Marcus and Martinus ( Why?)

XXXIII.

MARTINUS

Jsem nejistý. Úča mě rozsadila s Marcusem a posadila k Chloue. A to je důvod mé nejistoty. Protože se mi asi líbí. I když, no prostě já nevím. Bojují ve mě dvě strany jedna, která ji miluje a druhá která ji nemusí. Proč? Protože se poslední dobou tak trochu bojím holek asi. Vyhledával jsem si to na Google co by to tak mohlo znamenat, protože je to vážně divný. Psali tam že se když někdo zažije trauma, nebo špatnou vzpomínku, tak je poté možné se holek tak trochu bát. Myslím, nebo spíš vím, že to trauma je nejspíše můj únos. A kdo ho zavinil? Správně Lisa s Lenou. Takže asi mám důvod se bát holek? Nebo ne? Mám v plánu jít za psychologem. Zaptám se ho jestli to jde, nebo jsem prostě jenom divnej. Uvidím. Jdu tam dneska po škole, protože Marcus se mnou dnes nejde. Jde totiž dneska s Emil. Samozřejmě jen jako kamarádi do kyna na nějaký film.

Zvoní. Konečně.

UČITELKA: " Hodinu ukončuje učitel a né zvonění! "

My to máme samozřejmě někde a jdeme na oběd.

MARCUS: " Tak já jdu s Emily a snad ji to řeknu. "

" Určitě řekneš. Ty to zvládneš. "

MARCUS: " Jo a ty tref domů prosimtě! "

" Já nejsem neschopné a trefí, takže se neboj! "

EMILY: " Jdeme? "

MARCUS: " Jo jdeme, tak čau Tinusi! "

" Ahoj! "

Já mířím hned za nimi. Doma si myslí že jdu na oběd a pak možná s mím kámošem Patrikem někam ven. Ten mě má krýt kdyby se někdo ptal. Ale ani jemu jsem neřekl proč. Realita je však jiná. Mířím do k tomu psychologovi jak jsem již zmiňoval.

....

NĚJAKÁ PANÍ: " Tak další! "

Jsem na řadě. Vycházím dovnitř a sedám si na židli.

PSYCHOLOG: " Tak co vás trápí? "

" No víte... Já jsem zmatený. Líbí se mi asi jedna holka, ale zároveň jakobych se holek bál. "

PSYCHOLOG: " Zažil jste nějaké trauma s dívkami? "

" Ano. "

PSYCHOLOG: " A povíte mi o něm? "

Řekl jsem mu vše, co jsem si pamatoval. On mě se zájmem poslouchal. A nakonec spolu hledáme řešení.

PSYCHOLOG: " Co nejdříve ji řekněte své city a určitě se nemáte čeho bát, protože jak se říká ženy jsou nejkouzelnější stvoření. "

" Děkuji, na shledanou. "

Vycházím a zjišťuji, že už je tma. To bude doma humbuk. No nic pomalu ale jistě se přibližuji domu.

....

Jsem tu otevírám vchodové dveře. To okamžitě přiláká mého bratra.

MARCUS: " Můžeš mi říct, kde si byl?! Víš jak jsem se o tebe bál?! "

Nebyl tolik ani naštvaný, jako vystrachovaný.

" Byl jsem s Patrikem, vždyť jsem ti to říkal. "

MARCUS: " A proč mi ani jeden neberete telefon?! "

" To víš no hráli jsme na X-boxu a pak nevnímáš. Hale sorry a kde jsou rodiče? "

MARCUS: " Máš štěstí že tu nejsou oba musí zůstat v práci. "

" Asi dostanu domácí vězení co? "

Podíval jsem se na něj a pokusil se udělat, co nejroztomilejší kukuč.

MARCUS: " Já jim to neřeknu, ale to vězení dostaneš ode mě! A na týden! Takže ze školy půjdeš se mnou rovnou domů a tam si zalezeš do pokoje a budeme hrát spolu fifu. A teď mazej spát! "

U posledních vět nebyl naštvaný, ale myslel to vážně. I s tím trestem s fifou. A ano radši ho poslechnu a jdu se umýt a spát.

OK UŽ JSEM TU AS A I S NOVOU KAPITOLOU, DOUFÁM ŽE SE LÍBILA. MĚJTE SE. PAPA.