Taliyah

Epilog

Otevřela jsem oči a párkrát zamrkala. Byla jsem zase ve výslechové místnosti Shieldu, stejně jako před půl rokem. Naproti mně seděli Natasha s Clintem, kteří na mě překvapeně koukali.

„Odpovíš nám už konečně?" Zeptala se mírně otráveně Nat, která byla opřená stůl před sebou.

„Pardon, na co jste se vlastně ptali?" Se zvednutým obočím jsem zakroutila hlavou. Byla jsem zmatená, pokud jsem opět tady, znamenalo to, že to celé byla pouhá vize.

„Jestli bys s námi nechtěla spolupracovat." Zmateně se na mě podíval Clint a poté na Natashu, která na mě překvapeně koukala.

„Měla jsi vizi, mám pravdu?" Zvedla obočí a na rtech jí hrál pobavený úšklebek. Souhlasně jsem přikývla.

„Ne, nebudu s vámi spolupracovat." Zakroutila jsem hlavou a prohrábla si vlasy. Neměla jsem nejmenší ponětí, co se děje. Byla jsem celá zmatená.

„Podle tebe si s Agrosou poradíš sama?" Ušklíbla se Nat.

„Budu to muset zkusit. A teď, když mě omluvíte, mám důležitější věci na práci." Zakroutila jsem hlavou a zvedla se ze židle. Rychlým krokem jsem se vydala ke dveřím, ze kterých jsem následně vyběhla. Čekala jsem, kdy se zde spustí alarm, či kdy na mě vyběhnou agenti Shieldu, ale nic se nedělo. Pouze kousek vedle mě proletěl šíp. Zastavila jsem se a s rukami nad hlavou se otočila.

„Víš, vážně byste se měli zajímat o někoho jiného, než jsem já." S úšklebkem jsem se podívala na lukostřelce mířícího ke mně.

„Neřekli jsme, že můžeš jít." Se zvednutým obočím a úsměvem na tváři si stoupnul přede mě.

„Ale ani, že nemůžu." Založila jsem si ruce na prsou, ten pouze pokrčil rameny a podíval se do chodby za mnou.

„Co jsi viděla?" Zeptal se zvědavě a pomalým krokem se rozešel chodbou. S povzdychnutím jsem jej následovala.

„Něco, co mě rozhodně poznamená na zbytek života." S úšklebkem jsem se na něj podívala, načež pouze zvednul obočí.

„A to je?" Neodpustil si pobavený úšklebek mířený na mou osobu.

„Viděla jsem, co by se stalo, kdybych se k vám přidala. Nebudu vás tahat do mého zmatku, je to můj problém, já ji sem přilákala. Vy jste se stali jejím terčem pouze díky mně, takže si s ní poradím sama." Zakroutila jsem hlavou, načež mě Clint zarazil rukou a otočil k sobě.

„Teď jsi to řekla sama, je to i náš problém, Lyds." S pokrčením ramen mi pohlédl do očí.

„Díky mně." Pozvedla jsem obočí.

„Když to říkáš, ale to tě nemohlo tak traumatizovat, co ještě jsi viděla?" Překvapeně se na mě podíval a pokračoval v cestě.

„Konečně jsem zjistila, kdo je můj otec, bylo to hrozný. Hned se nás všechny pokusil zabít, takže..." Zakroutila jsem hlavou.

„Ani nevím, proč ti to říkám." Zakroutila jsem hlavou.

„To je v pořádku, rád si poslechnu problémy někoho jiného, odvede to mou pozornost od těch mých." Pokrčil rameny a na tváři mu hrál úšklebek.

„Yep, já vím. Například od faktu, že máš auto, co chvíli v servisu, ale nechceš si koupit nové, protože se prostě svého zlatíčka nevzdáš." S úšklebkem jsem se na něj podívala.

„Jak to víš? My jsme si asi v té vizi byli hodně blízcí, co?" Se zvednutým obočím si založil ruce na prsou. Před očima mi proběhl obraz všech okamžiků s Clintem, včetně našeho prvního polibku.

„I tak se to dá říct." Pokrčila jsem rameny a mírně si zkousla ret.

„Wow, okay." Se smíchem vyšel ven z budovy. S protočením očí jsem vyšla za ním a dala si ruce do kapes.

„Mám návrh." S úšklebkem na mě poukázal prstem.

„Půjdeš se mnou na kafé a řekneš mi co vše jsi viděla, do nejmenšího detailu, chci prostě vědět všechno a na oplátku to zaplatím." Uchechtnul se.

„To bys udělal i tak, nesnášíš, když za sebe holka platí sama." S úšklebkem jsem si založila ruce na prsou a Clint se na mě překvapeně podíval.

„Nevidím důvod proč ne." S úsměvem jsem se na něj podívala, ten pouze přikývnul a pohlédl mi zpříma do očí. V tu chvíli jsem se v jeho očích naprosto ztrácela, nevím, jestli jsem byla stále zmatená tou vizí, ale cítila jsem to úplně stejně, ačkoliv se mezi námi nic nestalo, technicky vzato jsme se ani neznali, viděli jsme se pouze u výslechu, ale já měla pocit, jako bych jej už dávno znala. Přála jsem si, aby odvrátil pohled, protože já sama bych to nejspíše nedokázala. Nikdy jsem z žádné vize takhle zmatená nebyla, ale žádná má vize ještě nevypadala takhle.

Hola Amigos!

Děkuji všem, co to dočetli, až sem. Jsem za to neskutečně ráda. Děkuji za každé přečtení a vote. Tak já se s vámi loučím a třeba se sejdeme u jiného příběhu. :)