pak s doktorem vedeme rozhovor o Tinusově stavu.

MARTINUS: " A z čeho to mohu mít? Vždyť si dávám pozor na to, co sním. "

DOKTOR: " Ty asi ano, ale když tě unesli, tak jim asi bylo jedno co ti dají viď? A navíc se to spojilo s tím stresem a ťeď se to teprve ozvalo. Něco jako časovaná bomba. "

Jasně zase ty dvě krávy! Že my jsme se s nimi vůbec bavil.

MARTINUS: " A pustíte mě kdy? "

DOKTOR: " Když mi slíbíš, že nebudeš skoro vůbec chodit, což nevím jestli tě někdo bude chtít nosit. A když budeš jíst jenom to, co ti předepíše, tak zítra večer nebo pozítří ráno můžeš jít domů. A nebo příští týden. "

" Já ho klidně budu nosit takže zítra. "

DOKTOR: " Aby ses nepředřel, no i když... Takže zítra si pro něho přijeďte. "

STÁLE ŽIJU. NEBOJTE AKORÁT NO VŠAK VY VÍTE. MÉJTE SE. PAPA.