„Počkej, takže ty zde bydlíš dva týdny a už znáš celou historii New Yorku? To je šílený" pobaveně se ušklíbla Chris a plácla se do čela. Pokrčila jsem lhostejně rameny, protože mně to až tak zvláštní nepřišlo. V knihovně trávím více času než doma, vlastně knihovna je můj druhý domov.
„Zase tak šílené to není a bydlím zde tři roky, pouze jsem chodila na vysokou školu, takže jsem tu nebyla" pokrčila jsem rameny a podívala se na Chris, která vypadala poněkud zmateně.
„Tak když jsme u historie New Yorku, co tě zaujalo nejvíce?" podívala se na mě s pobaveným úšklebkem hrajícím jí na rtech a podepřela si rukou bradu.
„Nejspíše událost z roku dva tisíce dvanáct, kdy sem lehce retardovaný bůh lží a intrik jménem Loki přivedl armádu Chitauri za účelem ovládnutí Země. Následně byl zastaven partou halloweenských koledníků zvaných Avengers a bla bla bla" pokrčila jsem rameny a vysloužila si od Chris překvapený pohled.
„Zaprvé, halloweenští koledníci? To ještě použiju. Zadruhé, nikde se nepsalo, co přesně byla armáda mimozemšťanů" zakroutila hlavou a nevěřícně na mě koukala. Obrátila jsem pohled ke stropu a začala počítat žárovky, které mi v daný moment přišly zajímavější než procházet si jejím výslechem.
„Bože, co jsi udělala?" podívala se na mě překvapeně Chris, načež mi pouze zacukaly koutky pobavením, ačkoliv situace nebyla vůbec k smíchu.
„Pohrála jsem si s tajnými soubory Shieldu, to se nesmí?" podívala jsem se na ni s pobaveným úšklebkem na rtech, načež mi jedinou odpovědí bylo plácnutí do čela, mého čela!
„Jestli to Fury zjistí, tak tě zabije" zakroutila hlavou a znovu mě plácla do čela se slovy 'Facepalm'. Mám pocit, že neví, co to facepalm je, nebo je ještě šílenější, než jsem si myslela.
„Co? Nemyslím si, že by jej zajímala nějaká čtyři a dvaceti letá holka, která strká nos kam nemá" pokrčila jsem rameny a opřela si ruce o stůl před sebou. Chris se nadechovala, že něco řekne, ale v daný moment se dveře od kavárny otevřely a dovnitř vstoupil černoch s páskou přes oko. No to mi podrž koště. Rychle jsem zajela, co nejníže na židli, co jen bylo možné, protože se pohledy všech přítomných začaly obracet směrem ke dveřím, my seděly u stolku, který byl u dveří. Chris také začala zajíždět na židli dolů a zakryla si rukou obličej, aby ji náhodou Fury nepoznal, nebo co. Obě jsme tajně doufaly, že si nás Fury nevšimne a my tak budeme moci odejít po svých a bez jakýchkoliv problémů. Ta naděje se vypařila ve chvíli, kdy svůj pohled obrátil k našemu stolku a zahlédl zrzku a bělovlásku krčící se pod stolkem.
„Slečno, Martinová, mohu s vámi na slovíčko?" optal se neutrálním tónem a stoupnul si k našemu stolku. Zaklela jsem a vylezla zpod stolku. Když jsem se podívala nahoru, kde stál mírně naštvaný Fury, neodpustila jsem si hlasité polknutí. Tohle se bude vysvětlovat hůře než velký třesk.
„Klidně i na dvě, pokud zaplatíte to latte" pobaveně jsem se ušklíbla a poukázala na kelímek latte před sebou, kterého jsem se díky Furyho vtrhnutí sem pomalu ani nedotkla. Když jsem zahlédla Furyho pohled, hned jsem zvážněla a přestala s veškerýma fórkama, nebo by mě ještě zastřelil, a přece nenechám uklízečkám práci navíc.
ČTEŠ
Taliyah
FanficUž tři roky se skrývám před bohyní, která svou moc ukradla jinému bohovi. Tři roky se snaží získat mé schopnosti, protože jsem jedna z posledních vílích banshee. Nebyla jsem ale jediná, kdo se ocitl na jejím radaru. Na jejím radaru se ocitla taktéž...
