Taliyah

24-Závěť

Všichni jsme seděli v obýváku a čekali na jakoukoliv zprávu, či znamení, kde by Agrosa mohla být. Viděla jsem pouze část, ale přesnou polohu nevím.

„Kdyby Fury věděl, kde je, řekl by nám to?" zeptal se váhavě po chvíli ticha Pietro. Zamrkala jsem překvapeně očima.

„Na jednu stranu, nenechal by zničit New York. Na druhou stranu, jak mile Agrosu porazíme, Lyds odejde ze základny" pronesl ironicky Tony a uchechtnul se. V tomhle se neplete, ale myslím, že kdyby měl Fury volit mezi mnou a New Yorkem, zvolí New York.

„Něco mě napadlo. Střecha v té vizi byla poněkud vysoko, takže není v New Yorku nějaký mrakodrap, který byl během posledního půl roku napaden?" podívala jsem se po všech s nadějí, že by to mohla být naše šance.

„No, není to mrakodrap, ale je to stará věznice. Chtěli z ní udělat další nemocnici" pokrčil rameny Clint a já se na něj rychle podívala, čehož se lehce vylekal.

„Fajn, máme ji. Jdete, nebo vás mám nakopat do zadku?" podívala jsem se po všech a v očích mi hrály jiskřičky. Tohle by mohla být naše šance.

„Jak víš, že je tam?" podíval se na mě překvapeně Bucky.

„Nevím, ale musíme to zkusit. Momentálně je to to jediné, co máme" se zvednutým obočím jsem zakroutila hlavou a podívala se po všech členech týmu.

V uniformě jsem došla ke quinjetu a vešla dovnitř. Byli tam už všichni kromě Nat a Buckyho.

„Kde zase jsou? Proč se vždy čeká na ně?" prsknul otráveně Tony a v jeho obličeji byl náznak mírného hněvu. Chtěl už vyrazit a nadobro smést Agrosu z povrchu zemského, ale to jsme chtěli všichni.

„Uklidni se, jedubabo" neodpustila jsem si pobavený úšklebek a narážku mířenou na Tonyho, který po mně střelil pohledem. Vypadal rozrušeně, kdyby měl jistotu, že to zvládne, letěl by tam snad i sám.

„Už jsou tady, chceš jim něco říct?" s pobaveným úšklebkem jsem poukázala na Nat a Buckyho, kteří právě vstoupili do quinjetu.

„Jo, lidi. Ať už to dopadne jakkoliv, nikdo z vás není napsaný v závěti" se sladkým úsměvem na tváři se po nás všech podíval a v očích mu hrály jiskry pobavení.

„Tak k čemu nám jsi, když nic nezdědíme?" optal se jej pobaveně Clint z pilotní kabiny.

„Nemel a leť. Vyhni se všem bankám, soše svobody, mrakodrapům a snaž se nesejmout žádnou vlaštovku" řekl mírně uraženě Tony, což vyvolalo pobavení i u ostatních členů týmu.

„Co se mezi těma dvěma stalo?" naklonila jsem se k Nat s nadějí, že mi na tohle dokáže odpovědět.

„Netuším, ale sledovat je stojí za to" řekla s pobavením v hlase a dále sledovala hádajícího se Tonyho s Clintem.

„Přistáváme!" křiknul Clint z pilotní kabiny.

„Hlavně opatrně!" zakřičeli jsme všichni sborově při vzpomínce Clintova přistání v lese, kde to do země zaparkoval trochu větší rychlostí, než měl. Clint se začal smát a přistál, jako normální člověk a nikoho z nás neohrozil na životě, tentokrát.

„Kdo jde první?" podíval se po všech nervózně Peter.

„Dámy mají přednost, takže Tony, je to tvoje" s pobaveným úšklebkem jsem se podívala na Tonyho.