Marcus and Martinus ( Why?)

XXIV.

MARTINUS

MARCUS: " Dneska máme fotbal. Půjdeš? Nebo se s nimi ještě nechceš vidět? "

" Blázníš? Vždyť já se už nemůžu dočkat! "

Už od včerejška se na ten fotbal těším jako malý kluk.

MARCUS: " Tak jdeme? "

" Jooo. "

Tak tedy vycházíme směr fotbalové hřiště. Moc se na své kámoše z fotbalu těším. A také na samotný fotbal.

....

Už jsme tu. Jsme u vchodových dveří. Marcus šahá na kliku a otáčí se na mě.

MARCUS: " Připraven? "

" Jo. "

Otevírá dveře a následně do nich vchází. Takže Martinusi nádech a výdech. Vstupuji sem také. Hned u dveří se setkáváme s Alexandrem, Christianem a Eliasem.

ALEXANDR: " Tinusi! Ahoj brácho. "

CHRISTIAN: " No ne ne a já se bál že už tě neuvidím! "

ELIAS: " Pánové a jsme v háji. Už si nedáme góla, protože tady Gunnarsenovi jsou zase ve hře."

Všichni mě obejmuli.

" Rád vás zase vidím kluci. "

Postupně jsem se, se všemi z týmu přivítal.

TRENÉR: " Takže kluci začínáme. Dnes jste tu konečně všichni. Jsem rád, že tu mohu dnes konečně přivítat Martinuse. "

Začali tleskat. Všichni. Tleskali mi a tím mě vítali.

MARCUS: " Necul se jako měsíček na hnoji. "

TRENÉR: " Tak pojďte hrát. "

Začali jsme jednoduchými cviky s míčem a pak pokračovali hrou. Rozdělili nás na dva tými a hráli jsme. Moje nadšení z toho, že konečně hraji rychle odpadlo. Trenér mě totiž dost zhejtil. Všechno co jsem udělal bylo špatně. Takže jsem teď po tréningu dost naštvanej. Naštvanej na trenéra, na sebe na všechny. Vystřelil jsem z fotbaláku, bez Marcuse. A skoro jsem se ani nepřezul.

MARCUS: " HÉÉJ! MARTINUSI! ČEKEJ NA MĚ!"

Zastavuji se a čekám na Marcuse který mě právě dobíhá.

MARCUS: " Proč si na mě nepočkal? Vždyť jsme byli domluvení. "

" Promiň já chtěl být sám. Byl jsem naštvanej a nechtěl jsem být na tebe hnusnej. "

MARCUS: " Já vím. Ten ti dal co? Příště to bude lepší neboj."

" Jo doufám v to. Tak už pojď ať máma nevyvádí. "

Tak Teda jdeme.

....

MÁMA: " Tak co fotbal kluci? "

MARCUS: " Jo dobrý. "

" Ne nebylo to dobrý. Bylo to naprosto příšerný. "

TÁTA: " A proč? "

" Martinusi přihraj ne! Matinusi běž rychleji! Martinusi koukej se na míč! Martinusi nekoukej pořád na míč! Martinusi vypadáš jako kuře narovnej se! "

Předváděl jsem svého trenéra, zatímco se Marcus nehorázně smál.

K ZDE VĚČNĚ NEMOCNÁ AUTORKA VYDALA DALŠÍ KAPITOLU. NA MÉM PROFILU MÁM NOVÝ PŘÍBĚH. TAK SE NA NĚHO URČITĚ MRKNĚTE. MĚJTE SE. PAPA.