Taliyah

Prolog

Seděla jsem na trávníku v central parku a v rukou držela kelímek latte ze Starbucks. Naproti sobě jsem měla položený notebook a snažila se projet veškeré podivné události za poslední tři roky.

„Nechceš si dát na chvíli pauzu?" Podíval se na mě překvapeně Josh, který házel tenisák našemu psovi. Zvedla jsem zrak od obrazovky notebooku a podívala se na něj.

„Už ti někdo řekl, že zlo nikdy nespí? V jejím případě to platí pětinásobně!" S protočením očí jsem usrkla ze svého latte a podívala se do notebooku, kde na mě vyskočil článek o mimozemském útoku na New York.

„Tohle rozhodně divné je." Zakroutila jsem hlavou a otevřela článek. Psalo se tam o skupině hrdinů zvané Avengers, stejně tak o bohovi, jenž měl celý útok na svědomí.

„Doufám, že to, co čteš je alespoň zajímavé." S úšklebkem se posadil vedle mě a podíval se do obrazovky.

„Přijde ti to snad, jako opak zajímavého?" Poukázala jsem na článek, ve kterém bylo přiloženo i video. Nevěřím, že to nějaký cvok nahrával. S povzdychnutím jsem zapnula video, které bylo přiloženo u článku. Místo videa, jsem zahlédla naprostou tmu.

Před očima se mi zjevil obraz muže visícího ze střechy, posledními silami, jenž, mu zbývaly se držel okraje a pohled upíral na osobu sklánějící se nad ním. Žena se mu pouze vysmívala a jeho ruku přišlápla. Lukostřelec se s křikem pustil okraje a volným pádem letěl ze střechy.

„Lydie!" Křičel Josh mé jméno a třásl se mnou. S výkřikem jsem se probrala z transu a svůj vyděšený pohled upřela na něj.

„Musím je varovat." Zašeptala jsem spíše pro sebe než pro Joshe, který se na mě pouze nechápavě podíval, tím však jeho vyjádření k mé větě skončilo.