Taliyah

13-Mizející ohnivá koule

Je to dva týdny od útoku Agrosy a po ní není stále ani stopy. Bylo to jako by se vytratila z povrchu zemského. Pochodovala jsem po pokoji a soustředila se na každou maličkost, ať už to byla zeď, okno či dokonce zrcadlo. Doufala jsem, že mě do obličeje udeří nějaká vize a já si budu připadat k něčemu. Vzdala jsem veškeré snahy o vyvolání vize a odebrala se do společenské místnosti za ostatními.

„Viděla jsi něco?" optal se mě hned Clint a svou pozornost hned obrátil na mě. Se zakroucením hlavy a zoufalým povzdychnutím jsem se posadila vedle něj.

„Lyds, dej si na chvíli pauzu. Neustále se pokoušíš o vyvolání vize, vždyť už ani nespíš" podíval se na mě káravě Tony, načež jsem pouze pokrčila rameny.

„Měli bychom ji hledat, určitě se jen tak neztratila" pohlédla na mě se zakroucením hlavy Wanda. Opřela jsem si hlavu o Clinta, když se mi zablýsklo před očima.

„Něco mi říká, že to byla vize" pobaveně se ušklíbnul s pohledem upřeným na mě Clint. Souhlasně jsem přikývla a snažila se rozmrkat obraz, který se mi mihnul před očima.

„Co v ní bylo?" optal se mě překvapeně Clint sedící vedle mě. Povzdychla jsem si a stočila svůj pohled na něj.

„Jde si pro tebe. Chce vás dostat všechny, ale momentálně jsi jejím cílem ty" se zakroucením hlavy jsem si povzdychla a Clint se zarazil u pojídání preclíků. Vypadalo to dosti komicky, když se mu jeden zastavil pár milimetrů od pusy.

„Ale v abecedě jsou přede mnou ještě Tony a Bruce" s pobaveným úšklebkem na rtech si dal do pusy onen preclík a já se neubránila úsměvu, za což jsme si od těch dvou vysloužili nevraživý pohled.

„Myslím, že jsi ji na té ulici pěkně nakrknul" s přimhouřenýma očima a pobaveným úšklebkem na rtech jsem mu opět opřela hlavu o rameno a neodpustila si zívnutí.

„Co budeme dělat?" optal se otráveně Tony a neodpustil si odkašlání, načež jsme po něm oba střelili nevraživý pohled. Občas je opravdu na odstřel.

„Momentálně musíme čekat a krýt si záda" s povzdychnutím si Steve promnul čelo a já zamrkala očima, abych se ujistila, zda přede mnou doopravdy sedí Kapitán Amerika, či nějaká jeho imitace.

„To je ten nejstupidnější nápad, co jsem za poslední tři roky slyšela" se zamrkáním očí a zvednutým obočím jsem se podívala na Steva.

„To říkáš jako ty, nebo jako banshee?" s pobaveným úšklebkem se na mě Bucky podíval a poté na Steva, zda svůj nápad nechce přehodnotit.

„To říkám za nás za obě, tenhle nápad je na nic a my tady umřeme" s protočením očí jsem si založila ruce na prsou a neodpustila si úšklebek. Zaregistrovala jsem Clintovo, Tonyho a Buckyho uchechtnutí, ale raději jsem to nekomentovala.

„Když banshee podá námitku, tak prostě poslechneš" s pobaveným úšklebkem Bucky ukázal na mou osobu a pohled upřel na Steva, načež jsem vyprskla smíchy.

***

Posadila jsem se na okraj střechy a spustila nohy dolů. Pohlédla jsem na zapadající slunce, které posledními paprsky ozařovalo koruny stromů, jenž byly kolem základny. Světlo lehce prosvítalo mezerami, které se tvořily mezi listy.

Jak jsem pozorovala zapadající slunce nad základnou, začínala jsem mít pocit, že zde nejsem sama. Věřila jsem více svým schopnostem, které mě doposud nezradily, proto mi bylo hned jasné, že tu opravdu sama nejsem.

„Pozoruješ západ slunce?" zaslechla jsem za sebou mně až moc dobře známý hlas. Co nejrychleji bylo možné jsem se zvedla a ohlédla se za sebe, a tam stála. Tentokrát však na sobě neměla rudé šaty, jako při našem střetnutí v ulici New Yorku, měla na sobě kožené upnuté kalhoty, bílé tílko a celé to završovala khaki riflová bunda.

„Koho jsi pro to oblečení musela zabít?" optala jsem se jí ironicky s pobaveným úšklebkem na rtech a založila si ruce na prsou.

„Víš, že stát na okraji střechy je nebezpečné? Mohla by se ti stát nějaká nehoda" pohlédla na mě s uchechtnutím a poté se zarazila.

„Oh, vlastně je to ideální" s pobaveným úšklebkem udělala krok vpřed a já rychle uskočila od okraje střechy. Jistota je vždy jistota.

„Moment, když jsi tady...Clint" s vyděšeným výrazem jsem vydechla a pozorovala Agrosu, které na tváři hrál pobavený úšklebek.

„Myslím, že Parrishe to bolelo více" se sladkým úsměvem mi pohlédla do očí a udělala pár kroků mým směrem. Když vyslovila jeho jméno, nahromadil se ve mně veškerý vztek za ta léta a já dala rychle ruce před sebe a zakřičela. Při pohledu na Agrosu letící volným pádem dolů ze základny jsem se musela pouze pobaveně ušklíbnout.