Taliyah

25-Brána

„Viděla si na mě někdy lak na nehty nebo řasenku, či sukni?" podíval se na mě se zvednutým obočím Tony.

„Ne, ale tunu gelu ano. A třpytky" s úšklebkem jsem se na něj podívala, načež pouze protočil oči a vystoupil z quinjetu a my jej následovali. Budova byla stará a v rozpadajícím se stavu, nevěřím, že se to někomu chtělo rekonstruovat. Okna byla v některých částech vysklená a střecha, po které jsme kráčeli se nám rozpadala pod nohami. S každým naším krokem odpadl kousek betonu, který měl dle stavařů držet až do apokalypsy, nebo něčeho takového.

„Je to ta budova z tvé vize?" podíval se na mě se zvednutým obočím Tony a já souhlasně přikývla. I kdyby nebyla, má přítomnost by určitě nějakou vyvolala, je to tu jako reklama na pohřební službu.

„Tak jdeme udělat bububu" uchechtnul se Tony a nasadil si masku obleku.

„Fajn, jak chcete zabít Agrosu, aniž bychom zastoupili její místo? A jak chcete zabít démony, když nemáme andělské ostří?" pohledem jsem přejela všechny členy týmu, kteří se na sebe vzájemně nebavili.

„Spálíme je!" zakřičel Thor a já se na něj pouze nechápavě podívala, stejně jako všichni ostatní.

„Chceš spálit stvoření z podsvětí? Nějaké jiné špatné nápady?" podívala jsem se po všech a stále přemýšlela, zda má Thor všech pět pohromadě.

„Pošleme je zpět do podsvětí" s úšklebkem se na mě podíval Clint, načež jsem se pouze usmála. Konečně rozumný nápad.

Světla na chodbě postupně zhasla a všude začalo ozývat hlasité syčení a škrábání. Zvuky nebyly zrovna daleko od nás, což nás donutilo věnovat pozornost zvukům, nikoliv jeden druhému.

„Tohle asi nebudou naši kamarádi" řekl s mírným pobavením a strachem v hlase Pietro, který se rozhlížel všude kolem sebe. Všichni jsme se shromáždili do kruhu a rozhlíželi se kolem sebe.

„Co teď? V té tmě není nic vidět" konstatoval poněkud hlasitěji Steve.

„Tony, nechceš udělat lampičku?" zeptala jsem se Tonyho pobaveně. Tony se na mě podíval a dával jasně najevo, že k tomu jeho oblek neslouží. Dobře, za pokus to stálo. Tony dal pravou ruku před sebe, ze které najednou začala vycházet bílá záře a nám se naskytl pohled na několik démonů.

„Říkal jsem si, že by se to mohlo přece jenom hodit" řekl pobaveně s pokrčením ramen, ale svou pozornost dále věnoval démonům před sebou, kteří byli sice menšího vzrůstu, ale i tak působili děsivě. Byli na všech čtyřech, jejich přední končetiny byly delší než zadní a jejich hlavy připomínaly trojúhelník s ušima a očima. Jazyky měly zhruba stejné, jako hadi, pouze delší a širší.

„Co to do prdele je? Geometrický démon?" zeptal se s vykulenýma očima Pietro, který vytřeštěně koukal na jejich hlavy podobající se trojúhelníku. Lucifer má očividně speciální nadání pro geometrii.

„Myslím, že jsi je urazil" řekl Bucky směrem k Pietrovi při pohledu na démony, kteří dosti naštvaně koukali na Pietra.

„Tohle nemůže přežít nikdo, zacpěte si uši" podívala jsem se po všech členech, kteří si rychle zacpali uši. S rukami nataženými před sebou jsem zakřičela tak hlasitě, jak jen jsem dokázala. Démoni se s hlasitým křikem, který připomínalo spíše syčení, rozletěli na několik kousků. Podívala jsem se na ostatní a všimla si, že několik kousků, skončilo i na některých členech týmu.

„Takový dárek jsem opravdu nečekal" s pobaveným úšklebkem na rtech si Pietro sundal z ramene kousek onoho démona. Zakryla jsem si rukou pusu a zadržovala smích, který se dral na povrch. Steve pokynul, abychom šli dále a my se rozešli chodbou o patro níže.

„Lidi, setkali jsme se s hodně věcmi, ale démoni? Musíte uznat, že to je hustý!" křiknul nadšeně Pietro a my se na něj všichni podívali. Pietro se zarazil a zvednul obočí.

„Dospěj" protočil nad jeho chováním oči Tony a vydal se kupředu. Zahlédli jsme rudou záři vycházející z jedné místnosti a všichni si vyměnili vyděšené pohledy.

„Ale ne, otevírá bránu do podsvětí" zakřičela jsem a vběhla do místnosti, ze které rudá záře vycházela. Když jsem byla v místnosti, s nataženými rukami před sebou jsem zakřičela a odhodila tak Agrosu na zeď za ní.

„Nevypustíš ho ven, dokud jsem tu já" zasyčela jsem na ni a do místnosti začali vbíhat další členové týmu.

„Na to už je pozdě" s pobaveným úšklebkem se podívala na bránu, ze které vystoupil muž, jehož oči žlutě zářily. Všechny nás sjel pohledem a jeho oči se zastavily u mě.

„Jsem Azazel" s pobaveným úšklebkem na rtech se uklonil a pohled opět upřel na mě.

„Oni už mají v pekle i kočky?" zeptal se se smíchem Clint.