Taliyah

11-Ještě Jsme Neskončili

Agrosa následkem zvukové vlny tvořené mým hlasem odletěla o pár metrů dál. Když jsem si všimla Clinta ležícího na zemi, bez zaváhání jsem se k němu sehnula.

„Clinte, jsi v pořádku?" optala jsem se jej ustaraným tónem a rukou se dotkla jeho ramene, načež pouze přikývnul a já mu pomohla vstát ze země.

„Co blbneš? Jasně jsem ti řekl, že se nemáš vracet a ať varuješ ostatní" zakroutil hlavou a neodpustil si káravý pohled mířený na mou osobu.

„Poslala jsem Tonymu vzkaz přes Jarvise v autě, to se jako varování počítá, ne?" s pobaveným úšklebem na rtech jsem pokrčila rameny a pozvedla obočí, načež mi bylo odpovědí pouhé uchechtnutí a slabé přikývnutí hlavou. Agrosa se již zvedla ze země a mířila naším směrem. Clint mě pohotově schoval za sebe a připravil jsi luk a šípy.

„Lydie Martinová, obejde se to i bez boje a vedlejších ztrát, stačí, když půjdeš se mnou" pronesla s pohledem upřeným na mě a na tváři jí hrál pobavený úšklebek.

„Jo, tak to se nestane" s úšklebkem na rtech Clint vystřelil šíp přímo proti Agrose, který těsně před sebou chytila do levé ruky a zlomila jej na dvě půlky. Clint s překvapeným pohledem vytáhl další šíp z toulce, který proti ní ihned vystřelil, ta jej však pomocí pyrokineze proměnila na pouhý popel a v rukou utvořila drobný plamen, který chtěla vyslat Clintovým směrem, když ji zasáhl Kapitánův štít.

„Lydie, chci pouze tvé schopnosti, tohle divadlo není nutné" poukázala na zničené okolí kolem nás a v rukou pomocí pyrokineze utvořila další ohnivou kouli, kterou vyslala mým směrem, ale Wanda ji pomocí telekineze zachytila. Podívala jsem se na Wandu, která ohnivou kouli tlačila svými schopnostmi níže a stále ji zmenšovala.

„Zda je chceš, tak si pro ně pojď" s úšklebkem jsem vystoupila o dva kroky vpřed, abych byla dále od ostatních a blíže k Agrose. Clint se mě pokoušel svou rukou zarazit, ale jeho ruku jsem setřásla a pohled upřela zpět na bohyni v rudých šatech. Agrosa se povrchně usmála a pomalu vykročila mým směrem. Všichni přítomní nás sledovali, jako bychom právě zahájily třetí světovou válku.

Jakmile byla Agrosa těsně přede mnou, zhluboka jsem se nadechla a zakřičela, co nejvíce to šlo. Agrosa spadla na zem a z uší jí tekly pramínky krve.

„Pěkný pokus, ale mě se tak snadno nezbavíš. K tomu ti nebude stačit pouhý křik" s uchechtnutím a pobaveným úšklebkem hrajícím jí na rtech vstala ze země. Šla jsem přímo k ní a dala jí pěstí do obličeje, kopla ji do břicha a hned na to jí dala další ránu pěstí do brady. Na konec jsem dala ruce před sebe a zakřičela.

„Ještě jsme spolu neskončily, Martinová" s naštvaným výrazem na obličeji si otřela krev z tváře.

„Máš pravdu, neskončily. Konec nebude, dokud nebudeš klečet na kolenou a prosit o slitování" s pohledem jí upřeným do očí jsem udělala pár kroků vpřed. Agrosa se s pobaveným úšklebkem na rtech vypařila a zůstaly zde pouze škody, které způsobila.

„Myslím, že jsme tě podcenili" podíval se na mě s úsměvem Steve, který s v rukou svíral svůj štít, načež jsem pouze pokrčila rameny a rozhlédla se kolem sebe.

„Pořád jsme ale ještě neskončili" založila jsem si ruce na hrudi a podívala se po všech přítomných.