Taliyah

7-Kufr

Probudila jsem se na zadním sedadle Tonyho auta. Se zabručením jsem zvedla hlavu, abych se přesvědčila, zda je to opravdu Tonyho auto, nebo jestli mě někde prodal za láhev whiskey. Tony seděl na místě řidiče a Clint vedle mě a podpíral mi hlavu.

„Výborně, žiješ. Takže do té nemocnice nemusíme" zaradoval se Tony a koutkem oka se na mě podíval. Protočila jsem nad ním oči a chtěla se posadit, ale Clint mě zarazil.

„Musíme, nevíme, jestli nemá otřes mozku, nebo něco horšího" podíval se na něj káravě Clint a přejel mi rukou po vlasech, načež Tony pouze zabručel a přikývnul.

„Lyds, snaž se neusnout, nechci mít poslintané sedačky, takže hlavně neusni" řekl varovně a zároveň pobaveně Tony. Nebýt mi tak zle, tak mu jednu vrazím.

„Točí se ti hlava?" zeptal se lehce starostlivě Clint a podíval se na mě.

„Děsně" s uchechtnutím jsem se chytila za hlavu a podívala se na Clinta, který těkal pohledem ze mě na Tonyho. Cítila jsem se, jako po oslavě ukončení střední. Ne, tehdy to bylo horší.

„A je ti blbě?" zeptal se Tony s pohledem upřeným na mě. Chtěla jsem se zvednout a otočit mu hlavu zpět na silnici, ale to bych se nejspíš pozvracela, takže jsem po něm pouze střelila nevraživý pohled.

„Jo, takže zastav, nebo ti pozvracím auto. A Clinta" pobaveně jsem se ušklíbla, což se o Clintovi říct nedalo. Tony vytřeštil oči a prudce zabrzdil, tak za tohle ho zabiju. Clint vystoupil z auta a pomohl mi ven. Opřela jsem se o auto a snažila jsem se zhluboka dýchat, abych potlačila zvracení, které se díky Tonyho prudkému zabrzdění dralo na povrch.

*Clint*

Sledovali jsme Tali, jak se opírá o auto a snaží se zhluboka dýchat. Bylo hrozné ji takhle vidět. Byla celá bledá jako stěna, motala se a neměla daleko k tomu, aby vyprázdnila obsah žaludku. Chvíli v tom autě jsem měl strach, že mě pozvrací, ale naštěstí jsme se tomu vyhnuli.

„Lyds, jsi v pohodě?" zeptal se jí Tony a upřeně se na ni díval. Pozastavil jsem se nad oslovením Lyds. Nebyl jsem si jist, zda ji mám oslovovat Lydia, či Taliyah. Tali zvedla hlavu od auta a s pohledem upřeným na Tonyho pouze přikývla.

„Super, takže jedeš v kufru, nechci mít pozvracené auto" pobaveně se ušklíbnul a poukázal na kufr od auta. Káravě jsem se na Tonyho podíval a poté na Tali, která byla stále bledá.

„Jsem v pohodě, zase taková rána to nebyla" usmála se a odklonila se od auta. Stála již normálně na svých, aniž by se musela opírat, což bylo dobré znamení.

„Ty si toho moc nepamatuješ, co?" zvednul obočí Tony a opřel ruce o střechu auta. Zajímalo by mě, jak se svou výškou na tu střechu dosáhne.

„Otřes mozku nemá, jinak by mluvila, jako porouchaný Jarvis" pokrčil jsem rameny a pomohl Tali zpět do auta. Pro jistotu jsem se posadil za ní dozadu a Tony si sednul na místo řidiče.

***
Auto zastavilo před základnou a já pomohl Tali ven, kdyby se náhodou rozhodla omdlít. Tony přikázal Jarvisovi, aby zaparkoval auto.

„Lidi, jsem v pořádku" usmála se a podívala se na nás. Bylo poznat, že jí ještě stále není nejlépe, takže nepřipadalo v úvahu nechat ji samotnou.

„Zaprvé, nejsi. Zadruhé, ty věci bys sama neunesla. Zatřetí, nevíš, kde máš pokoj" uchechtnul se Tony, který ji podpíral, což vypadalo docela komicky, vzhledem k tomu, že Tali byla díky svým botám vyšší než on. Zastavili jsme se před pokojem Tali, kde na dveřích byla už i její jmenovka. Otevřel jsem dveře, aby ti dva mohli vejít a poté vešel dovnitř i s věcmi.

„Čekala jsem, že ten pokoj bude vypadat, jako vězení, ne jako místnost, kde může člověk i přežít" řekla s úšklebkem a odtáhla se od Tonyho.

„Clinte, měli bychom ji hlídat, pokud nás považuje za bachaře, tak je na tom opravdu zle" pobaveně se ušklíbnul Tony s pohledem upřeným k Tali, která na něj pouze ukázala vztyčený prostředníček.

„Nemyslím si, že je to tak horké, ale možná by s ní měl někdo zůstat. Navrhuji tebe, jsi tak otravný, že neusne" pobaveně jsem se ušklíbnul a poplácal Tonyho po rameni, který po mně pouze střelil nevraživý pohled, ale přikývnul.

„Fajn" přikývnul jsem a s úsměvem na rtech odešel pryč z pokoje.

*Taliyah*

„To tě jako budu mít za zadkem celý den?" zeptala jsem se jej otráveně a zvedla obočí.

„Jo, budeš. Neříkej, že ti má přítomnost nezpříjemňuje den" pobaveně se ušklíbnul a poukázal na sebe. S protočením očí jsem se posadila na postel a opřela se o zeď za sebou.

„Nezahrajeme si něco? Nebo si chceš povídat? Nebo chceš jít někam na jídlo? Znám skvělou restauraci kousek odtud. Nebo chceš jít do sprchy? Klidně se přidám" pobaveně se ušklíbnul a dal ruce do kapes. Koutky mi zacukaly pobavením, ale radši jsem byla potichu.

„Lyds, už jsem se ti omluvil" zakroutil hlavou a posadil se na postel vedle mě. Ironicky jsem se uchechtla a podívala se na něj.

„Myslíš si, že tohle dokáže spravit pouhé promiň? Na tohle obyčejné promiň nestačí" zakroutila jsem hlavou a snažila se rozmrkat slzy deroucí se na povrch.

„Co se mezi vámi stalo? A tentokrát bych prosil pravdu" ozvalo se ode dveří a my jsme se tam oba podívali. Ve dveřích stál překvapený Clint opírající se o futra dveří.

„Neodešel si náhodou?" zeptal se jej Tony se zvednutým obočím, načež Clint pouze zakroutil hlavou.