Taliyah

20-Večírek

„Clinte, už mě bolí nohy" se zaskuhráním jsem od něj kousek odstoupila. Clint se pobaveně ušklíbl a celou mě sjel pohledem.

„To máš z těch bot, nechápu, jak v tom vy ženy můžete chodit, já bych v tom neudělal ani krok" uchechtnul se a mně vyjelo obočí nahoru.

„Vsadíme se?" s drzým úsměvem na rtech jsem se postavila přímo naproti Clintovi. Jeho hlasité polknutí bylo slyšet snad přes celý sál.

„Já si na sebe nebudu brát dámský boty, a ještě ke všemu na podpatku" prsknul na mě naštvaně a vyděšeně koukal na mé boty.

„To teda budeš" s pobaveným úšklebkem jsem Clinta vzala za ruku a začala jej tahat za ostatníma.

„Kolikátku máš nohu?" podívala jsem se na něj s pobaveným úšklebkem na rtech.

„Čtyřicet jedna" zoufale zakroutil hlavou a já si sundala své boty a podala mu je.

„Tak můžeš, kupuju si vždy o číslo větší" s pobaveným úšklebkem jsem sledovala jeho výraz.

„O co tady jde?" zeptala se nás Nat a zvědavě nás pozorovala.

„Řekl jsem, že bych si v jejích botách hned rozbil hubu, chce názornou ukázku" s protočením očí si ode mě Clint převzal boty. Pobaveně jsem se ušklíbla a sledovala Clinta, jak si obouvá mé boty.

„Já se v tom bojím chodit" zaskuhral a podíval se na lodičky, které již měl na nohou.

„Nebál ses Lokiho, nebál ses Ultrona, ale bojíš se bot? Tak děláš si prdel?" zamrkala jsem a snažila se nesmát při pohledu na Hawkeye v dámských lodičkách. Tohle by se mělo zdokumentovat. Poohlédla jsem se po zbytku týmu a všimla si, že většina už na zdokumentování pracovala.

„Asi radši jo" zamumlal a prošel se v lodičkách. Přímo před barem spadnul a my se začali smát. Clint k nám došel, podal mi mé boty a uraženě se posadil na židli. S pobaveným úšklebkem jsem si nasadila boty a podívala se na uraženého Clinta.

„Ale nebyly to dva kroky!" křikla jsem se smíchem. Clint se na mě vražedně podíval, což mě rozesmálo ještě víc.

„Budeš se mi smát?" prsknul na mě uraženě s přivřenýma očima. Chtěla jsem něco dodat, když jsem zaslechla hlasitý křik a tříštění skla.

„Je tady" podívala jsem se po všech členech týmu. Celou budovou se ozýval hlasitý křik a lidé utíkali pryč. Nevím, kde je Tony sebral, ale na tohle nejspíše jen tak nezapomenou.

„Lydie, dej mi svou moc a já nic neudělám tvým přátelům" ozval se za mnou hlasitý šepot. Pohotově jsem se otočila a s rukami nataženými před sebe jsem zakřičela. Agrosa odletěla o pár metrů dál, ale to jí nezabránilo ve smíchu. Vytáhla z opasku dýku, kterou vyhodila mým směrem. Přede mnou proletěl kapitánův štít, který dýku odrazil. Agrosa v rukou vytvořila ohnivou kouli, kterou hodila proti Stevovi, ale Wanda ji zachytila a obrátila proti ní.

„Nevzdám se, dokud tvé schopnosti nebudou mé" sykla a vyhodila dýku naším směrem a vypařila se. Dýka se zastavila těsně před mojí hlavou. Podívala jsem se na Wandu, která dýku pomocí telekineze držela ve vzduchu a děkovně na ni kývla. Wanda dala ruce dolů a dýka spadla na zem.

„Díky za záchranu zadku, hádám" s pokrčením ramen jsem se podívala po všech přítomných.