Marcus and Martinus ( Why?)

XXXI.

MARTINUS

MARCUS: "Těšíme se na vás zase příště! "

" Brzy na viděnou. "

Zamáváme a odcházíme. Odcházíme oba s dobrým pocitem.

MARCUS: " Tak co? Jaký to bylo? "

" Naprosto úžasný. Jsem netušil že se do toho zase tak rychle dostanu. "

MARCUS: " No já ti to říkal, tady je vidět jak mi věříš. "

" Ha ha ha, vážně vtipný. "

TÁTA: " Kluci jdeme za chvíli nám letí letadlo, takže pospícháme šup šup! "

Takže jdeme do letadla a tak dále, a tak dále.

....

Dneska je škola. Bohužel. Nebo hurá? Spíš bohužel, asi. Nevím jestli se mám těšit, nebo ne. Opět uvidím své kamarády, kterých ale není moc. Uvidím své spolužáky, kteří mě neměli asi nikdy moc v lásce. Třeba se to ale změní. Nebo taky ne. No zjistím to pouze tak, že do té školy půjdu.

" Marcusi jsi už připravený? Jdeme! "

MARCUS: " Jo jasně. Kde jsi? "

" Mám obuté boty, tak zkus hádat. "

MARCUS: " Juj jsi nějaký rychlí dneska. "

" Emmo? Kde jsi ty? "

EMMA: " Jdu jdu. Už běžím! "

A už tu jsou oba. Obouvají si boty a vyrážíme do všemi milované školy. A už ji vidím.

Zastavuji se. Potřebuji ještě chvilku.

" Můžem zastavit ještě. "

EMMA: " Né já potřebuji za holkama. Takže dem! "

MARCUS: " Né Emmo běž napřed, my s Tinim dojdeme. "

EMMA: " Fajn. "

MARCUS: " Potřebuješ chvilku? "

" Malinkou. "

Jen tam tak stojíme a čekáme. Čekáme na mě. Tak jo Tinusi nádech vídech a jdi! Hned!

" Jdeme! "

Tak tedy jdeme. Vycházíme do třídy. Ve třídě se na nás všichni otáčejí.

VŠICHNI: " Ahoj Martinusi! "

Všichni se ke mně hrnou a objímají mě. Naše třídní objetí do kterého jsem nikdy nepatřil. Jenže teď už patří jenom mně. Jo jsem citlivej, takže i slzyčky byli no.

PARDÓN ZÁ KRÁTKOU KAPITOLU. MĚJTE SE. PAPA.