Taliyah

15-Anděl smrti

Cítila jsem, jak se mnou někdo třese. Otevřela jsem oči a vyletěla do sedu. Zběsile jsem se rozhlížela kolem sebe a zrychleně dýchala, když mě zachytily dvě paže.

„Lyds, uklidni se, ano?" snažil se mě uklidnit Clint a posadil se na postel vedle mě. Zajímalo by mě, zda tahle věta již někdy fungovala.

„Zlý sen?" pohlédl na mě se zvednutým obočím a sundal ze mě své ruce.

„Tak trochu, jak jsi o tom věděl?" optala jsem se jej s úsměvem a podepřela si bradu rukou, kterou jsem měla zapřenou o svá kolena.

„Tvůj křik opravdu nelze přeslechnout" s uchechtnutím mi pohlédnul do očí a podrbal se na zátylku, načež jsem pokrčila rameny a nervózně si zkousla ret.

„Clinte, zůstaneš tu prosím?" podívala jsem se na něj prosebně a vzala jej za ruku, kterou jsem hned odtáhla zpět. Clint pouze přikývnul a lehl si na postel vedle mě. S úlevným oddychnutím jsem se k němu přitiskla a opět usnula.

„Otevři ty dveře, víš, že děláš správnou věc" zaslechla jsem vedle sebe ten samý šepot.

„Ne, nepustím tě ven" zakřičela jsem a posadila se na zem.

„Když mě nepustíš, všichni zemřou" zašeptala a dala mi ruku na rameno.

„Nemohu tě pustit" zakroutila jsem hlavou.

„Ale no tak, nejsem přece vrah" pobaveně se ušklíbla.

„Ne, ty jsi jenom anděl smrti" odpověděla jsem ironicky za což jsem sivysloužila facku. Natáhla jsem ruce před sebe a zakřičela.

„Lyds, vstávej sakra!" zakřičel Clint dost naštvaně. Otevřela jsem oči avyletěla do sedu. Rozhlédla jsem se po pokoji a zahlédla Clinta ležícího nazemi, jak se drží za hlavu.

„Co děláš na zemi?" optala jsem se jej překvapeně se zamrkáním očima a snažilase nesmát. Za tohle mi nepoděkuje.

„Zakřičela jsi ze spaní a mě to odhodilo na zem" prsknul na mě nevrle aneodpustil si nevraživý pohled. Jako kdybych neříkala, ale nedivím se mu.

„Co se děje, Lyds?" podíval se na mě se zmateným výrazem a posadil se. Nejspíšemu strach z dalšího odhození na podlahu bránil v tom jít blíže.

„To Agrosa, spojila se se mnou přes sny. Chce abych ji pustila ven" zoufalejsem zakroutila hlavou a složila si obličej do dlaní.

„Lyds, nic si z toho nedělej. Byl to jen sen, je zavřená, ven se opravdunedostane. Nehledě na to, že jí dokážeš rozdrtit svým hlasem lebku, jsisilnější než ona" s úsměvem vstal ze země a posadil se za mnou na postel.

„Já vím, ale nechci ji zabít. Nechci zabrat její místo, dost na to, že jsembanshee" zakroutila jsem hlavou a poté ji sklopila.

„Já vím, budeme muset něco vymyslet" s pokrčením ramen mi zvednul hlavu ausmál se.

„Jo, nebylo by to na škodu. Ráda bych se vrátila ke svému životu" sezakroucením hlavou jsem se uchechtla a podívala se do zdi před sebou.