Marcus and Martinus ( Why?)

XXXII.

MARCUS

Do naší třídy přišli dvě nové holky. Chloe ( Klouí ) a Emili. Dvojčata i když si vůbec nejsou podobný. Takže z toho jsme s Martinusem usoudili že jsou asi dvouvaječné. A můžu vám říct, že jsem se zamiloval. Zamiloval jsem se do Emili. Za pouhý dva dny. Sedí se mnou v lavici, protože mě s Tinusem rozsadila. Nechápu,co jí k tomu vedlo. No možná, teda určitě vím. Tak jsme s Tinim dělali kraviny no! Její problém, že nás to její remcání nebavilo. Ale stejnak si nestěžuju, akorát nemám zdání, jak ji říct že jí mám rád, trochu víc než kamarádku. Z přemýšlení mě vytrhává náraz. Náraz do někoho. Já to naštěstí ustál ale ten, do kterého jsem strčil skončil na zemi.

" Tini jsi v pohodě? "

MARTINUS: " Jo dobrý, jenom si mě shodil na zem. "

" Jsem se zapřemýšlel. "

MARTINUS: " Jo to jsem viděl. A nad čím jsi přemýšlel? "

" No... "

EMMA: " Kluci pojďte uklidit nádobí do myčky! "

" Martinusi zvedni se z tý země a pojď zdrháme! "

Rychle a nenápadně se vypařujeme z domu, ale opatrně abychom nebyli vypozorovaný. A zdrháme do takového menšího parčíku. A jsme tu!

MARTINUS: " Tak nad čím jsi přemýšlel? "

" Víš jak k nám přišli ty dvojčata? "

MARTINUS: " É jo? Počkej?! Tobě se jedna z nich líbí viď? "

" Jo. "

MARTINUS: " A a která? "

" Emili. "

MARTINUS: " Jo tak to je fajn a už jsi jí to řekl? "

" Ne. Já, já nevím jak. "

MARTINUS: " Tak zkus třeba... já nevím. Rád bych ti pomohl. "

Chtěl jsem mu odpovědět, ale on něco zašeptal, myslím že jsem to slyšet neměl.

MARTINUS: " Ale sám si nevím rady. "

" Copak jsi říkal? "

Znejistěl, takže jsem to slyšet neměl.

MARTINUS: " C c co já n n nic neříkal. "

Když myslí. Ale co když se mu někdo líbí jenom mi to prostě nechce říct?

" A tobě se někdo líbí. "

Neškodná otázka, ale on se k ní postavil jako kdybych se ho ptal jestli dneska nevykrádal banku.

MARTINUS: " Ne ne mě se nikdo rozhodně nelíbí. A jdeme domů za chvíli se bude stmívat a máma by vyváděla. "

Vyskakuje na nohy a mění téma. Takže líbí. No poslouchám ho a vydáváme se společně domů. Už si nic neříkáme a po návratu domů si každý zalézáme k sobě do pokoje.

TAKOVÁ KRATŠÍ KAPITOLA, SNAD NEVADÍ. MĚJTE SE. PAPA.