Marcus and Martinus ( Why?)

XXVIII.

MARCUS

DOKTOR: " Takže, je to v pohodě. Jak jsem již říkal měl jsi štěstí, že tě sem přivezli takhle brzo. "

MARTINUS: " A kdy budu moct zase hrát fotbal? Strašně se nudím a potřebuju už hrát. A taky jsme měli už začít zpívat a pořád nic... "

DOKTOR: " Zakázat ti to nemůžu, protože by jsi mě stejně asi neposlechl. Mám pravdu? "

MARTINUS: " Možná... "

DOKTOR: " Pořád je lepší kdybys ještě na den dva omezil fyzickou aktivitu. A pak bys mohl teoreticky s tady s bráchou začít pomalu hrát. Ale ty na něho dáš pozor jak mile mu bude blbě nebo cokoliv, tak ho někam posadíš a dáš mu napít čistý studený vody jo? "

" Jasně, já se o svého malého bratříčka postarám. "

Po tomto jsem se setkal s Martinusovým vražedným pohledem a já se na to hned málem rozesmál.

DOKTOR: " A se zpíváním můžete začít třeba hned, ale koncertování... Vím, že mmáte jeden koncert za týden, ale ten nedoporučuji. Možná ale s pravidelným cvičením. "

DOKTOR: " Tákžé... To je vše co jsem vám chtěl říct a na shledanou. "

MY VŠICHNI: " Na shledanou. "

....

" Brácho? "

MARTINUS: " No? "

" Měl bys cvičit. Jinak ten koncert nestihneme, ale jestli se na to necítíš, tak já to pochopím. "

MARTINUS: " Né ten koncert bude sice zkrácený, ale já to zvládnu. Aaaa jaký je to cvičení? "

" Takže první až třetí den tu máš 15. "

MARTINUS: " Fajn, tak já to zkusím. To zní docela jednoduše. "

MARTINUS

Takže cvičení jo? Tak já si tedy lehám na zem a jdu to zkusit no.

" Podržíš mi nohy? Oni by se mi pak hýbali a nemělo by tak cenu. "

MARCUS: " Jo jasně že jo. "

Takže tři, dva jedna teď! Pokouším se zvednout. Něco mi v tom ale brání. Bolest. Ostrá pichlavá bolest.

" Au, ne já to nedám. "

MARCUS: " Dáš bolí to. Ale ty to zvládneš. "

" Když já nevím... "

MARCUS: " Ale víš. Takže ještě jednou. "

Poslechnu ho a lehám si na zem. A pokus číslo dvě začíná. Opět se začínám zvedat. V mém břiše se opět zvedla vlna bolesti. Nesmím to vzdát. Pomaličku jsem se zvedal. Zatínám zuby a své víčka tisknu k sobě. Jo jsem na hoře!

MARCUS: " No vidíš! Zvládl jsi to! "

" Jo já to dal! Ale bolí to. "

MARCUS: " A teď už jenom 14 krát. "

" Ty mě jednoho dne zabiješ! "

MARCUS: " Ne já tě jednoho dne dám konečně do kupy. A bude to snad brzy. Tak šup šup! "

Asi za půl hodiny jsem měl docvičeno a já mohl jít dělat něco svého.

JO JÁ VÍM ZASE NUDNÁ KAPITOLA. ALE NEBOJTE BRZY ZASE PŘIJDE NEČEKANÝ ZVRAT. MĚJTE SE. PAPA.