Taliyah

10-Agrosa

Seděli jsme v kavárně, povídali si a smáli se. Připadalo mi to, jako normální ráno, normálního člověka, o kterém jsem pochybovala, že jej zažiju. Stejně tak by mě nenapadlo, že i členové Avengers mívají normální život, určitým způsobem.

„Myslím, že dozor již potřebovat nebudu" s úsměvem jsem si odrhnula pramen vlasů z tváře a podívala se na Clinta.

„Ale kámoše a parťáka ano" s pobaveným úšklebkem hrajícím mu na rtech pokrčil rameny a zapřel se rukama o stůl před sebou. S uchechtnutím jsem se podívala z okna a zahlédla, jak se proti prosklené výloze kavárny řítí auto.

„To se mi zdá, nebo se to opravdu děje?" optala jsem se Clinta s pohledem upřeným na auto řítící se proti nám. Clint se se zvednutým obočím otočil směrem k výloze.

„Ne, opravdu se proti nám řítí auto" vytřeštil oči Clint a rychle mě stáhnul pod stůl. Všichni přítomní hosté v kavárně začínali panikařit, když auto bylo jen malý kousek před výlohou. Auto proletělo prosklenou výlohou kavárny a zastavilo se uprostřed kavárny. Celou místností se rozléhalo padání střepů na podlahu a alarm auta. Čelním sklem auta proletělo mrtvé tělo řidiče a já se neubránila výkřiku, čímž jsem způsobila rozpad několika dalších skleněných předmětů.

„Lyds, měli bychom jít. Tohle nebyla náhoda, ale cílený útok, ten muž je mrtvý už nějakou dobu" podíval se na mě Clint lehce vyplašeně. Kdo teda u všech svatých řídil to auto? Umělá inteligence? Radši nechci znát odpověď.

„Na koho sakra? A kdo tedy řídil to auto?" optala jsem se jej s pohledem upřeným na Clinta, který začínal kontrolovat všechny, zda jsou v pořádku.

„Na tebe. A je to autonomní vozidlo, což znamená, že se to řídí přes počítač a nepotřebuje to řidiče, musíme odtud vypadnout" vzal mě za ramena a rozhlédl se kolem. Vím, co je autonomní vozidlo! Všichni přítomní vypadali, že jsou v pořádku, takže mě Clint vzal za paži a odvedl k zadnímu vchodu. Vyběhli jsme zadním vchodem ven na ulici, kde to bylo celé vzhůru nohama. Auta byla převrácená, lidé s křikem utíkali a o ohni na některých místech ani nemluvě.

„Clinte, co se to děje?" zakřičela jsem s vyděšeným pohledem upřeným na Clinta, který se rozlížel všude po okolí.

„Je tady" s dramatickým tónem hlasu mě schoval za sebe. Z dýmu vycházejícího z motoru aut vystoupila žena v rudých šatech, havraními vlasy a zářivě modrými oči. Doprovázeli ji dva psy, jejichž oči rudě zářily a srst měli černou, jako uhlí.

„Lyds, uteč!" zakřičel na mě Clint s pohledem upřeným na Agrosu, která si to za doprovodu dvou psů kráčela naším směrem.

„Nenechám tě tady!" zakřičela jsem nazpět a pohledem těkala z Clinta na ni.

„Zvládnu to, ale zachraň sebe a varuj ostatní!" zakřičel Clint, tak aby jej bylo slyšet přes hluk na ulici. Překvapeně jsem se na něj podívala, protože jsem netušila, jak mám varovat ostatní, když základna je odtud třicet minut cesty, to jej do té doby zabije. Moment, Tonyho auto! Podívala jsem se naposledy na Clinta, který mi pokynul, ať zmizím. S lítostivým pohledem jsem se co nejrychleji bylo možné rozběhla k Tonyho autu, které jsme zaparkovali deset minut cesty opačným směrem.

Doběhla jsem k Tonyho autu, které naštěstí bylo v celku. Vytáhla jsem z kapsy klíčky od auta a rychle jej odemkla. Nastoupila jsem dovnitř a dveře za sebou pro jistotu zabouchla.

„Jarvisi?" optala jsem se umělé inteligence, která by měla být nainstalována i v tomhle autě.

„Zdravím, slečno Martinová, mohu vám nějak pomoci?" odpověděla mi Tonyho umělá inteligence zabudovaná ve vozidle.

„Ano, potřebuju abys ode mě Tonymu předal zprávu" řekla jsem Jarvovi a rozhlédla se kolem sebe, zda je vše v pořádku.

„Jistě, slečno. Jakou zprávu?" optala se mě umělá inteligence.

„S Clintem jsme, kruci, nevím, kde jsme. Prostě jsme v New Yorku a na ulici je Agrosa, momentálně je tam sama s Clintem, potřebujeme pomoc. A ještě něco, zjisti polohu tohohle auta a pošli ji Tonymu, podle toho by nás měli nalézt snadno" přikázala jsem Jarvovi, který tak učinil.

„Zpráva již byla předána, panu Starkovi, brzy budou u vás"

„To bylo rychlé. Ani nevíš, jak ráda jsem tě slyšela, Jarve" odpověděla jsem Jarvisovi, otevřela dveře od auta a vystoupila. Přešla jsem rovnou ke kufru od auta, který jsem otevřela a vytáhla z něj Clintův luk a toulec s šípy a poté kufr zavřela.

Doběhla jsem zpět za Clintem, který se zrovna rval s jedním z démonů, které na něj poslala Agrosa. Rychle jsem vytáhla šíp z toulce a vystřelila na toho démona, který se následně skácel k zemi. Clint se na mě překvapeně podíval a já přešla k němu.

„Tohle nejspíše budeš potřebovat, ne?" s pohledem upřeným na něj jsem mu předala jeho luk a toulec s šípy, který si ode mě Clint převzal. Stačila pouhá chvilka nepozornosti a Agrosa mě za pomoci telekineze odhodila o kousek dál a Clinta chytila pod krk. Co nejrychleji jsem se zvedla ze země a s rukami nataženými před sebou zakřičela.